Měsíc autorského čtení do Ostravy přiveze autory světových bestsellerů ze Skotska

České literáty docela známe, slovenské už méně, ale o skotské literatuře nevíme v Ostravě skoro nic. „Víme“ ale dobře, jak se na Skotsko podívat „zkušeným“ ostravským pohledem. To je přece skotská whisky, Lochneska, dudy a muži v sukních. Kdo z pozvaných skotských autorů představuje skotskou whisky?

Mluví se tam gaelsky, topí rašelinou, všude tráva, pak ovce, vřesoviště. V takové zemi se musí dařit detektivkám. Tenhle žánr ve Skotsku dnes asi nejpřesvědčivěji reprezentuje Peter May. Jeho bestsellery vycházejí po celém světě, u nás má svého nakladatele v Brně. Ke správnému detektivovi patří rozvod, kruhy pod očima a lahev skotské… Takže se skleničkou whisky jedině May.

A kdo dudy?

Sue Glover, přední skotská dramatička, ve svých hrách často pracuje s motivy ze skotských balad a písní. Jako píseň zní třeba tahle replika z její hry Podruhyně:

Byl tam chlap, ale nebyl to on.
Mezi mnú a slunkem. Enom jeden chlap.
Stál tam v polách, v tých prastarých díloch.
„Týdenní práca hotová za jeden deň,“ křičél.
„Už vás nepotřebujem!
Nepotřebujem lidi. Nepotřebujem koně.

Hra je napsaná stylizovanou variantou jihoskotského dialektu. V překladu ji David Drozd nahradil stylizovanou valašštinou, ale pořád to zní skotsky a člověk při čtení slyší z mlhy kvílet ty dudy.

Kdo zastupuje muže v sukních?

Kilt se hodí ke Grahamu Mastertonovi, světově proslulému autorovi hororů. Ještě než se z něj stal slavný freelancer, pracoval jako editor britského vydání časopisu Penthouse. Ale ke kiltu patří taky skotská kostka. Vzory na kiltech se začaly používat až v průběhu skotského národního obrození v první polovině 19. století. Letos v říjnu ve Skotsku proběhne referendum, které má rozhodnout o setrvání Skotska v rámci Spojeného království. Skotské obrození prostě tak nějak trvá dodnes. I proto je vzor složený ze skotské kostky logem letošního Měsíce autorského čtení.

A který večer se máme těšit na Lochnesskou stvůru?

Lochneska nás bude provázet vlastně po celou dobu, po celý měsíc našeho literárního maratonu. Aby programový katalog, který každý rok k Měsíci autorského čtení vydáváme, neobsahoval jenom strohá životopisná data, donutili jsme každého spisovatele, ať už Čecha, Slováka nebo Skota, aby napsal krátkou volnou asociaci na téma Lochneska ve vašem jezeře. Někteří už to dokonce měli napsané dopředu. Například Petr Váša k otištění poslal jeden z největších hitů svého cyklu „fyzických básní v translatině“ Eldorado – Loch Ness Questions. A přidal sen, co se mu zdál, když se to učil nazpaměť, z něhož cituji: „Skotští separatisté tlačí na anglickou vládu, nutí ji přečerpávat anglické ryby z moře do jezera Loch Ness. Je to v televizi…“

A co české literární příšery? Koho uvidíme? Můžeme to vzít podle obdobného klíče: Pivo, vepřo knedlo zelo, hospodská chandra, česká pečlivost, kutilové a zahrádkáři… Kdo všechno bude zastupovat tahle témata?

Jako vždycky to bude průřez. Vezmu to od naturalistické městské metafyziky Karla Škrabala a kontemplativní zanícené lyriky Katky Rudčenkové přes vypravěčství Petry Hůlové k mnohotvárnému zpodobení lásky Dory Kaprálové. Co autor, to poloha, téma. Ostravskou strunu rozezní Petr Hruška, to bude jeden z vrcholů letošního ročníku.

Zůstaňme chvíli u českých klasiků, kteří přijedou do Ostravy. Jak je těžké přesvědčit třeba J. H. Krchovského, aby se vydal do Ostravy a dokonce do Košic, kde Měsíc autorského čtení také probíhá? Vždyť je známo, že hrozně nerad přespává v cizích městech.

To je pravda, když jsme spolu byli v Karlových Varech, tak proto radši nešel ani spát. Tehdy jsme si všimli zajímavého momentu v básníkově životním rytmu. Jura nosil v jedné kapse Startky, ve druhé Sparty. Tu si zapálil Startku, tu Spartu. Když jsme se ptali, proč to dělá, lakonicky odpověděl: „Aby za den byla alespoň nějaká změna.“ Takže i J. H. Krchovský sem tam potřebuje nějakou akci.

