Petr Váša šokoval Ostravu. Místo fyzického básnění vzorně četl u stolu

Zpěváka Petra Vášu uvedla zpěvačka Yvetta Ellerová výčtem uměleckých aktivit brněnského multiumělce: „Hudebník, básník, prozaik, pedagog, výtvarník, herec, skladatel, fejetonista….“ A dodala, že na jednoho je toho „dost a dost“, ovšem Váša prý dělá všechno „dost dobře“. „Je pravda, že dělám hodně věcí. Nic z toho, co ale dělám, co mě živí, jsem nikdy nevystudoval,“ poznamenal k výčtu Váša. Návštěvníci klubu Atlantik, v němž ostravská část festivalu probíhá, ale mohli Vášu poznat hlavně jako prozaika a jen v malé ochutnávce i jako fyzického básníka.

Plavec Jindřich. Tak se jmenuje skladba, která vlastně stála u počátku Vášova fyzického básnictví, a která zazněla na úvod ostravského čtení. „Je to zážitek z Bulharska, který dostal textovou podobu, když jsem byl v Litoměřicích na vojně,“ prozradil umělec, než se pustil do procítěného přednesu básně, v níž vlny Černého moře nenápadně odnášejí od břehu plavce Jindřicha. Váša byl chvíli zmateným Jindřichem, posléze samotným mořem a za chvíli se jeho gesto ruky zase stalo Pánem Bohem či Osudem, který jen tak mimoděk sledoval tragikomický příběh českého turisty v socialistickém Bulharsku.

Po Jindřichovi následoval ještě jeden fyzický přídavek, báseň v translatině, což je umělý jazyk, který Váša vytvořil. Respektive si z etymologického slovníku vypsal ta slova latinského původu, která jsou obsažená v českém i anglickém jazyce, takže nyní translatinou bez problémů oslovuje české, anglické, španělské, italské i jiná publika, jejichž rodný jazyk se v historii nějak protnul s řečí starých Římanů.

A pak přišel trochu divácký šok. Váša v poloze, v níž ho zná málokdo. „Tenhle konvenční způsob autorského čtení je pro mě dost bizarní,“ přiznal před publikem, načež usedl na židli před mikrofon, otevřel knihu a četl. A četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl a četl. Celých 3600 sekund.

Váša totiž letos vydal svůj první román, respektive povídkový románek, jak knihu s názvem Tomatom představuje autorův nakladatel. Hrdiny díla jsou čtyři fiktivní postavy Pavel Slavík, Jindřiška Svobodová, Fabián Dlouhý-Lišák a Eva Zahradníková, kteří tvoří fiktivní brněnskou skupinu Tomatom, která se věnuje fyzickému básnictví. Jak také jinak.

Tomatom je brilantní satira popisující se znalostí zkušeného harcovníka takzvaný kulturní provoz v českých zemích. Váša přečetl tři delší ukázky a divák se u všech výjimečně bavil. V té první partička fyzických básníků vystupovala na jakémsi letním festivalu v jednom českém turistickém městečku. V první řadě pospával opilý místní politik, který svoji kariéru postavil na vizi, že takzvaně lidem přináší kulturu. A také samozřejmě kulturu zachraňuje, což dokázal získáním mimořádné dotace pro základní uměleckou školu, kterou ovšem zpronevěřil a použil na stavbu věžiček své honosné vily ve stylu podnikatelského baroka.

Druhá ukázka z prózy Tomatom popisovala mikulášský večírek a třetí činnost kulturní „nymfomanky“, která se plně oddala své touze vybudovat v rodném městě obrovské multižánrové kulturní centrum. Váša za léta svého účinkování na pódiích v Dolní i Horní prostě principy kulturního provozu dokonale prohlédl. Kultura totiž kromě lidí skutečně kulturních živí i obrovskou množinu zcela neschopných nýmandů či podržtašků a stejně tak i zcela antikulturní supy, kteří vědí, že v tomhle zmatečně fungujícím světě lze i dost urvat.

Autorské čtení skončilo. „Večírek začíná,“ podotkl nicméně Váša. A večírky to bývají věru dlouhé a třeba spisovatelé Tomáš Zmeškal nebo Miloš Urban lezli do hotelové postele až za svítání. „AVE EVA TYRANNO-SAURA ANTI-REGINA AVANTI,“ možná někde ještě v pět ráno recitoval translatinsky i Petr Váša.