Rozpačitý koncert Nohavici s dechovkou. Písničkář tentokrát v Trojhalí šlápl vedle

Jaromír Nohavica je pro většinu Ostravanů nedotknutelná ikona. A zaslouženě. Je to vynikající písničkář a skvělý básník a podle autora těchto řádků největší ostravská osobnost populární hudby všech dob. Jenže i mistr tesař se někdy utne.

Na úplném počátku myšlenky pátečního koncertu bylo už před mnoha lety náhodné setkání Jaromíra Nohavici a architekta Josefa Pleskota ve vlaku. Slovo dalo slovo a Nohavica Pleskotovi slíbil, že bude otevírat každou budovu, kterou v Ostravě postaví.

Poprvé Nohavica svůj slib splnil při otevírání vítkovického Gongu, kde zazpíval společně s Janáčkovou filharmonií. Na tom se při troše profesionálního přístupu nedalo nic zkazit, protože Jaromír Nohavica má ve svém repertoáru řadu písní, kterým symfonický kabát slušel a jen velká škoda, že z tehdejších zdařilých koncertů s filharmonií nevznikl kvalitní videozáznam.

Tentokrát, když byl podle návrhu Pleskota dokončen další prostor vhodný pro pořádání koncertů a slib se opět hlásil o slovo, se ovšem Jaromír Nohavica rozhodl, že vystoupí s dechovkou a že na koncertu zazní pouze písně o Ostravě. Na první pohled to nemuselo vypadat jako špatný nápad, vždyť Nohavica má v repertoáru řadu písní, které by mohla dechovka klidně hrát. Důkazem je třeba hned píseň Ostravo, která po krátké předehře zazněla na koncertu jako první a která překvapila zajímavou aranží a vzbudila zvědavost, jak si dechovka poradí s dalšími Nohavicovými písněmi.

Z koncertu Jaromíra Nohavici v otevřeném Trojhalí. (Foto: Aleš Honus)

Jenže velmi rychle se ukázalo, že postavit na zvuku dechovky a na rozjuchaných písních celý koncert nebylo to nejšťastnější řešení. Během hodiny a půl zazněly asi všechny Nohavicovy písně s námětem Ostravy nebo zpívané v místním dialektu. A divák, který očekával i něco jiného než odrhovačky typu Až to se mnu sekne, Fotbal, V jednym dumku na Zarubku nebo Ostrava černá děvucha věrná, byl zklamán.

Určitě lze vyjádřit sympatie nad tím, že Nohavica přivezl kromě svých písní do prostoru bývalé elektrocentrály téměř zapomenuté prvorepublikové písničky (Děvčátko z Ostravy, Ostravěnko má, Děvčátko z kolonie). Některé z nich zpíval sám, některé dostali na starost zpěváci dechovky. Ale bohužel se ukázalo, že Nohavica je sice charismatický písničkář, ovšem ne každému typu písní jeho hlas sluší. Spojení s dechovkou působilo násilně jak v případě jeho autorských písní, tak i u těchto někdejších šlágrů.

Publikum na pátečním koncertu Jaromíra Nohavici. (Foto: Aleš Honus)

V závěru koncertu Nohavica představil úplně novou píseň na melodii Mozartova Tureckého pochodu s refrénem Ostraváááá s třemi vykřičníky, Ostraváááá to není Nairobi, Ostravááá vítá brigádníky… Ostravááá, kdo robi, zarobi. Ta se bohužel také příliš nepovedla a působila dojmem, že byla šitá podobně rychlou jehlou jako Nohavicovy popěvky známé jako Virtuálky.

Celý koncert zpěvák navíc prokládal patetickými výkřiky o tom, že jakou si Ostraváci halu udělají, takovou ji budou mít.  Vrcholem všeho pak byla píseň Odualajne, kterou si Nohavica upravil po svém a kterou asi v polovině koncertu uvedl s varováním, že kdo nebude zpívat, příště ho do Trojhalí nepustí. V jedné ze slok pak zpíval „Seděla na býku, volala Světlíku, Světlíku Světlíku, já sedím na býku.“  V tu chvíli si asi mnoho lidí kladlo otázku, zda má Jaromír Nohavica něco takového vůbec zapotřebí, zda tak trochu neztrácí soudnost a jestli podobně estrádně zaměřené koncerty jeho uměleckému kreditu spíše neškodí.

Pořadatelé koncertu v pátek tvrdili, že z večera s největší pravděpodobností nevznikne žádný videozáznam, který by si mohli fanoušci zakoupit a doplnit tak svou sbírku více či méně zdařilých DVD s Jaromírem Nohavicou. Záznam se sice pořizoval, ale prý poslouží spíše jen pro propagační účely sdružení Trojhalí Karolina, které je provozovatelem objektu.

A to je moc dobře. To, co návštěvníci koncertu v pátek slyšeli, by bylo na televizní obrazovce bez atmosféry patriotismu, které zde v pátek vládla, asi jen velmi těžko stravitelné, zvlášť pro ty, kteří nejsou z Ostravy a kteří by se chtěli na záznam podívat kvůli hudebnímu zážitku, nikoliv jen jako na dokument jednoho slavnostního dne.

P. S. Mizernou akustiku v některých částech haly záměrně nehodnotíme. Šlo o první akci tohoto druhu v nových prostorách, takže by to asi nebylo úplně vhodné. V tomto směru asi budou mít provozovatelé haly a organizátoři kulturních akcí co dohánět.