Ostravský Protimluv jede! Jiří Macháček vydává nejvýznamnější polské básníky

Co jste stačili vydat od loňského listopadu, kdy jsme spolu naposledy vedli rozhovor pro Ostravan.cz?

Jedno jméno bych zdůraznil: Justyna Bargielska. Této polské básnířce z Varšavy jsme vydali výbor básní nazvaný Píšeš báseň? Bargielska patří k předním polským autorkám, je dvojnásobnou laureátkou jednoho z nejvýznamnějších polských literárních ocenění – Literární ceny Gdyně a byla nominovaná na řadu dalších literárních cen, z nichž bych jmenoval Nike.

Bargielska, to je opravdu velké jméno současné polské literatury. Třeba cena Nike je navíc spojena s velkolepou finanční odměnou ve výši 700 tisíc korun. Poezie má prý v Polsku mnohem výsadnější postavení než v Česku…

Je to tak, poezie a básnicí tam mají úplně jiné postavení než u nás. V každém městě mají několik svých básníků, které si doslova hýčkají. A místní radnice docela velikášským způsobem podporují vydávání jejich básnických sbírek. S tím, jak bezvýznamné postavení mají básníci v Česku, se to opravdu nedá srovnávat.

Mám s tím pěknou zkušenost. Na literárním festivalu v Bielsko-Białe jsem za dvacetiminutový básnický výstup dostal přes šest tisíc korun. Kolik se dává za vystoupení básníkům v Česku?

Podle situace, šest tisíc vám ale nedá nikdo. Na akcích Protimluvu vyplácíme honorář v rozmezí asi od 300 do 3000 korun.

Jaké bylo osobní setkání s Justynou Bargielskou, když nedávno přijela do Ostravy?

Osobně jsme se do té doby neznali. Neočekával jsem, že bude působit jako extrovert, v tom jsem se zcela mýlil. A co mě úplně překvapilo, byl způsob, jak svoje verše veřejně předčítala. Čeští recitátoři, kteří ten večer její básně deklamovali, četli hodně závažně až temně, s dramatickou dikcí. Ona samotná přitom četla spontánně, doslova v živelném proudu, který někdy působil až vesele. To jsem nečekal a tenhle rozpor mě hodně zaujal.

Koho jste ještě vydali od loňského listopadu?

Pominu-li Petra Vrchlabského a prosincové dvojčíslo Protimluvu, tak bych upozornil na básníka Jirku Měsíce, jehož kniha dostala název Píseň zamilovaného Misogyna. Zajímavý autor pracující s anglosaskou tradicí přesazenou do českého prostředí. Hodně si pohrává s ironií, nadsázkou a vlastně i s kýčem. Odvážně se totiž pouští do básnění, které se blíží literárnímu kýči. Zcela záměrně.

S touhle hrou ovšem mohou mít někteří čtenáři problém. Osobně si mi zdá, že někdy nejde až o úplně záměrný kýč, že se prostě básníkovi tahle poloha líbí, že v ní je doma. Pro mě je to ale někdy dosti nepřekonatelná poloha. Co s tím?

Na to máte jako čtenář právo a je pouze na vás, jak si nastavíte, kde je pro vás hranice kýče.

V každém případě oceňuji, že vaše nakladatelství má poměrně demokratický ediční plán. Vydáváte oceňované literáty i prvotiny literárních experimentátorů. Z jaké knihy z poslední doby má největší radost vydavatel a šéfredaktor Jiří Macháček?

Už jsem o té knize mluvil. Justyna Bargielska – Píšeš báseň? Třeba proto, jak ve své tvorbě reflektuje prožitek ze smrti, který je pro ni pochopitelně traumatizující.

Kdy vyjde další číslo kulturní revue Protimluv?

Právě finišujeme s dokončením nového čísla, vlastně dvojčísla, které je obsahově pořádně nabité. Čtenář v něm najde třeba zajímavou povídku Jaroslava Žily, který je v Ostravě znám spíše jako básník. Já si ale myslím, že je to i vynikající prozaik. Jeho povídka mě opravdu nadchla.

A její téma?

Pocity osamělé ženy.

Hmmm, tak to jsem zvědav. A koho ještě najdeme v Protimluvu?

