Divadelní laboratoř Dream Factory i letos přitáhla tisíce lidí

Festival nabídl především velmi podmanivé obrazy. Nové, provokativní a pestré. Diváci vyprodali více než třicet představení. Přitáhla je velká jména jako Kukura, Žilková, Prachař, Rašilov, Issová, ale také nefalšované mistrovství jejich kolegů. Kromě toho mohli navštívit dvě besedy nebo se vyblbnout na koncertech kapel Skrat a Ema.

Jednoduchá rekvizita jako je píšící křída putovala z rukou hospodského (Maryša) do dlaní šlechticů (Spříznění volbou) nebo se proměnila v rtěnku malující na tělo (Miláček, Velvet Havel). Kouzelník Méliés z ní vytvořil magické písmo a Hamlet zase psychedelického jointa, kdy posedlý duchem svého otce v transu maloval krvavé poselství na dveře prosklené vitríny.

Kdo v Ostravě více triumfoval? Samolibý ředitel Kukura, když ubíjí syrovou chobotnici a plive krev na své děti v podobě skleněných bání lustrů? Anebo měla větší razanci koulařka Milena, co vrhá svůj nástroj do řad svátečního publika, zatímco kouzelník Méliés suverénně pořádá největší eskapádu své kariéry a na smrtelné posteli uniká před samotnou zubatou a vpravdě vražednou životní nudou.

To jsou jen některé nezapomenutelné výjevy z šestidenní divadelní laboratoře Dream Factory. Festivalu, který si za šest let vydobyl pevné místo na ostravské, ale i české kulturní scéně. Z jeho pestrosti by měl radost i básník a drogista Trakl, o jehož rozpolcené duši herci rovněž vyprávěli.

„Dream Factory se stal vyvrcholením celoroční práce,“ říká jeho ředitel Tomáš Suchánek. Diváci jej mohli spatřit na řadě představení přímo v hledišti, když si ověřoval jejich reakce. A také uvažoval nad tím, co jim může nabídnout příští rok.

Poslední festivalový den sice už pomalu ovládl smutek nad mizejícím divadelním zázrakem, ale zároveň jej začala živit nová energie pro další ročníky. „Poslední den si uvědomujeme, že je vše za námi, ale už začíná příprava na příští ročník. Chystáme jej nepřímo už během festivalu, kdy se setkáváme se zajímavými lidmi a povídáme si, co chystají,“ prozrazuje „tajemství šéfkuchaře“ Tomáš Suchánek.

Reakce publika jsou v Ostravě na rozdíl od jiných divadelních festivalů v Česku mnohdy velmi rozdílné. „Chci ostravského diváka co nejvíce poznat, abych věděl, co mu mohu příště nabídnout. Jsou třeba věci, které bych si nedovolil přivézt, přitom se mi velmi líbí, ale u zdejšího diváka by neměly šanci.“

Rozhodujícím zjištěním za šest let existence trvání Dream Factory je podle ředitele skutečnost, že začíná fungovat jako značka. „Stále více diváků nemusí mít na programu známá jména (i když mnozí stále ano) a je potěšitelné, že celá řada diváků je ochotna přijít na tvůrce a divadla, které neznají,“ dodává Tomáš Suchánek.

S mimořádným ohlasem se setkalo úvodní pantomimické představení Poslední trik Georgese Méliése, které přivezl Drak. Překvapivě chladněji reagovali diváci na jiné nápadité představení Antiwords, což je formálně předělaná Havlova Audience, kdy dvě herečky v obřích maskách a umělých hlavách beze slov vypijí celou basu piva, a to doslova. Má to svůj půvab a pozoruhodné obsahové poslání, protože Vaněk se Sládkem si střídavě vyměňují role. „Olomoucké publikum na Divadelní Flóře bylo velmi nadšené, ale tady mi to tak nepřipadlo. Během představení byly reakce mírnější, ale třeba Hamlet dopadl mnohem lépe než na Flóře“ sděluje své postřehy Tomáš Suchánek.

Pozoruhodných představení bylo pochopitelně mnohem více, publikum si mohlo všimnout i toho, že na jevišti převládá mužská nahota a režie se nevyhýbá homosexuální tématice a provokativní formě. Do hry se vrací velká jména klasiků od Maupassanta (Miláček) a Goethea (Spřízněni volbou) až po Zeyera (gayové Amis a Amil). Navzdory rozmanité formě je obsah jednolitý a klade důraz na mezilidské vztahy. Nad vším se ale vznáší pozoruhodný opar z magické zkušenosti a prosté touhy identifikovat se s divadelní iluzí.

A proto šestý ročník Dream Factory nabídl především sílu sugesce. Rámovala ji grandiózní úvodní herecká a filmová pantomima s „dračím“ Méliésem a světélkující diapozitivy z Pitínského opusu Spřiznění volbou. Nezbývá nic jiného než se těšit na okamžik, kdy stroj na fantazii Dream Factory opět za rok ožije.