Vendula Nováková: Dokud neuvidím své jméno na rozpisu inscenace, ničemu nevěřím

Ty máš teď divadelní prázdniny. V čem jsou jiné od těch předchozích?

Liší se hlavně v tom, že už se nepřipravuji na další sezónu v šumperském divadle, moje angažmá tam skončilo. Ale zase zkouším, tentokráte roli Audrey v Shakespearově komedii Jak se vám líbí Letní shakespearovské slavnosti?

V čem je rozdíl, když porovnáš zkoušení normální inscenace v divadle a přípravu na komedii Jak se vám líbí?

Je to strašně hektické. Dát dohromady tolik lidí z nejrůznějších divadel, to je velice náročné. Mám k dispozici jednu zkoušku a hned musím ukázat, co všechno ve mně je. Je to docela adrenalin.

V normálním divadelním provozu běží zkouškové období asi tři měsíce. Jak se to v tomto případě liší?

Začali jsme zkoušet v květnu, první čtená zkouška byla na 1. máje. Ale teprve teď jsem všichni pohromadě.

Už jste se sjeli všichni ze všech nejrůznějších divadel? Tak to musí být veselo… Co je náročnější, zkouška nebo večer po zkoušce někde v ostravské hospodě?

Jo, je to dobré, je to výborné! Já jsem ještě s kolegy večer nikde nebyla, ty večery asi budou hodně „výživné“, ale to mne ještě čeká.

Ty jsi tady pár let nebyla. Co se všechno událo od tvého absolvenstkého představení na Janáčkově konzervatoři? Ostraváci si tě pamatují, ale tak trochu jsi jim zmizela…

Po konzervatoři jsem dva roky studovala, pak jsem dostala nabídku angažmá v šumperském divadle. Tam jsem byla čtyři sezóny.

Co jsi studovala?

Bohemistiku na Ostravské univerzitě a kulturní dramaturgii na Slezské univerzitě v Opavě. Pak přišel Šumperk a studium šlo stranou.

A hodláš se ke studiím vrátit?

Nevím, jestli zrovna k těmto dvěma oborům, ale něco bych vystudovat chtěla. Ale asi k tomu dojde, až budu o něco starší…

Na kterou z rolí nebo inscenací z tvého prvního angažmá budeš nejraději vzpomínat?

Bylo toho hodně. Ale hlavně to budou lidi. Nastupovalo nás najednou pět a byla to strašně fajn parta. My jsme spolu zkoušeli, pařili, bydleli, vařili, taková obrovská rodina to byla. A když se ptáš na role, je to docela legrační. Moje šumperské angažmá začalo tím, že jsem hrála chlapy. První byl Bobčinskij v Revizorovi v režii Ondřeje Elbla. Nezapomenu na Carol v Černé komedii v režii Petra Veselého. Měla jsem možnost zahrát si Margaretu v Kočce na rozpálené plechové střeše. Bylo mi pětadvacet, a hrála jsem postavu starší ženy, byla to krásná role pod režijním vedením Petra Štindla. Ale teprve teď mi dochází, že jsem tu postavu nemohla obsáhnout tak, jak by se patřilo, byla jsem na to mladá. Na hraní v oblastním divadle je ale právě dobré to, že si herečka vyzkouší věci, na které by ve větším divadle nenarazila.

Chtěla bys tu roli hrát někdy ještě znova?

To by byla velká výzva, možná ano, je to dost těžká role.

Je to postava pro herečku s velkou životní zkušeností, i když se dá určitě pod vedením zkušeného režiséra zahrát i v mladém věku. Co bys na Margaretě dnes hrála jinak?

Úplně všechno (úsměv). Ta práce byla psychicky vyčerpávající, musela jsem hodně hledat, protože jsem právě neměla dost vlastních životních zkušeností, na kterých bych postavu vytvářela. Bohužel, nebo možná na štěstí, já nevím, to mělo jen jedenáct repríz. Ale byla jsem pochválena za houževnatost…  A když ses ptal na moje šumperské role, tak ještě budu dohrávat postavu Božky ve Světácích, to je postava, kterou ztvárnila Jiřina Bohdalová, film Světáci patří mezi moje top filmy a právě Božku jsem chtěla vždycky hrát. A moje první hlavní role byla Virginia Otisová ve Strašidlu cantervillském. Na tu také nezapomenu.