Z místních básníků to bude třeba dále Roman Polách, Irena Šťastná či Marek Pražák, ale otiskneme taky verše Lenky Daňhelové z Berouna nebo Martina Cíny z Brna. Když vykročíme mimo české prostředí, tak musím upozornit třeba na význačného polského literáta Leszka Engelkinga ve vynikajících překladech Václava Buriana, jednoho z našich nejlepších polonistů. Čtenář najde v Protimluvu i významnou ukrajinskou básnířku Linu Kostěnko v překladu Františky Sokolové nebo třeba běloruské prozaiky, přičemž zmíním ukázku z deníku běloruského anarchisty Igora Oliněviče, jehož běloruský režim v současné době drží ve věznici. Výtvarníky zastupuje ve dvojčísle třeba Katarína Szányi a historii prozaické vzpomínání Františka Víchy na padesátá léta v Ostravě.

Koho vydá nakladatelství Protimluv na podzim?

Třeba básníka Romana Polácha, jeho sbírka má zatím pracovní název Náhlej vítr, kterej ti je svědkem.

Trochu mi v tom názvu vadí pražština, Polách je ale velmi slibný talent. Koho dalšího zabalíte do tiskařské černi?

Jisté je, že vydáme výbor z veršů dalšího polského básníka  Franciszka Nastulczyka, jenž žije v Bielsko-Białe. Rodem je ale z Bystřice nad Olší, je to tedy český Polák ze Záolží, jenž do polštiny přeložil řadu českých básníků, třeba výbor z tvorby Petra Hrušky. Upozornil bych ale i na české tituly jako básnickou sbírku Kopačky od holek prozaika a dramatika Hnáta Daňka nebo výbor Ucítíš slanou chuť a potom Vůni hermelínu zlínského básníka Pavla Petra.

Tři dny se bude Protimluv také prezentovat na Měsíci autorského čtení v ostravském Atlantiku v rámci Kabinetu Protimluvu. Koho tam uvidíme?

Především to bude polský básník Robert Rybicki, jemuž právě vydáváme sbírku Dar lůzrů, která bude v Atlantiku představena. Rybicki bývá někdy označován jako prokletý básník.

Představte básníka Rybického trochu podrobněji.

Narodil se v roce 1976 v nedalekém slezském Rybniku. Studoval polonistiku na Slezské univerzitě v Katovicích a pak pracoval jako redaktor například v polském týdeníku Nowy czas v Londýně. Věnuje se happeningům i organizování uměleckých, a to nejen literárních akcí. Vydal pět sbírek básní. Už jsme mluvili o tom, jak vysoko je poezie ctěna v Polsku, o čemž svědčí i to, že squatter Rybicki, jenž ve své tvorbě tvrdě kritizuje právě životní postoje společenských a politických elit, jednu knihu vydal pod záštitou města Rybniku, a to dokonce s předmluvou starosty. Rybického rád čtu, cítím tam i hodně z beatnické poezie, svobodu člověka, za kterou Rybicki bojuje svými postoji.

Kdy Rybicki v Atlantiku vystoupí?

V den zahájení Měsíce autorského čtení, 3. července v 17 hodin. Další den se představí Konrad Góra, básník podobného ražení z polské Vratislavi, kde už řadu let bydlí v jednom squatu. A s ním i český básník, jenž vystupuje pod pseudonymem Ticho, jenž má blízko k Rybickému i Górovi.

Rybicki občas do Ostravy zavítá i v průběhu roku. Jednu noc ho občas někdo nechá přespat, sám jsem tak učinil už dvakrát, více nocí je ale nesnesitelných kvůli nezastavitelnému proudu jeho řeči i chlastu, který s básníkem musíte vypít. Kolik nocí v hotelu mu na začátku července zaplatí Protimluv?

Samozřejmě pouze jednu, a zaplatí to naštěstí nikoli Protimluv, ale organizátoři Měsíce autorského čtení Řehořík a Minařík. Počítám ale s tím, že Rybicki v Ostravě opět pobude více dnů. Je to zkušený squatter, ten se vyspí všude.

To je pravda, letos v únoru dokonce přespal pod sovětským tankem na Slezské Ostravě. Ať žijí skuteční básníci!