Dita Pepe a návrat Klimtovy Judity aneb Dům umění neuznává prázdniny

Pokladní v Domě umění už budou napříště ušetřeny od zlých pohledů a výčitek ze strany mnoha návštěvníků. Sám autor tohoto textu byl letos svědkem, jak anglicky mluvící turistky zhurta vyčinily kustodkám, proč není vystavena Judita malíře Gustava Klimta, o které informují všechny turistické příručky lákající cizince do Ostravy. Od úterý už Judita opět visí v mezipatře Domu umění coby součást stálé miniexpozice.

To, že bohaté sbírky Domu umění, což je vlastně muzejní instituce, nemohou být zpřístupněny velkolepou stálou expozicí, je stará bolest Ostravy. Neexistuje totiž prostor, kde by se jimi mohl Dům umění pochlubit, jedině že by ředitel instituce Jiří Jůza rezignoval na vynikající aktuální výstavní činnost, čímž by tento stánek kultury docela umrtvil. Dům umění nutně potřebuje přístavbu, nadějí je takzvaný Bílý stín architekta Josefa Pleskota, ovšem půlmiliardová částka potřebná k jeho realizaci je zatím jen zbožným přáním.

Od architekta Pleskota k Rafi Segalovi. Významný americký architekt se v malém sále v přízemí Domu umění představil osobně. Z New Yorku přitom Segal přiletěl výhradně kvůli účasti na ostravské výstavě, na níž divákům tlumočil svoje umělecké krédo: „Architektura je stav ducha.“ Vlastně tím myslel totéž, co význačný český předválečný architekt Pavel Janák: „Architektura nemůže zůstat němá uprostřed duchového života doby a nemůže zůstat na dlouho hloupější, než je doba sama, výsledky jejího poznání a rozpětí duchovního života.“

Americký architekt Rafi Segla v Domě umění v Ostravě. (Foto: Ivan Mottýl)

Segalovy stavby skutečně drží krok s tím nejlepším, co přináší duch dnešní doby, z fotografií a skic to ale divák v galerii ne úplně pozná. „Výstava architektury“ je totiž svým způsobem protimluv. Nonsens, který nemá velké opodstatnění, což na vernisáži přiznal i přímo Segal. „Architektura je umění, které se nedá přenést do výstavní síně,“ prohlásil. „Tahle výstava je spíš o tom, jak se moje architektura rodí, nikoliv o architektuře samotné.“

Od architektury k německé grafice. Nová výstava Proměny německé grafiky přelomu 19. a 20. století představuje práce ze sbírek Domu umění. Jsme v Ostravě, která leží na moravsko-slezském pomezí, takže mezi velkými jmény německé grafiky (Max Klinger) narazíme i na regionální autory slezské a moravské. Třeba na Hugo Baara z Nového Jičína nebo na německého Žida z Opavy Leo Haase, který například přinesl ojedinělé výtvarné svědectví z Niska nad Sanem, prvního lágru určeného nacisty pro „konečné řešení židovské otázky“, ale i z Terezína.

Kurátorka výstavy německé grafiky Renata Skřebská upozornila hlavně na práce jediné Němky mezi představenými německými muži. „Jedinečná jsou sociální témata v pracích Käthe Kolwitz,“ naváděla Skřebská vernisážové publikum.

Lept Konec z vystaveného díla Käthe Kolwitz. (Foto: Ivan Mottýl)

Vystavené lepty z cyklu Tkalci jsou skutečně působivým dokumentem z dob divokého dřevního kapitalismu. Zvláště grafika s názvem Konec, na které vidíme postřílené účastníky povstání slezských tkalců z roku 1842. V díle Käthe Kolwitz najdeme vlastně totéž, co ve Slezských písních Petra Bezruče, oba vlastně tvořili ve stejné době. Na leptu Konec se krčí tkalcovský stav v bezručovsky nahrbené dřevěné chalupě, mrtvoly stávkujících i plakající Maryčka Magdonová, v tomto případě spíše Marinchen, dcera zastřeleného tkalce.

A nakonec zmínka o největší ze čtyř úterních vernisáží, která zabírá celé první patro. Fotografku a pedagožku Institutu tvůrčí fotografie v Opavě Ditu Pepe není asi v Ostravě třeba představovat, ale využijme kouzla nechtěného setkání. Podobně jako německá grafička Käthe Kolwitz, je totiž Pepe uhranuta sociálními tématy, s jasným příklonem k ženskému pohlaví. Pepe ochraňuje ženy slabé na duchu i na těle, tedy ženy, které si například v manželství nedokážou prosadit ani náznak rovnoprávnosti. Ženy zkoušené rakovinou. Ženy, které pod tlakem okolností zapomněly, co je to mít ráda nejen děti a partnera, ale i sama sebe.

Návštěvnice galerie u vystavených fotografií Dity Pepe. (Foto: Ivan Mottýl)

„Řekla jsem dost, já už tak žít nemůžu. Pořád se ohlížet na ty druhé, na děti, na to, že by rodina měla být pohromadě. Přišla čtyřicítka a já si uvědomila, že chci žít jinak, mít klid. Musím taky myslet na sebe,“ cituje Pepe jistou Milenu, jejíž portréty vystavuje.

Čtyři nové výstavy uprostřed žhavého léta. „Jo, to bývaly časy, když se v létě jen odpočívalo na letních bytech,“ povzdechl si v Domě umění autor těchto řádků společně s přítomným kurátorem ostravské Výstavní síně Sokolská 26 Milanem Weberem.

Čtenáři deníku Ostravan.cz mají při nákupu jedné vstupenky do Galerie výtvarného umění v Ostravě druhou ve stejné nebo nižší hodnotě zdarma. V případě návštěvy páru má tedy jeden návštěvník vstup zdarma, v případě návštěvy jednotlivce bude poskytnuta vstupenka na druhou výstavu zdarma. Více informací ZDE.