Za krásou a dokonalostí. Začíná mezinárodní soutěž Beethovenův Hradec

Když Ludwig van Beethoven poprvé navštívil malé městečko Hradec (Grätz), psal se rok 1806. Tehdy ještě slyšel, i když první problémy se sluchem se objevily velmi brzy. Kdyby jen tento génius tušil, kolik budoucích generací uslyší právě jeho hudbu (a mnohým z nich bude její poslech tím největším zážitkem!), možná by byl překvapen. V Hradci vzniknul již počátkem šedesátých let festival, ze kterého se postupem času zformovala jedna z nejzajímavějších a nejprestižnějších hudebně interpretačních soutěží v republice.

Beethovenův Hradec má své přednosti: nádherné prostředí dvou zámků s obrovským parkem, dlouhou hudební historií, danou hudbymilovnými knížaty Lichnovskými (majiteli zámku) a vycházející přímo z lidu (ve městě existuje dechová hudba, která má více než staletou tradici). Druhou zajímavostí je, že soutěž je každý rok vypsána pro jiný nástroj. Například violoncello, jež je v erbu letošního ročníku, naposledy soutěžilo v roce 2010.

Letošní ročník je tedy ve znamení violoncella. V Hradci nad Moravicí se poslední dobou začaly objevovat nezvyklé tváře a tvary. Podezřelé usměvavé obličeje a futrály připomínající těhotné kytary budily asi v některých domorodcích údiv. Ale většina z nich už za ta léta tuší, oč jde. Sjelo se zde pětatřicet mladých talentů skoro dvaceti zemí (od Austrálie přes Filipíny po Finsko), kteří se v rámci tříkolové soutěže pokusí dostat ze sebe to nejlepší, co v nich je. Soutěž je veřejná a vzpomínám si dobře, jak jsem ještě jako mladý čtrnáctiletý „zuškař“ fascinovaně chodil dopoledne místo školy poslouchat ty fantastické výkony některých účastníků.

Předsedou poroty je renomovaný violoncellista a pedagog Marek Jerie, který do týmu přizval velmi zajímavé kolegy. V porotě nechybí ani zástupci nejmladší generace: švýcarský virtuóz Christian Poltéra a skvělý Tomáš Jamník, člen Dvořákova tria, jehož hvězda teprve vychází, ale září stále jasněji.

A právě sedmatřicetiletý Poltéra byl jedním z aktérů zahajovacího koncertu Beethovenova Hradce. Na svůj věk má za sebou pozoruhodnou kariéru, v níž nechybí účinkování s předními evropskými orchestry a mezinárodně uznávaná diskografie. Poltéra je sympatický také svou univerzalitou. Neuzavírá se ani soudobé hudbě, proto od něj můžeme slyšet také vynikající skladatele Poláka Lutoslawského a nedávno zesnulého velkého Francouze Dutilleuxe. Poltéru na zahajovacím koncertě doprovodila klavíristka Ivona Suma-Solonková. Laureátka Beethovenova Hradce z roku 1992 působí ve Švýcarsku, kde vyučuje hře na klavír na konzervatoři v Lucernu.

Koncert proběhl ve Velké dvoraně Červeného zámku za značného zájmu veřejnosti. Velký sál byl doslova nabit k prasknutí a některým nezbylo než sedět na schodech u vstupu. Poltéra se Solonkovou zahráli nádherný program, na kterém nechyběla česká hudba. Zejména první polovina programu byla přehlídkou české komorní klasiky: Dvořákova Sonatina G – dur, op. 100, Variace na slovenskou lidovou píseň Bohuslava Martinů, která patří k méně známým kusům, o to víc však překvapí její přímočarost, intimní výraz a přímočaré folklórní intonace. Poltéra si poradil se Sonatinou mistrně. Již od prvních tónů bylo každému v sále ihned jasné, že se zde představuje zcela mimořádný talent. Švýcarský cellista staví na vynikajících technických předpokladech, subtilní dynamice a nádherném tónovém projevu.

Solonková, která studovala klavír u Ivana Klánského, svého profesora nezapřela. Její tónová kvalita byla velmi slušná a v momentech náročných na souhru prokázala velkou pohotovost a jistotu. Vrcholem koncertu byla Beethovenova Sonáta C dur, op. 102 č. 1 zahraná opravdu mistrovským způsobem. Poltéra je bezesporu hráč světových kvalit a Beethovenův Hradec tak zapsal do své živé hudební přítomnosti opět jeden historicky významný milník.

Doufejme jen, že si lidé, kteří mohou ovlivnit fungování festivalu finanční podporou, podobnou proluku jako v roce 2013 odpustí a Beethovenův Hradec bude moci ještě dlouho plnit své poslání.