Zpěvačka Ashia Grzesik vystoupí v Cooltouru a natočí v Ostravě další videoklip

Původně jsi měla vystoupit na Shakespearovských slavnostech, kde jsi účinkovala už loni. Hrála jsi na violoncello v některých pasážích inscenace Marné lásky snaha. Proč tě letos diváci na Slezskoostravském hradě neuvidí?

Je mi líto, že na Shakespearovských slavnostech nemohu vystoupit, ale musela jsem si vybrat mezi Ostravou a Berlínem, kde se rovněž podílím na divadelním představení. Připravujeme hudební divadlo, vystoupení s akrobaty. Bude to příběh odehrávající se v ústavu pro duševně nemocné, kteří se rozhodnou uspořádat vlastní divadlo. V polovině července budeme mít premiéru.

Sedíme na terase Cooltouru a díváme se na vzrostlé stromy naproti. Tady mezi nimi budeš vystupovat?

Není to ještě úplně jisté, protože jsem zvyklá do poslední chvíle improvizovat. Zejména díky přírodním podmínkám. Loni to bylo také tak, na poslední chvíli jsme se rozhodli uspořádat koncert uvnitř budovy a ukázalo se to jako správná volba, protože krátce po začátku koncertu se venku přehnala bouřka.

Jsi narozena v den, kdy se pálí čarodějnice, a zdá se, že sepětí s přírodou je pro tebe symbolické. Necháváš se jí často ovlivnit?

Je to různé, podle okolností, ale je pravda, že se občas cítím jako ptáček, který když někde něco uslyší, musí to zopakovat. Ale to už pak dělám podle sebe.

V Ostravě nevystupuješ poprvé. Můžeš přiblížit, jak ses s tímto městem vůbec seznámila?

Před rokem jsem tady vystoupila poprvé díky kontaktům v Praze, které mi doporučily ostravský Cooltour. Po pár měsících jsem přijela i na Shakespearovské slavnosti. Tehdy jsem tady bydlela asi měsíc, abych se se vším podrobně seznámila. Inscenace Marná lásky snaha je založena na tom, že se na scéně proti sobě střídají mužští a ženští hudebníci. Ale také jsem vystupovala na Colours of Ostrava s Beatou Bocek.

V představení Marná lásky snaha jsi hrála i své vlastní skladby?

Většinou šlo o hudbu, kterou složil pro tuto inscenaci Pavel Helebrand, ale také se mi tam podařilo vložit vlastní kompozice z mého dřívějšího alba, protože jsme se shodli, že by se tam hodily. Jen jsem jim musela dát trochu jiné aranže.

Co ti z Ostravy nejvíce utkvělo v paměti?

Je to specifické město, vlastně celý tento region. Byla jsem nadšena průmyslovým prostředím a zároveň zelení. Zdejší lidé jsou velmi kulturní. Ve Spojených státech máme také taková průmyslová města, ale postrádají širší kulturní zázemí. Jsou staré nanejvýše sto let. V Ostravě mne obklopily tvůrčí sny a po celý měsíc jsem se dostávala do působivé inspirace. V současnosti Ostravu stále poznávám, chystám se navštívit muzeum na Landeku, kde chci natočit záběry pro svůj nový videoklip, zachytit záběry průmyslové krajiny. Píseň, ke které klip vznikne, se jmenuje They Take a je inspirována Ostravou. Je temnější a vyšla už na mém nejnovějším albu z minulého roku, ale teď k ní chci vytvořit vizuální koncept. Skladba začíná zvukem zvonů, v té době jsem totiž bydlela v budově Divadla Jiřího Myrona a byl pro mne šok, když jsem uslyšela poprvé zvony od zdejšího kostela. Nejen, že jsem je slyšela, ale také jsem je cítila v prostoru. Jsou naladěny v e-moll, stejně jako ta píseň.

Kdy tě v Ostravě uvidíme příště, když ne na letních divadelních slavnostech? Je nějaká šance přivézt vaše berlínské divadelní vystoupení do Ostravy?

To nemám tušení, je nás přes dvacet lidí a to není jen tak. Kdo ví, jestli by se našel vůbec takový promotér. Ale zkouším se domluvit na další termín, ráda bych přijela v listopadu s novým koncertním programem, ale uvidíme, jak to dopadne.