Pozvaný Jiří Padevět není typický literát, spíše historik. Za knihu Protentokrát protektorát ale dostal Magnesiu Literu 2014. Pro Ostravu to bude zajímavé setkání, ostravský „Protektorát“ zatím nikdo moc nepopsal. Proč jste pozvali historika?

S Jiřím Padevětem jsme se dohodli už někdy na začátku roku. Tehdy ještě nikdo netušil, že dostane Literu. Známe se z branže, on teď řediteluje nakladatelství Academia, takže skrz šeptandu víme o tom, že na podzim chystá další knížku. Bude se jmenovat Poznámky z fejsbůku. Z téhle knížky si s ním budeme číst i v Ostravě. Určitě přijde ale řeč i na Protektorát a můžeme garantovat, že toho spoustu ví i o tom ostravském. Jiří Padevět je spisovatel a na Měsíc autorského čtení patří. Ačkoli je pravda, že jeho spisovatelství je takové „pomezní“, nepíše romány, povídky, básně… I proto jsme ho ale pozvali. Každý rok na program zařazujeme takovou divokou kartu. V minulých letech třeba Vladimíra Kokoliu, anebo Václava Stratila.

Na jaké autory se nejvíce těší Pavel Řehořík a Petr Minařík?

Na tuhle otázku zásadně neodpovídáme. To je pud sebezáchovy.

V Ostravě teenageři docela milují Plastiky, máme tu dokonce jeden revival složený ze studentů gymnázia, který je Plastikům úplně oddaný. Byl to důvod, proč jste pozvali Vráťu Brabence?

Jasně. Naše publikum, náš pán. Navíc je Brabenec ohromně zajímavý autor. Píše texty, básně, prózu, divadelní hry, knížky pro děti, věnuje se publicistice. Vydal šest knih, naposledy vloni básnickou sbírku Denver. Už jsme mluvili o těch asociacích na téma Lochneska ve vašem jezeře. Vráťa Brabenec zalistoval Denverem a vybral pro nás toto:

U HAVRANA
už vám to, pane
říkáme pět let
už nejsme Non Stop
            ale jen do dvou
           —
týden potom
jsem se znovu
divil
           —
zopakovali mi
čím jsem zápis začal

Tak a je to jasné. Kdo by nemiloval Plastiky, kdo by neměl rád Vráťu Brabence.

Pojďme ke slovenské literatuře, obyvatele černé Ostravy musí nutně zajímat především košický rodák Marek Vadas, který bude číst z knihy Čierne na čiernom. Půjde snad o nějaký pozdrav košických hutníků horníkům z Dolu Paskov?

Uhlí se těží někde na středním Slovensku, Košice jsou spíš lázně. Ačkoli někde jsme zaznamenali, že místo fárání do dolů Ficova vláda pro dnes už nadbytečné horníky připravuje pěstování hub, rajčat a v budoucnu také chov ryb na farmě. To by mohl být recept i pro Ostravsko. To by bylo fajne, kdybychom si za čas mohli kupovat lososa z ostravských rybích farem, anebo třeba žampióny. Ale k tomu Vadasovi: On dlouhodobě cestoval po Africe a pořád se tam vrací. Dokonce působí, a to není vtip, jako poradce krále v kamerunské Nyenji. Jinak už Marek vydal šest knížek. Největší ohlas měly právě ty, které reflektují Afriku: Rozprávky z čiernej Afriky a sbírka drobných próz Čierne na čiernom (2013).

Měsíc autorského čtení se v Ostravě letos uskuteční už počtvrté. Jak jste spokojeni s rozšířením festivalu do Ostravy? Publikum je nadšené, cítíte i dostatečnou podporu ostravské samosprávy? Pokud vím, napřed festival podporovala docela královsky, v dalších letech šlo spíše o paběrkování…

Ano, finanční podpora je malá a stačí jen na 12 ostravských dní, nikoliv na 31. Ale za to nemůže magistrát, spíš je škoda, že se nám nepodařilo přesvědčit kraj a městský obvod. Ovšem na to, že z Brna do Ostravy jde vlastně o přespolní běh, tak to není tak hrozné. Jistě se časem vysvětlí, že ti bodří Jihomoravané nechtějí unést „májku“ a bude vše vstřícnější.

Kde to má rád v Ostravě Petr Minařík? A kde Pavel Řehořík?

Pavel má rád kopec Ema, protože si vytvořil legendu, že na kopci umírali z výparů milenci, kteří se přišli ohřát svými těly i teplem vyrůstajícím z této struskové hory. A Petr má rád okolí ostravského hlavního nádraží, protože mu připomíná Brno jeho dětství. Inu, každý jinak, ale oba romantici.

Co nahradí skotské sukně v červenci 2015? Řecká rakije nebo snad vietnamské pionýrské šátky?

Přijedou Norky a Norové, jsou to dobří spisovatelé a zábavní společníci. Zpívat se tedy bude Children of the Rainbow, protože – po pravdě – všichni jsme děti duhy.