S Alešem Juchelkou o herectví, moderování, Ostravě i Richardu Krajčovi

Říkáte, že inscenaci Jak se vám líbí jste ještě ani nezačal zkoušet, jsou to prý jen dvě stránky textu, přesto by mne zajímalo, jak tato malá role souvisí s vaší bohatou moderátorskou kariérou…

Není to poprvé, co budu hrát divadlo s profesionálními herci. Již v roce 2010 jsem byl osloven Vladimírem Morávkem, jenž mě obsadil do své inscenace České moře, kterou napsali společně Davidem Drábkem podle různých scén z Drábkových her. Byla to poslední část trilogie Lásky jedné plavovlásky / Cirkus Havel / České moře. Poslední část trilogie měla reflektovat situaci mladých lidí po revoluci, neštěstí člověka, který má své vnitřní touhy, ale je semletý okolím a tíží obyčejného života natolik, že své touhy nemůže ustát.

Tehdy se toho ale semlelo daleko více, kromě Českého moře v roce 2010 přichází také vaše kandidatura na primátora města Ostravy a zároveň lékaři u vašeho syna zjistili vážnou diagnózu…

Ano, momentálně je situace taková, že jsem byl nucen z rodinných důvodů své umělecké aktivity téměř pozastavit. Výjimkou jsou právě Letní shakespearovské slavnosti. Má umělecká činnost skončila v době, kdy jsem zkoušel v Divadle loutek inscenaci Oskar a Růžová paní, což je divadelní hra o klukovi, který je v nemocnici, má zdravotní problémy a s ošetřovatelkou probírají různé životní situace. Když mi nevyšla tato spolupráce s Divadlem loutek, tak mi Vladimír Polák řekl, ať si alespoň zahraji v nové inscenaci Jak se vám líbí.

Společně s Vladimírem Polákem patříte mezi umělce, kteří se v Ostravě chtějí výrazně podílet na veřejném dění v rámci politických aktivit. Proč jste se pro tento směr rozhodl?

Do politiky jsem šel z toho důvodu, že jsem měl touhu ovlivňovat dění v Ostravě. Dle mého názoru už ani nevnímáme, v jakém prostředí tady žijeme. A teď nemyslím kvalitu ovzduší, ale komplexní pohled na situaci… Nedávno jsem si projel autem centrum města.  Když jedete kolem pivovaru přes Varenskou do centra, tak najednou vidíte napravo prázdný Bauhaus, rozbořená jatka, prázdný Polský dům, prázdný hotel Palace, rozpadající se Ostravici, chátrající budovy, nedostavěné bloky v historickém jádru města. Jedete k Artforu k náměstí a tam si nějaká paní na místě nedostavěného bloku věší gaťky, to by se jinde v historickém centru nemohlo stát. Je toho samozřejmě více a všechny tyto problémy Ostravu hodně diskvalifikují a vytvářejí z ní zaostalé místo. Nerozumím třeba tomu, proč Černá louka není nijak využívána pro rodiny s dětmi. Je neuvěřitelné, kolik miliónů Ostrava investuje do kulturních aktivit, ale jaký to má efekt? Pořád mám pocit, že nás ostatní lidé v Česku vnímají tak, že tady žijeme jako ti lidé z dolů, kteří vyjdou na povrch jen, když si chtějí dát něco na jídlo, a pak do těch dolů zase zpátky zalezou.  Politici jsou vice citliví sami k sobě, než k okolí, ve kterém žijí.

Vraťme se k vaší umělecké dráze moderátora. Jak jste se k tomuto řemeslu vůbec dostal?