Máš nějakou vysněnou roli?

Nemám. Na divadle to chodí často tak, že si člověk něco vysní a pak se mu to nesplní. Z toho důvodu si moc velké sny nespřádám. Co přijde, přijde, a já budu ráda za všechny herecké příležitosti. Vůbec nejde o role malé nebo velké. Na začátku hned po škole jsem měla různé představy, v zákulisí jsem také slyšela plno nejrůznějších prognóz a pak to všechno bylo jinak. Dneska už vím jedno: dokud nevidím svoje jméno na papíře na rozpisu postav v inscenaci, ničemu nevěřím, jsou to všechno jen tlachy.

A z hlediska tvé herecké budoucnosti je teď něco na papíře?

Ano, je. Vyhrála jsem konkurz do Městského divadla ve Zlíně, a budu hrát jednu z hlavních, ženských ( se smíchem a vykřičníkem v hlase, pozn. aut.)) postav v komedii Dokonalá svatba.

A budeš chtít ve Zlíně zůstat delší dobu?

Jestli mne budou chtít… Zlín je skvělé město, v divadle jsou výborní herci. Ano, ráda.

Ty jsi kromě studia herectví a kromě toho, že jsi profesionální herečkou, prošla také jinou průpravou. Byla jsi členkou folklorního souboru Hlubina, a byla jsi také moderátorkou festivalu Folklor bez hranic. Jak to bude v letošním ročníku festivalu?

Ano, moderátorské duo Vendula Nováková-Lukáš Červenka (herec ostravského Divadla loutek, pozn. aut.) opět bude.

A když srovnáme atmosféru, prostředí, nároky na umělecký výkon v profesionálním divadle a ve špičkovém folklorním souboru, co je tam společného?

Tak rozhodně nesmí chybět láska k oboru a touha hrát, vystupovat. Ale studium herectví mi dalo možnost poznat to, co je profesionalita. To znamená zodpovědný přístup. V mém konkrétním případě to ale bylo složitější, já jsem to měla tak trochu pomíchané. Na konzervatoři jsem například studovala trochu jiný typ tance než v Hlubině. Pak jsem přišla na zkoušku do Hlubiny a bylo mi řečeno: Tady nehraj, nešvihej hlavou, nehraj si na herečku. Buď sama sebou a buď naše. A tomu tanci dávej jen to, co on sám vyžaduje. Ale i samotná profesionalita musí vycházet z toho, že věc neděláš z donucení, ale že z ní máš radost.

A když srovnáš zkoušky v divadle a v Hlubině…

Tak v divadle je samozřejmě větší disciplína. To mě Hlubiňáci sežerou … (smích). V divadle jsou samozřejmě přestávky, režisér přeruší práci, sedneme, pokecáme. Ale pak zase jdeme na jeviště a je to čistě pracovní, profesionální a plné nasazení. To by asi mohlo být i v takovém souboru, jako je Hlubina. Když vezmeš takový Ondráš, což je profesionální folklórní soubor, tam jsou lidé, kteří jdou u každého svého tance do hloubky, prostudují si různé choreografii, seznámí se důkladněji s regionem, ze kterého ten který tanec vychází. Ale do amatérského folklórního souboru chodí řada lidí za oddechem, za naplněním volného času, nebo je to pro ně relax. Nicméně určitá míra profesionality nikdy není na škodu.

Povídali jsme si o kumštu, a teď trochu o životě. Jaká jsou tvoje životní přání?

Být šťastná v práci i v životě, najít dobrého chlapa pro život, být zdravá, mít rodinu…

A kolik dětí?

Dětí? No, kolik… prostě tak, jak to přijde.