Poslechněte si Tajemství (s)prostěradel. Vladivojna vydala smysluplné album

Jak Vladivojna avizovala již dříve, hudba na jejím novém albu má fungovat jako doprovod k plánované stejnojmenné erotické novele. Naštěstí to je trochu jinak. Příběhy, které nové album přináší, jsou na hony vzdáleny lascivním upocenostem. Novinka Vladivojny je mnohostranným hudebním dílem, které lze vnímat z různých úhlů pohledu. Všechny jsou smysluplné a stojí za to.

Bibluška

Úvodní píseň je pozváním do záhadného, znepokojivého vnitřního světa Vladivojny. Vypadá to tady asi jako v předsálí Černého Vigvamu, známého z kultovního seriálu Twin Peaks. Chvíli se tančí, chvíli se jen abstraktně míhají zvuky a barvy. Bibluška začíná sonoristickým, zvukově pozoruhodným intrem. Následuje něco jako prolog (nebo recitace), po kterém se už rozezní parádní basový riff na těžkou dobu, opentlený  typickými koloraturními postupy. Píseň je založena na kontrastu hlukových hudebních ploch s čistě rytmickými ambientními sekvencemi. Objevují se autorčiny charakteristické slovní novotvary, které dotváří Biblušku také modulačně mnohotvárnými možnostmi jejího hlasu.

X

Zpočátku evokuje elektrickými kytarami jakoby lehké přitvrzení. Další vývoj písně je však spíš pohodovější s jemnějším zvukem. Skladba X ukazuje Vladivojninu tvář v jedné z upřímných, odlehčených poloh: s lehce ironickým nadhledem komentuje „kariéru“ nějakého muže. Hudebně vyjadřuje pohodovou atmosféru v refrénu tónickým akordem D – dur, který osm taktů dominuje a klesá přes sestupný bas zpět do tóniky. Pohodu s jakou vyslovuje svůj nekousavý soud („ty jsi blázen, malicherný blázen“), provázejí její typicky štěbetavé hlasy.

Meluzína

Jeden z nejkrásnějších hudebních obrázků meluzíny, který jsem kdy slyšel. Nádherný kytarový úvod je ve svém čtyřtónovém minimalismu zajímavě rytmicky ztvárněn a proto nenudí. Sugestivní melodický úvod nádherně koresponduje s lyrickým textem o meluzíně, jehož básnické kvality jsou naprosto přesvědčivé. Multiplikace vokálů v refrénu i v outru se Meluzíně hodí přesně na její větrné tělo. Tato píseň je malá perla, která bude zářit hodně dlouho.

Tajemství (s)prostěradel

Pilotní singl alba. Mediálně dostatečně známé Tajemství (s)prostěradel se možná ze všech tracků cédéčka nejvíc hodí na roli singlu. Je nejobyčejnější, nejméně provokuje, objevuje. Hudebně poměrně monotónní skladba, která se neoposlouchá jen díky nápadité aranži a (opět) kreativním vokálům. Celkově na mne díky různým afro, reggae a kdoví čeho ještě názvukům, působí trochu roztříštěně.

Koketa šla do světa

Vladivojna je schopná napsat excelentní basové riffy, čehož je dokladem tahle píseň. Píseň Koketa šla do světa staví svou lehce úchylnou hudební vizáž právě na basové lince a na vokálech.  Jinak je opět dost charakteristickou ukázkou míchání stylů. Kytary zní dost prehistoricky. Některé momenty připomínají Ivu Bittovou, poslední „nadupaná“ část má ale energie přehršel.

Terea

Zklidnění. Básnická meditace na osamocené vlně. Něžné, osobní vyznání. Hudba nenásilně vytváří prostor pro slovo. Vladivojna zde surrealisticky maluje své přitažlivé vize.  Pastva pro uši jejích ctitelů i ctitelek. Ale pozor! Zpověď to není nijak sentimentální nebo přihlouple koketní. Je plná odvážných obrazů a končí takřka hororově! Nádherný poetický refrén by klidně mohl být součástí zpěvníků pro gymnázia, aby se naše elitní mládež mohla seznámit pro změnu také s nějakými kvalitní texty.

Pilulky štěstí

Parádně šlapající věc. Už samotný začátek je perfektní. Rozvíjení motivu pěvecké linky je dokonalé. Pak se přidává beat, který je správně ulítlý, odvážný a rozrušující. Pilulky staví také na dobré inspiraci ve zvukové magii The Chemical Brothers, ovšem je to inspirace naprosto implicitní, nikoli doslovná. Vladivojna ukazuje vynikající práci s elektronikou, zvukem a efekty.

Memories Can´t Die

Opět vokální úvod. Epický sborový začátek (složený jen z jejích hlasů) začíná být Vladivojninou poznávací značkou (kam se hrabe přeslazená Enya!). Naštěstí není stereotypní, opakující se, ale vždy vytváří adekvátní nový obraz, novou situaci, nový příběh. Díky tomu mají písně jasně rozeznatelnou strukturu a osobitou tvář. Tahle křišťálová melodie je jako přivanutá z lesa kde žije elfí královna Galadriel. Všechen šepot kolem je kouzelně omamující a bezčasý. Chvíli se zdá, že na nás v malých sekundách vokálů číhá nějaké nebezpečí nebo tajemství, to když se vše utiší do bezvětří. Ale je to, naštěstí, jen (z)dání.