Pátrání v Kongu, skotské referendum a polský punk aneb ostrý start letního čtení

Veřejnoprávní mediální slávu slízlo v zahajovací den Měsíce autorského čtení pouze ostravské nakladatelství Protimluv, které už v 17 hodin představilo sbírku polského básníka Roberta Rybického Dar Lůzrů. Štáb České televize totiž vyslechl jen pár básní tohoto svébytného polského poety, načež se odporoučel do nedalekého studia, ačkoliv literární maraton pokračoval až do dvaadvacáté hodiny.

Trochu paradox, neboť Robert Rybicki byl nejméně komerčnější z autorů, kteří vystoupili. Založením svobodomyslný anarchista, jenž velkou část života prožil ve squatech. Punker, jenž má rád údernou muziku a vůbec všechny komunity, které protestují proti společenskému establishmentu. Poeta nesnášející televizní vysílání a globalizující se literární provoz, jenž si přeje, aby se supermarkety „rozplynuly jako tabulky čokolády“, jak píše v úvodní básni představované sbírky Dar lůzrů. Ta vyšla dvojjazyčně (autorem českého překladu je Petr Motýl) a zatímco Rybicki svoje texty četl velmi expresivně, pomáhal si citoslovci a skřeky, čtení české verze básní v podání herce Michala Moučky bylo unylé a příliš neodpovídalo Rybického poetice.

Po originální a nespoutané poezii, která se zčásti rodí mezi šachtami v nedalekém polském Rybniku, odkud básník Robert Rybicki pochází, vystoupila britská profesionálka Kirstin Innes. Vlastně skotská, neboť jedna sekce letošního Měsíce autorského čtení je věnována výhradně skotské literatuře. Innes ale předčítala dokonalou angličtinou bez skotského přízvuku. Téma jedné z přečtených povídek navíc bylo překvapivě české, aniž to asi autorka tušila.

Zatímco čeští středoškoláci prožívají hodně traumatické chvíle v tanečních hodinách při výuce mazurky a polky, skotská omladina musí absolvovat výuku skotských tanců. Trapnosti ze skotských tanečních se přitom nikterak neodlišují od těch z českých tanečních kurzů, když třeba útlí hošíci musí tancovat s obézními spolužačkami a zbytek třídy se dobře baví. Nikdo přitom nechápe smysl obstarožních tanců v době internetu, ani nutnost společenského oděvu. Na druhé straně jsou taneční první skulinou do světa dospělých, kouří se marihuana, pije pivo nebo cider, těla se těsně dotýkají a noc přináší vášnivé sexuální zážitky.

Následnou diskusi s Kirstin Innes moderoval Lukáš Balabán, na jehož překladatelský výkon byla část diváků zvědavější než na odpovědi skotské spisovatelky. Lukáš je totiž synem význačného spisovatele a výborného anglisty Jana Balabána (1961-2010), takže laťka byla postavena hodně vysoko. Obstál skvěle, tlumočení nijak nezadrhávalo a sympatie skotské literátky a mladého ostravského anglisty byly očividně vzájemné. V dialogu s diváky se hovořilo o skotštině i skotské (potažmo irské) gaelštině, o skotské variantně angličtiny a hlavně o blížícím se skotském referendu o nezávislosti země.

Poslední z vystupujících měl příliš málo černou pleť na to, aby byl v subsaharské Africe považován za skutečného černocha, ovšem příliš černou na to, aby mohl být v Česko a celé Evropě považován za bělocha. Takto o sobě alespoň v klubu Atlantik vyprávěl přední český prozaik Tomáš Zmeškal, autor proslulé novely Milostný dopis klínovým písmem. Tentokrát ale místo románového syžetu představil spíše rodinný dokument, knihu Sokrates na rovníku, jež vypráví o dlouholetém hledání Zmeškalova otce. Ten se totiž kdysi v šedesátých letech objevil v Praze coby talentovaný student narozený v africkém Kongu.

Dokument je to jímavý, místy až detektivní a rovněž historicky poučný. Co si třeba řadový našinec vybaví, když se řekne jméno Patrice Lumumba? Asi nic, pár pamětníků si vzpomene, že to byl revolucionář bojující za osvobození Konga z belgického područí a velký přítel Sovětského svazu. Tomáš Zmeškal ale upozornil, že to byl i přítel Američanů, který se Spojenými státy dokonce projednával možnost americké vojenské přítomnosti v zemi. Našel ale spisovatel skutečně svého otce, jehož stopy rodina ztratila už na počátku sedmdesátých let? Neprozradíme, ačkoliv účastníci zahajovacího večera v klubu Atlantik už to vědí.

Nakladatelství Větrné mlýny, které v Ostravě pořádá Měsíc autorského čtení již popáté, odstartovalo třicetidenní čtecí maraton docela slušnou červencovou bouřkou, kdy se vítr až o síle vichřice sice občas proměnil ve vánek, ale záhy na diváky zaútočil s novou silou. Skvělý start s hojnou přízní diváků, kteří se snad na této „literární větrné hůrce“ v klubu Atlantik budou scházet v opulentním počtu po celý následující měsíc.

Čtenáři deníku Ostravan.cz mohou po celý následující měsíc uplatnit velké slevy na knihy, které jsou v prodeji během večerů Měsíce autorského čtení v Ostravě. Více informací ZDE.