Jak to slyší Tomáš Rossi: Incubus, Foo Fighters, Patrik Kee i Vlasta Redl

Get The Blessing – Quiet (2014): Tohle je fakt quiet. Get The Blessing neznám, ale jsem rád, že je můžu objevit. Kapely jako je tahle jsou skvělým kořením a jejich sledovanost na Youtube ukazuje, že si je najdou jen ti, co opravdu hledají. Tahle věc je jako stvořena pro filmy Davida Lynche nebo Jima Jarmusche nebo do nějakého temného kabaretu… Jak to dělá s tím saxofonem?

Incubus – Anna Molly (2006): Našlapaná věc, ten zvuk bicích a hlavně hajtky mě fakt bere! Kdo by si pomyslel, že citera bude stát (spíše ležet) vedle rockového aparátu? Incubus very good.

The Wood Brothers – The Muse (2013): Nějaká Americana? Neznám, většinou doma neposlouchám tzv. nové country, či jak se tomu říká, jako jediné z tohohle ranku znám Mumford & Sons. Wood Brothers zní dobře. Přijde mi to jako nějaká irská balada.

Foo Fighters – Walk (2011): Tak tohle jo. Dave Grohl a jeho parta! Pro mě zásadní bubeník od začátku 90. let až dodnes. Walk mi přijde jako trochu slabší kousek z téhle desky, ale klip vše vynahradí! Kdo neviděl Volný pád, tak se tolik nepobaví, já ten film viděl asi pětkrát! Foo Fighters jsou případ, kdy jednoduchost a upřímnost v rokenrolu jsou víc než nějaké finesy. Dave Grohl to dělá srdcem, což mě baví. A film Sound City je jen další třešnička na dortu.

Patrik Kee – Ovoce (2013): Patrika znám. Je to skvělý člověk a jeho pozitvní energie zasáhne každého, byť se dotkne jen jeho šatu. Vlastně přemýšlím, proč a jak k tomu něco napsat. Milionkrát ohraná a stále stejně geniální píseň. Český text mě nějak nebere, ale zpěv má Patrik v malíčku. Zřejmě to ocení „sluníčkoví“ lidé. Paťas všemu, co dělá, věří. Věří i každému slovu, které zpívá, a tak to má být, ne?

Cynic – Kindly Bent To Free Us (2013): Cynic znám, zrovna tahle věc mě ale úplně nebaví. Asi v roce 1990 bych to sežral, když jsme hrnuli do hlavy Voivod… Je to na mne moc komplikované a radši než tuhle svitu si pustím Wagnera.

T4 – Spící ryba (2008): Legendy Dragoun, Guma a spol. nemůžou nic pokazit. Tenhle kousek neznám. Dobrá věc, skvělý text, sólo na kytaru jak má být!!! Tuhle muziku už máme většinou jen v archivech, bohužel.

Vlasta Redl: Montér Blues (1999): Tuhle píseň jsem slyšel poprvé v pořadu Na Kloboučku s Konrádem a Pavlíčkem, ani nevím, kdy to bylo. Ale dodnes si pamatuju Redlovu větu „pan Konrád a pan Redl dobrý, pan Pavlíček oprava!” Mám rád Montéra, při velmi výjimečných akcích, kde se pije alkohol, kluci z Úspěchu tohle zahrajou a hned se nám udělá lépe, i když nám do té chvíle bylo dobře!

Jaro Filip – Absolútne (1998): Ten text! Proč už takové texty dnes málokdo umí napsat? Schovat se za špatnou angličtinu asi nebude cesta. Jaro Filip alias ten, co napsal Čerešně. Pro mě největší z největších československých postav, o kterých se moc neví, jelikož nenosil černé brýle a neblábolil nesmysly v rychlokvaškových soutěžích. Ursiny, Lasica a Satinský, Müller atd. Co dodat? Píseň přesná na závěr tohoto poslechového večírku! Díky.