Letošní Janáčkův máj byl oslnivou přehlídkou kvalitní hudby

V případě hudebního festivalu je zajímavé uvědomit si časové rozpětí. A to nejen konkrétní délku trvání Janáčkova máje, ale také historickou hloubku, do které nás konkrétní dílo přivádí. Dává nám to jedinečnou možnost porovnat svou zkušenost se zkušeností posluchačů z různých dob. Za mimořádných okolností se můžeme stát jakýmsi prostředníkem průniku hudebních světů a pocitu splynutí s hudebním řádem, který svou podstatou je analogií řádu přírodního a kosmického.

Třicátý devátý ročník největšího hudebního festivalu moravskoslezské metropole skončil. Na jeho koncertech jsme mohli slyšet mnoho výborných hudebních těles (Collegium Marianum,  Musica Florea, Pražský filharmonický sbor atd.) excelentních sólistů (klavíristé Hadland, Ardašev, Sakato, houslistky Fischer a Kotková). V některých konkrétních případech byl svátek klasické hudby jedinečným hudebním zážitkem.

Takových koncertů se na Janáčkově máji několik našlo a nebylo jich zrovna málo. Zahajovací koncert byl typickou ukázkou slavnostního okamžiku. Nechyběla erbovní kompozice – Janáčkova Sinfonietta, dirigent světového jména Manuel Hernández-Silva ani skvěle hrající Janáčkova filharmonie. Další koncerty se již vydaly po jiných cestách.

Velmi inovativní a poučný byl koncert nazvaný To nejlepší z české dechové a symfonické hudby. Dechový orchestr Hradní stráže a Police ČR pod vedením dirigenta Václava Blahunka ukázal, že je výborným strážcem české hudby. Zpřítomňováním kvalitní soudobé české hudby (nechyběli ani významní skladatelé emigranti Karel Husa a Václav Nelhýbl) navíc dělali a dělají české hudební kultuře obrovskou službu.

Stejně tak pozoruhodný byl ponor do hlubších hudebních vod. Provedení Myslivečkovy opery Montezuma Romanem Válkem a The Czech Ensemble Baroque Orchestra bylo velkým zadostiučiněním pro tohoto skladatele, jehož obdivoval (a nutno napsat právem!) samotný Wolfgang Amadeus Mozart.

O tom, že Janáčkův máj se nechová macešky k „domácím“ hudebním tělesům, by mohl vydat svědectví Janáčkův komorní orchestr. Nejen, že na koncertě k padesátému výročí založení orchestru došlo k světové premiéře skladby ostravského skladatele Borise Urbánka, ale orchestr vystoupil také se světově uznávaným kytaristou Zoranem Dukicem a ukázal tak svou stylovou mnohotvárnost.

Jako Slovanské inspirace byl nazván koncert z děl Vítězslava Nováka a Leoše Janáčka. Hudebním partnerem jim byl americký minimalista Phillip Glass. A kupodivu to fungovalo! Svůj díl na tom mělo naprosto mimořádné nastudování dirigenta Tomáše Hanuse se skvělými sólisty a Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín

Zcela přítomným hudebním zážitkem bylo uvedení nové skladby Requiem Aleše Březiny na koncertě nazvaném Na paměť obětí světových válek. O vyváženém spojení klasické a populární hudby by se dalo psát velice dlouho. Aleši Březinovi se tento stylový exkurz povedl úspěšně. Touto cestou by festival v dalších letech mohl být objevem pro nové posluchače, kteří se primárně neřadí ke klasickým hudebním fanouškům.

Janáčkův máj také vždy myslí na ostravské skladatele. Večer věnovaný jejich hudbě byl špičkovou ukázkou komorní hudby. Kvalitní interpretaci obstarali umělci, kteří získali své hudební vzdělání v Ostravě a jsou s ní spojeni (Halmová, Dohnal, Kaleta, Michel).

Festival Janáčkův máj funguje jako velmi smysluplný a proorganizovaný organismus. Pečlivě vybraní sólisté patří k tomu nejlepšímu, co současná světová hudební interpretace nabízí (doslova fantastické byly sopranistka Pretty Yende a houslistka Julia Fischer).

Festival je kulturní jistotou, a to je dnešní době velmi důležité. Můžeme se těšit, že jubilejní čtyřicátý ročník v příštím roce bude ještě zajímavějším.