Ostrava už pošesté žije divadelní sen, festival Dream Factory je v plném proudu

Diváci mohou až do neděle vybírat z pestré nabídky, kterou jim připravil festivalový ředitel Tomáš Suchánek a jeho odhodlaný tým. Kritici uznale diskutují nad kvalitou viděného a v hledišti nelze minout ani zástupce místní divadelní obce, kteří přicházejí podpořit své kolegy z jiných měst. Pokud by náhodou přeslechli bouřlivé ovace publika, tak je v zákulisí znovu utvrzují, jak byli báječní a skvělí.

Ostrava tak po roce v těchto pár dnech opět žije jeden velký divadelní sen. Herci jsou mnohdy jako omámení, přestože přijíždějí z velké dálky, podřizují se jejímu fluidu nebo naopak přiznávají své místní kořeny. „Jsem hrdá na to, že mně, rodačce z Havířova, v žilách nikdy nepřestane kolovat ostravská krev,“ říká první dáma Klicperova divadla Pavla Tomicová z Hradce Králové, která nad letošní Dream Factory převzala záštitu a na slavnostním zahájení v Domě kultury města Ostravy excelovala coby představitelka suverénní vrhačky Mileny v inscenaci Koule.

V Kouli je ostravský faktor patrný, protože Mileniným předobrazem byla ikona socialistického sportu a dopingu Helena Fibingerová, která svůj rozjezd absolvovala na vítkovickém stadionu. Téměř tříhodinový kus vytvořený klasikem novodobé postmoderny Davidem Drábkem spolehlivě přitáhl davy. „Tak se přiznejte, kdo tady z vás byl komunista, ať zvedne ruku“ vypálila v jednu chvíli Milena nekompromisně do přihlížejícího sálu. Hrobové ticho, nikdo ruku nezvedl. I tento vrcholný moment ale záhy opadal. Koule se podřídila pozemské gravitaci a karikování stokrát známých okolností působilo mdle. Kdo zná Drábka od jeho památné satirické tsunami Kostlivec v silonkách, už nemohl být ničím překvapen.

V hlavní roli vrhačky koulí excelovala Pavla Tomicová. (Foto: Dream Factory)

Kdo vyšel naopak s barvou ven a několikrát ji v hrnci vynášel do zákulisí, byl svérázný herec dadaista Jiří Maryško s kusem Jedna ruka tleská, který přijel z Ústí nad Labem do Staré Arény. Ostravu si evidentně zamiloval napoprvé, a tak z ní rovnou učinil hlavní téma své improvizace. „Bůh stvořil Prahu a pak teprve Ostravu, něco jako nebe a peklo. Adamovi a Evě v Praze nadělil lajnu koksu. Byl spravedlivý a tak rozdělil bílý a černý koks.“ Až na to, že Ostravákům nenadělil diakritiku, a tak jeho hrdina Honza musel do světa hledat čárky, protože Ostraváci nemohli mít ani děti, jelikož i pověstní čápi v ní lítali s krátkými zobáky. Svérázná legrace nepostrádala silné momenty, nebýt okamžiků, kdy se improvizace stávala krkolomnou i krkolomnější, nicméně diváci byli předem Jiřím Maryškem varováni.

Divokých excesů a nečekaných slovních atentátů byla naopak prosta Maryša v civilním, téměř realistickém podání brněnského HaDivadla. Dlouhých 160 minut trvající ponor do jiného než ostravského nářečí upoutal i na tak dlouhou dobu pozornost díky inovační práci se scénickými poznámkami a strohou, černošedou minimalistickou scénou, téměř jako pomyslný lógr kávového nápoje. Maryška byla nádherně krojovaná a dokonce jí prosvítalo moderní tetování. „Hrálo“ se už ve vestibulu, protože si v něm mohli přicházející diváci vychutnat tematicky povzbuzující kalíšek horké kávy.

Poněkud přízemní Kouli naopak v zahajovací den hravě zastínil klenot a dost možná Svatý grál divadelního umění, Poslední trik Georgese Meliése z provenience královéhradeckého Draka. Nesupěl, nečoudil, ale vychrlil na zhýčkané Ostraváky famózní „totální divadlo“ založené na geniální souhře multimédií. Přeplněný sál Divadla Petra Bezruče byl uveden k extatickému vytržení.  Poslední trik spoutal dvou a trojrozměrný svět skutečnosti a iluze v jediný, nerozlučný celek. Filmové fantasmagorie se proplétaly se skutečností a naopak. Průkopník filmové režie Meliés ožil v němé pantomimě s použitím principu Laterny Magiky. Zadní projekce na průsvitné plátno, stínohra, mnohonásobné použití propadlišť, zrcadla, tajné vchody, cigaretové triky, ba i taková zdánlivá banalita jako vykouzlení pouťových růží, to vše se proměnilo v neutuchající kaskádu jedinečné, nenapodobitelné divadelní akce.

Herci s udivující přesností chrlili eskamotérská kouzla, zdánlivě laciné triky s mizením bravurně zapojili do strhujícího dramatu o životě a smrti starce, který se ještě jednou, pod dohledem své okouzlující ošetřovatelky, stane skutečným mistrem úniků i před samotným osudem.

Tam, kde suverénní Koule byla sázkou na jistotu a diváckou úlitbou, naopak vzletný Poslední trik triumfoval odvahou překvapit.

„Velký dík patří řediteli Národního divadla moravskoslezského Jiřímu Nekvasilovi, který mi zavolal až z Hradce a fascinován touto inscenací mě přesvědčil, že musí být v Ostravě na Dream Factory uvedena,“ vysvětluje ředitel Tomáš Suchánek a zároveň si pochvaluje, že Dream Factory v současnosti vyjadřují uznání nejen nadšeně tleskající diváci, ale také odborná veřejnost.

„Vážím si názorů kritiků a divadelníků, kteří hodnotí velmi kladně dramaturgii celého festivalu,“ odpovídá na otázku, co jej na festivalu zatím těší nejvíce.

Divadelní sen Dream Factory v Ostravě potrvá až do neděle, ale většina představení už je dávno zaplněná. „Těší mě, že pokračuje trend, kdy je drtivá většina festivalové produkce vyprodána už před začátkem festivalu. I to je signál, že jdeme správným směrem. V tuto chvíli zbývají poslední vstupenky už jen na nedělní představení – Salome Brut a Kabaret Shakespeare,“ dodává ředitel a vlastně i režisér jedinečného divadelního snu.