Komiks Tři Mušketýři vychází po 42 letech od zničujícího zásahu cenzury

Dumasovi Tři mušketýři jako zakázaný komiks? I to se v minulém režimu mohlo stát, zvláště v době tuhé komunistické normalizace, kdy jednou z mála oáz komiksové tvorby byla právě Ostrava. V závěsu za populárními v Ostravě tištěnými a záhy zakázanými Rychlými šípy ji ovládl místní Ostravský kulturní měsíčník, kde fotograf a reportér Miloš Polášek vytvořil scénář k legendárnímu sci-fi komiksu Výprava ze Sixie se suverénními kresbami Káji Saudka.

Po pár dílech rozmáchlého širokoúhlého formátu ale mocní zasáhli a barevný zázrak z jinak černobílých stránek měsíčníku zmizel. Polášek se kupodivu nenechal odradit a zkusil to s umírněnější formou a inspirován tentokrát nikoliv západní sci-fi nebo špinavým spaghetti westernem, ale elegantním francouzským romanopiscem Alexandrem Dumasem starším.

Tři mušketýři byli tehdy z nouze cnost, ale překvapivě měli ještě kratší život než Sixie. Tupý úder normalizace smetl i je do stoupy, a to včetně dopředu připravených a již existujících kreseb Antonína Šplíchala. V roce 1972 vyšly jen dvě strany z připravených 24.

Naštěstí se kresby ve formátu A2 zachovaly a nyní vstupují poprvé v ucelené formě na knižní trh díky Poláškově vydavatelství En Face, které vede jeho syn Radim.

Ukázka z nově vydaného komiksu Tři mušketýři.

Na slavnostním křtu v Literární kavárně Academia na Zámecké ulici se setkali zejména pamětníci, a tak bylo možno slyšet vzpomínání na počátky ostravské komiksové éry, která ještě stále čeká na úplné zmapování.

Výprava ze Sixie, Rychlé šípy, Tři Mušketýři (v komiksové verzi psáno s velkým M), rytířský Potulný Hugo a spol., to byly nejčastěji zmiňované tituly, které formovaly tehdejší dospívající mládež počátku 70. let minulého století.

Miloš Polášek během křtu začal svou slavnostní řeč vzpomínkou na Výpravu ze Sixie. „Původně jsme chtěli vydat Saudkův komiks, který byl připraven v souvislosti s nedávno konanou výstavou Hommage a Kája Saudek v Muzeu umění Olomouc, která v květnu končila. Chtěli jsme ho vydat společně se Třemi Mušketýry, ale protože jsme se ještě nestačili dohodnout na autorských právech, tak Tři Mušketýry vydáváme samostatně,“ uvedl známý fotograf a vydavatel. A je to určitě lepší řešení, protože Saudek i Šplíchal si zaslouží samostatnou publikaci.

Miloš Polášek společně se svým synem Radimem vysvětlili v Academii stav dobové situace raných 70. let, kdy soudruhům vadily i zdánlivě nevinné narážky a nadhled nad tíživou dobovou situací. „Příběh jsem se snažil charakterizovat s lehkou ironií a okořenit jej trampotami svých současníků.  Šlo především o to, zachovat původní koncepci charakterové neochvějnosti a odporu proti vládnoucí zvůli mocných,“ vysvětlil Miloš Polášek.

Přítomnost ironie a podtextových narážek na armádu nebo reflexe bujarého života na Západě, to mohl být asi jeden z hlavních důvodů, proč byl komiks na stránkách Ostravského kulturního měsíčníku v roce 1972 bez vysvětlení zastaven. Dnes patří právě tyto ročníky redigované Milošem Poláškem k vyhledávaným sběratelským kuriozitám.

Příznivcům komiksu nezbývá než doufat, že nynější ojedinělou publikací vydavatelské plány Miloše a Radima Poláškových neskončí a dojde i na legendární Výpravu ze Sixie, která by se tak poprvé mohla na veřejnosti objevit v důstojném formátu. „Všechny stránky, jejichž originály nám k reprodukování chyběly, byly složitě restaurovány z původních tisků, aby kvalita kresby byla zachována. Máme je připraveny k tisku, avšak dosud není uzavřena smlouva s manželkou a opatrovnicí Káji Saudka a bez ní dílo vydat nechceme,“ dodává Miloš Polášek.

Přestože pro mnohé příznivce obrázkového seriálu může být setkání s jeho ostravskou érou překvapením, tak má své pevné místo v historii českého komiksu. Dokazuje to nejen zmíněná epizoda Ostravského kulturního měsíčníku, ale i další komiksové peripetie v porevoluční éře divokých 90. let, kdy ostravské stopy vedou od vydavatelských snah frankofonní scény společností Barlow Comics přes Thorgala až po svérázný komiksový underground v čele s Vladimírem Tučapským nebo Janem Balabánem a Hanou Puchovou či tajuplným Metanmanem. O tom snad někdy příště.