Dny nové opery byly opět úspěšné a těšily se diváckému zájmu

Velká pozornost se upírala hned na zahajovací představení Rej/ Re:igen německého skladatele Bernharda Langa. Avizovaná erotická scéna na jevišti sice proběhla jako sofistikovaná umělecká kreace, důležitější tak byl celkový audiovizuální dojem, který byl velmi silný. Česká premiéra této opery zaznamenala velký úspěch.

Den poté následovala světová premiéra opery současného českého skladatele a Langova generačního vrstevníka Martina Smolky. Jeho konceptuálně provokativní novinka Sezname, otevři si se! vznikla na popud ředitele Národního divadla Moravskoslezského Jiřího Nekvasila. Podle samotného autora nejde v opeře o příběh, ten je záměrně negován už výběrem předlohy, jímž jsou Ecovy seznamy uměleckých děl. Vzniklý umělecký artefakt může na jednoho působit jako jakýsi audiovizuální kaleidoskop do avantgardních hudebních syntaxí, výběrovost a prvek náhody zde mají své pevné místo.

Jako „téměř přednáška“ byla avizována páteční Mistrovská díla Petra Kotíka. Podle pořadatelů se téma komorní opery zabývá podstatou tvůrčího procesu. Inspirace přednáškou Gertrudy Steinové působí spíše jako lavírování na poli americké estetiky, Kotíkovy závěry jsou však místy svazující a dogmatické. Právě pluralita nazírání na umělecké dílo zaručuje jeho jedinečnou svobodu a signifikantní estetické bytí je mnohdy podmíněno právě její identifikací – koexistencí s časem a příběhem, který je do něj vetknut.

Další evropskou premiérou byla No No Myia druhého českého skladatele zastoupeného na NODO 2014. Rudolf Komorous svou operu koncipoval podle japonského divadla nó Zeami Motokija v roce 1988. Tato okolnost není náhodná. Komorous má k východu trvalý vztah, v letech 1959 – 1961 učil hře na fagot a komorní hře v Pekingu.

Hudební řeč No No Miya vychází z posledního syntetického skladatelova tvůrčího procesu, jenž je podmíněn hledáním nové harmonie a nové melodie. Tyto absurdní (hledat novou harmonii a novou melodii na stávající intervalové a akustické struktuře je poměrně ošidné) postuláty vyznívají v podstatě tradičním návratem k melodice a překvapují silou sdělení, více než experimentální zívání náhody pod diktátem modernity.  Komorous je sofistikovaný autor, jehož hudební vývoj je naprosto konsekventní, plastický a logicky formovaný. Scénickou atraktivitu mu propůjčilo ztvárnění Jiřího Nekvasila a Davida Baziky.

Sobotní večer festivalu nabídl první a jedinou reprízu festivalu Smolkovy opery Sezname, otevři se! V devět hodin pak v multižánrovém centru současného umění Cooltour proběhla poslední novinka – lyrická hodinová operka Setkání mladé čínské skladatelky Mojiao Wang. Třiadvacetiletá Číňanka, která má dobré rodinné zázemí (otec dívky se prezentoval jako podnikatel a básník) se představila divákům v krátkém seznamovacím úvodu jako zapálená a nadšená kreativní bytost. Opera Setkání vznikala ve velmi krátkém čase. Libreto opery je dílem otce Mojiao: Weizhonga Wang.

Setkání je melodramatickým sentimentálním příběhem dvojice po deseti letech vztahu. Jejich vzájemné odcizení pramenící z nadvlády techniky v jejich životech vede k tomu, že si přes internetový chat najdou blízkou osobu. Netuší však, až do plánovaného setkání, že jakousi neuvěřitelnou náhodou si v anonymním chatu píšou navzájem. Jejich setkání v Tibetu – jakési druhé a hlavní dějství probíhá zvláštní R.E.M. formou. O nějakém dějovém spádu, přítomnosti dramatu, nemůže být řeči. Oba hlavní aktéři jsou zakukleni do svých pocitů a jedině náhodný (poměrně úsměvný) rituál spočívající na náhodě, je může po odhalení totožnosti opět vrátit k sobě. Děj opery má své trhliny a také byl v úvodu avizován jako dílo v procesu tvorby. Hudba mladé skladatelky však byla ukázkou velkého hudebního talentu, skvělé představivosti a jemného a graciózního citování variabilních kompozičních postupů svědčících o vzdělanosti, pohotovosti a fantazii.

Dny nové opery Ostrava přinesly čtveřici pozoruhodných děl. To, že soudobá hudba má co říci, dokázal zájem veřejnosti. Také sobotní premiéra Setkání proběhla v zaplněném Cooltouru.

Diváky na NODO tvoří spíše mladší generace, pro kterou může být ona vícerozměrnost nazírání na realitu naprosto běžným aspektem života. Umělecká tvář NODO zůstává zachována v tom nejlepším světle, byť mnohdy z „příběhu zbývá jen málo“.