Juraj Kukura: Hospody, do kterých jsem v Ostravě chodil, už asi neexistují

Pane Kukuro, v jaké jste formě a jak se cítíte? Přijíždíte na Dream Factory s inscenací, o kterou tento festival hodně stál už loni, tehdy to ale nevyšlo…

Těžko mohu odpovědět na otázku, v jaké jsem kondici, ale každopádně jsem se dobře vyspal, což se nestává každý den. To, že jsem tady teprve tento ročník, není mojí vinou, určitě bychom rádi přijeli už dříve.

A v jakém stadiu se nachází v současné době vaše inscenace Kukura, která je výpovědí o stavu doby?

Je to na vás, inscenace je určena divákům, oni se musí rozhodnout, jestli je to na zamyšlení, nebo jen jako úsměv na tváři. Jestli je to věc, nad kterou stojí za to se pozastavit. Existují vlastně tři inscenace Kukury. Jedna je v Bratislavě v Divadle Aréna, kde já nehraju a ani jsem to nechtěl, protože jsem tam ředitelem, a to by nebylo v pořádku, abych hrál hlavní postavu. Potom mne oslovili v Činoherním klubu, abych Kukuru hrál. Podobný osud bude mít inscenace Bratři Karamazovi. Pak je třetí verze, kde jsem si přece jen několikrát ve slovenské verzi zahrál Kukuru. Takový je vývoj, který je vzrušující tím, že to, co v Kukurovi říkáme, je stále aktuálnější a aktuálnější. Co jsme vyslovili před tři čtvrtě rokem, tak to najednou získává obecnou platnost.

Jaký máte vztah k Ostravě, projížděl jste jí vždy jen jako herec?

Ostravu mám rád, je to velmi důležité město v mém životě. Dnes jsem ji ale ani neviděl, jsem herec a to je náš život a náš osud. Když se nad tím zamyslím, už jsem projel takový kus světa, přesto vím, že toto město mám rád, mnoho pro mne znamená. Jako student jsem tady cestoval autostopem, měl jsem v Ostravě hodně řeckých kamarádů, za kterými jsem sem rád přijížděl. Za bývalého Československa jich tady bylo mnohem více než jinde. Velmi dobře jsme si rozuměli, ale to nesouvisí s národností, prostě to byli fajn kamarádi. Chodili jsme do hospod v centru města, ale myslím, že už asi neexistují, je to tak dávno. Vzpomínka na Ostravu je pro mne součást mládí a každá vzpomínka na mládí je krásná, takže i Ostrava patří k těm místům, na která rád vzpomínám.

Co se od té doby pro vás změnilo? Třeba něco v cestování, když jste tehdy jezdil do Ostravy autostopem?

Dálnice z Brna je o mnoho lepší než z Prahy do Brna. Dokonce si mohu ve svém autě zapnout i rádio, aniž by škvrčelo.

Jaké máte další plány pro dnešní večer, nezdržíte se tady?

Kdepak, můj čas je vzácný, po představení sedám do auta a odjíždím, protože v Divadle Aréna připravujeme Dětskou univerzitu a máme tiskovku.

Budeme mít do budoucna možnost vidět v Ostravě ještě některou z vašich inscenací?

To nezávisí na tom, zda mé inscenace budou takové, aby Ostravané stáli o to je tady vidět.