Fotograf Jiří Hrdina objevil v Ostravě unikátní fotoalba z počátku 20. století  

Jak se vám vůbec podařilo najít Havránkova ztracená reprezentativní fotografická alba z počátku dvacátého století?

Tak třeba nález alba z Mariánských Hor má hodně spletitou historii.Jeho jednotlivé listy visely dlouhá desetiletí na chodbáchzákladní školy v ulici Podlahova v Mariánských Horách, což jetam, kde dnes sídlí Fakulta umění Ostravské univerzity. Na fotografie jsem ve škole poprvé narazil ještě za minuléhorežimu, a to čirou náhodou. Pracoval jsem tehdy na KoksovněJan Šverma, která byla družebním závodem právě jmenovanézákladky, takže jsme na Podlahovku občas museli choditvyprávět dětem srdceryvné dělnické historky. A ty fotografiena stěnách mě samozřejmě už tehdy hodně zaujaly.

Vpravdě bizarní příběh. Co jste tehdy vlastně na koksovně dělal?

Předáka ve výrobě síranu amonného. Moc pěkné to tam bylo (smích).

A tehdy jste asi požádal ředitele školy, aby vám ty snímky daroval…

Ne, vůbec. Na okouzlující snímky z Mariánských Hor jsem znova narazil až o mnoho let později při spolupráci s mariánskohorskou radnicí. Když se budova Podlahovky předávala Ostravské univerzitě, fotografie skončily na úřadě díky vlastivědnému nadšenci Jiřímu Jezerskému, to je ten pán, co napsal povídky Dopisy bratra Maryčky Magdonové. A tak jsem se s tím fotoalbem znova potkal.

Proč vůbec fotograf Antonín Havránek fotoalbum Mariánských Hor vytvořil? Mimochodem, album bylo svázané do skvostných kožených desek a s mosazným kováním.

Album Mariánských Hor vytvořil Havránek na jaře roku 1902, aby svými snímky podpořil emancipační snahy představitelů obce, kteří nesmírně toužili, aby císař povýšil Mariánské Hory na město. Album dostalo úřední název „Pohledy Mariánských Hor na Moravě, příloha žádosti na jeho Veličenstvo za povýšení na město, podobizněno z jara 1902“ a bylo zasláno „Apoštolskému Veličenstvu císaři a králi Františku Josefu I.“. Panovník pak vlastnoručním podpisem z 1. dubna 1907 žádost skutečně schválil a povýšil Mariánské Hory na město, přičemž mu popřál „šťastný a nerušený rozvoj“.

Existuje jen jediná verze tohoto fotoalba, ta zaslaná do Vídně? A tohle album se teď vystavujete ve Fiducii?

Ne. Album, které bylo zasláno do Vídně, je dnes součástí sbírek slovutné galerie Albertinum. Vystavujeme album, které si ve stejné podobě nechali udělat mariánskohorští radní, alespoň to předpokládám. V každém případě je dodnes v majetku tamní radnice.

Jak jste oživoval zcela neznámé jméno fotografa Antonína Havránka?

Vyrazil jsem do Michálkovic, kam mě vedly nějaké stopy. V hospodě jsem se zeptal na dávného fotografa Havránka, nikdo ho ale neznal. Poslali mě však za místním amatérským historikem Kašpárkem, ten zase za paní Šimkovou, která je příbuznou právě Antonína Havránka. Je to velmi šarmantní a inteligentní osmdesátiletá dáma, kterou všechno strašně zajímá, dělá si neustále poznámky, přičemž mě uvedla i do rodinné historie pana fotografa Havránka.

A ta dáma vám prozradila, že Havránek nafotil i Michálkovice?

Ne, to vůbec nevěděla, tohle zapomenuté fotoalbum jsem našel v archivu Ostravského muzea.

Je to fascinující, že se dá něco takového objevit ještě ve druhé dekádě jednadvacátého století. To je myslím specifikum Ostravy, která je mladým městem a vlastní historií se nijak moc nedojímá. Někde v Klatovech nebo v Litomyšli by asi takový objev nepřipadal v úvahu. Tam už bylo všechno dávno nalezeno, zaškatulkováno nebo znova vydáno.

To je pravda, Ostrava nemá nějakou výraznou kolektivní paměť, tu najdeme spíše v obcích a městečkách kolem Ostravy.

Očekáváte další podobné ostravské nálezy?

Prvotní zdroj čili skleněný negativ, to je poměrně skladná věc, která se dá kamkoliv schovat a zase znova najít. Sice už mi mnozí pamětníci mnohokrát vyprávěli, jak skleněné destičky vyházeli z půdy ven a rozmlátili je, pořád ale věřím, že jsou někde schované další poklady.

Lidé na výstavě ve Fiducii budou ukazovat na staré snímky a radovat se, že ta místa poznali, nebo se naopak podivovat, kde ta fotografie vznikla. Našel jste všechna místa, na nichž byly Havránkovy dokumenty Mariánských Hor a Michálkovic nasnímány?

Určil jsem úplně vše, nikoliv ale vlastními silami. Vždycky se našel někdo, kdo ta místa poznal, nebo dokonce určil, koho na těch snímcích můžeme vidět.

Koho třeba?

Samozřejmě Antonína Havránka, jehož vždy provázel vozka s koňmi. Nebo budoucího starostu Mariánských Hor MUDr. Jana Maye i tehdy úřadujícího starostu Adolfa Sýkoru. Najdeme tam horníky kamenouhelného dolu Marie Anne, zaměstnance obecního úřadu, žáky, učitele a katechetu obecní školy i školy dívčí, trhovce nebo personál hotelu U koule, obchodníky i průvodčí tramvaje.

Ve Fiducii nevystavujete jen dvě unikátní Havránkova alba. Na třech obrazovkách v galerii se postupně objevují desítky portrétů obyvatel Ostravy. I tihle lidé mají jména?

Ne všichni, většinou však ano. Celou tuhle galerii lze s nadsázkou nazvat Všichni dobří Ostraváci. Na více než dvou stech promítaných fotografiích se představují lidé, kteří v Ostravě žili mezi roky 1863 až 1918. Samí dávno mrtví lidé, nicméně v jejich tvářích můžeme zkusit hledat rysy a podoby dnešních Ostraváků, které potkáváme v ostravských ulicích.

Těšíte se na to, že mnozí návštěvníci výstavy vám k některým snímkům prozradí nové podrobnosti?

Těším. A hlavně doufám, že někdo přijde s tím, že má doma také nějaké skleněné destičky. A pak na těch zapomenutých negativech zase něco objevíme.

Tak vám přeji, aby přišlo hodně takových návštěvníků.

*

Výstava ve Fotografické galerii Fiducia začíná v úterý 24. června v 18 hodin a končí 31. července.