Začínal jsem v Dividle Saši Rychetského, kde jsme se potkali například s Vladimírem Polákem, Filipem Skálou a Nikolou Birklenovou. Potom jsem nastoupil na gymnázium a moderoval v televizi pořad Wrong, následně jsem se objevil i v seriálu Nanebevzetí Lojzy Lapáčka ze Slezské Ostravy. Hrál jsem tam kluka z Prajzské, který z ničeho nic musí jít bojovat za Německo, i když nechce. Vyhrál jsem konkurs už jen díky tomu, že jsem fantastický arijský tip (smích). Měl jsem tam dokonce erotickou scénu s Pavlínou Kafkovou. Natáčelo se to v Přívoze a na Opavsku s desítkami komparzistů jako vojskem. Za natáčecí den jsem dostal osm set korun a za tyto peníze, protože jsem byl v třetím ročníku na gymnáziu, jsem si pořídil svůj první videorekordér.

Takže do vaší asi nejdelší moderátorské štace, hitparády Medúzy, jste nastoupil už z rozjetého vlaku…

Ano, po Lapáčkovi přišel konkurz na Medúzu. Já ani Richard Krajčo jsme popovou hudbu nijak vážně nebrali, dělali jsme si z interpretů legraci a měli jsme rádi kapely, které mají větší nadhled, jako třeba Horkýže Slíže. Hvězdy může dnes dělat každý, kdo se naučí otevírat pusu na playback. Z té doby pramení i Richardovy protesty vůči hraní na playback. I Madonna, která neumí zpívat, vždycky zpívá živě. Jednou to vyjde, podruhé třeba ne, ale o tom to je, jde přece hlavně o show… Vydrželo nám to společně s Richardem dvanáct let, během toho se nám narodily čtyři děti – mně tři, jemu jedno a teď už má dvě.

S Richardem Krajčem, který tehdy začínal, jste se znali už dříve?

S Richardem jsme se seznámili až během konkursu. Někdy ve druhém nebo třetím kole. Dramaturgové dali dohromady protikladné typy – vysokého blonďáka s kluka s drsným rockerským vzhledem. Sedli jsme si, profesně i lidsky.

Moderátorství vám dělá vyloženě radost, přestože to nemáte v soukromí zrovna lehké. Říkáte, že i nepříjemným věcem, jako je třeba moderování s tělesně postiženými, se nechcete vyhýbat…

Věci, které jsou strašně vážné, si každý prožije uvnitř sama sebe nebo doma, kdežto navenek by si postižení měli umět udělat legraci sami ze sebe. Jsou situace, které můžete zvládnout jenom s nadhledem. Jsou děti, které trpí insomnií, jsou hyperaktivní tak, že rozhazují vše kolem sebe. Když je něco prvoplánově patetické, tak je to samo proti sobě, kontraproduktivní.

Pořád vychvalujete profesi moderátora, jak si ji užíváte, přesto se zeptám: Neměl jste někdy touhu přesedlat z moderování na herectví?

Měl, a samozřejmě velkou. Projevilo se to třeba tím, že se mi podařilo objevit Oskara a růžovou paní. Impuls od Vladimíra Morávka přišel ve správnou dobu. Když vám zavolá Morávek, tak to není jen tak. Byl jsem zrovna na dálnici a hned jsem zaparkoval ve třetím pruhu a zapnul blikačky. Konzultoval jsem to samozřejmě hned s Richardem. Protože jsem Morávka už znal, tak sem si dal tři podmínky, jedna z nich byla, že nebudu nahý, protože mám fobii ze své postavy a pak, že na mě Vladimír Morávek nebude křičet při zkouškách – to mi poradil Krajčo. Měl jsem hrát v Českých Budějovicích, kde mi říkali: To je teda vtipný, ono už je vyprodáno a ty to ještě ani neumíš (smích). Husa na provázku má úžasné poselství a je to vlastně také politika. Bylo to pro ně něco neuvěřitelného, ač jsem abstinent, tak jsem se po premiéře musel opít.

Máte nějaký vzor ve své profesi moderátora?

Z českých moderátorů je pro mne úžasný Marek Eben. Nejen, že mě baví, ale hlavně je konzervativně vtipný. Jsem také konzervativní typ člověka a křesťan, s Markem Ebenem jsem dělal rozhovor a v kanceláři mám naši společnou fotografii z natáčení.