Jak to slyší Ostravan.cz: Skryté poklady Colours a Festivalu v ulicích

Pokud ještě váháte, zda na Colours jít a odrazuje vás cena vstupenky, máte poslední příležitost získat slevu 500 korun – více informací ZDE. Následující videa vám při rozhodování určitě pomohou.

Volosi (Festival v ulicích 15. července a Colours of Ostrava 18. července): Volosi na mne zapůsobilo jako zjevení. Polský smyčcový kvintet je vycházející hvězdou evropské hudby a obdržel už hudební cenu Czeslawa Niemena v roce 2010. V následujícím roce získali Volosi cenu na mezinárodní hudební soutěži pořádané evropskou vysílací stanicí EBU. Volosi jsou perfektně sehrané těleso, působící jako jeden člověk. Jejich hudba zní povědomě, jakoby filmovým dojmem a vytváří působivé hudební plochy plné barev a prostoru. Čistá, nádherná záležitost!

Blues’n’Bass (Festival v ulicích, 16. července): Tato kapela právem vyhrála soutěž kapel ArcelorMittal Student Music Band a díky tomu zahraje na Festivalu v ulicích. Klip představuje velmi šťavnatou ukázku toho, jak funguje směs beatboxu, funkové kytary a nekomplikovaného chytlavého refrénu. Kope to, má to energii, sílu na rozdávání. Ve dvou lidech zní Blues’n’Bass jako plnohodnotná kapela.

Fanfarai (Festival v ulicích, 16. července a Colours 17. července): Tohle je poctivá záležitost. Francouzi prostě dokáží ze své multikulturní rozmanitosti čerpat. Proto FANFARAÏ zní jako balkánská dechovka s vlivy jazzu, latiny, funky a kdo ví, čeho ještě. Ovšem největší inspiraci francouzští dravci nacházejí ve východní hudbě. Jejich melodie jsou plné stupnicových postupů typických pro etnickou hudbu Turecka…

Nylon Jail (Festival v ulicích, 16. července): Groovová emocionální pecka. Epická, temná, pomalá věc, která z prostého basového riffu exploduje v nu-metalový refrén. Poslech Nylon Jail, kteří už loni zaujali na Colours, předpokládá vaši schopnost vnímat hudbu jako příběh, ne jako zvukovou kulisu k vypaření.

Seasick Steve (Colours, 17. července): Tento pán je mistr, kterého hudbě vyučil život, nikoliv hodiny cvičení, zkoušení. Své první album vydal ve svých třiašedesáti letech! Dokonalá ukázka, že hvězda, která může vyjít na hudebním nebi, nemusí mít nutně osmnáct let, kupu skandálů a vizáž modelky. Seasickův zpěv je hluboký a má duši. Skutečná a ryzí hudební osobnost, která stojí za pozornost!

Shaka Ponk (Colours, 17. července): Crossoverový koktejl, který míchají Shaka Ponk, je velmi výživný. Obsahuje výtažky z různých hudebních stylů, v této ukázce nelze neslyšet jasné vlivy Rage Against The Machine a Faith No More. Rap metalové sloky jsou střídány skoro punkovým refrénem na čtyři akordy. Shaka Ponk jsou strhující, rozvíří vás jako meteorit vodní hladinu.

Emilíana Torrini (Colours , 18. července): Island je fascinující ostrov a není náhodou že Torrini pochází odsud. Její originalita se snoubí s krásou a stojí na výborném zpěvu, citlivém zacházení s elektronikou a vstřebání různých vlivů. Tajemný Tookah je také název jejího šestého studiového alba, které v loňském roce sklidilo ve světě nadšené ohlasy kritiky. Vtáhne vás do své zvláštní hudební krajiny, která je mírně znepokojivá a nesmírně krásná.

Taksim Trio (Colours, 18. července): Turecká hudba v osmnáctém století dost podstatně ovlivnila evropskou hudbu. Její vlivy se nacházejí i v dílech takových skladatelů, jakými byli Wolfgang Amadeus Mozart či Luis Spohr. Taksim Trio je příkladem sofistikované world music, která své kořeny prezentuje na etnických nástrojích. Dva strunné nástroje (baglama, kanun) se barevně doplňují a navzájem střídají v doprovodných plochách i v melodii, jež je nádherně posmutnělá. Klarinetista Şenlendirici Hosni, který trio doplňuje, je velkou osobností turecké hudby.

Trentemøller (Colours, 18. července): Dánský hudební producent a multiinstrumentalista Anders Trentemoller se v hudbě nejdříve zaobíral indie rockem. Elektroniku začal využívat, až později a tato zkušenost dělá z jeho hudby netuctovou záležitost, která má svou hloubku. Jeho široký hudební rozhled zahrnuje vlivy krautrocku, indie-rocku, post-punku a dokonce i jazzu a klasické hudby. Místy připomene Depeche Mode, ale v tom nejlepším slova smyslu. Loni vydal skvělé album, které podpořil koncertní šňůrou, která měla obrovský ohlas. Zážitková věc!

John Grant (Colours, 19. července): Americký písničkář a skladatel se vydal na sólovou dráhu až ve svých dvaačtyřiceti letech. V Americe je zkrátka možné vše a dobrá hudba se prosadí v jakékoli podobě, nehledě na předsudky. Grant je zajímavá osobnost. Už začátek písně v rytmické variabilitě elektra a dřívek slyším originalitu PJ Harvey. Skladba tvoří komplikovaný celek s vlivy indie rocku, klasiky i elektroniky. Navíc velmi dobře zpívá, má krásnou barvu hlasu. Myslím, že může hodně zaujmout.

Angelique Kidjo (Colours, 19. července): Tato charismatická zpěvačka je oceněna Grammy. Narodila se v Beninu a její zpěv je směsí gospelu, soulu, reggae, afropopu a dalších vlivů. Kidjo je skutečně legendární osobnost pověstná svou jazykovou univerzalitou (zpívá ve čtyřech jazycích), angažovaností v kultuře, politice i školství. Typický příklad dobré world music.

Guillaume Perret (Colours, 19. července): Francouzský jazzový saxofonista Perret je zvukový inovátor. Při své hře využívá pedály (speciálně waw wah, kterému se také říká v kytarové branži kvákadlo) a všelijaké efekty. Jeho hudba je stylově mnohostranná a emocionálně přesvědčivá – rozhodně nenechá posluchače chladným. Objevitelská osobnost Perreta se pojí s kapelou Electric Epic. Jejich explozivní projev je hodně progresivní, hledačský a nacházející.

John Butler Trio (Colours, 20. července): Australský nářez. Euforická věc s gradující dynamikou, upřímnou citovostí a lyrickou krásou. Frontman John Butler je excelentní kytarista. Při hře využívá například i techniku obouručního tappingu, hraje prsty a po stránce výrazu patří k těm nejlepším na světě. Butler začal s hudbou podobně jako Glen Hansard – jako pouliční muzikant. Jedině tak se dá vysvětlit síla, s jakou hraje. V letošním roce vyšlo šesté album této výborné kapely a je to událost. Strhující záležitost, která vás zcela jistě dostane.

9 bach (Colours, 20. července): Tak tohle můžu. Atmosférická, emocionální hudba s osobitou tváří, skvělou a charismatickou zpěvačkou Lisou Jen a nečekaně agresivními refrény. Kapele se někdy podsouvá trip-hopová inspirace v Portishead, ale není to pravda. Hudba 9 bach je krystalicky průzračná, asi jako úder do zvonu v obráceném principu – nejprve jemně rezonuje a pak to do vás naplno udeří. Neobyčejně krásná věc a jeden z vrcholů festivalu!