Janáčkův máj nabídl světového kytaristu Dukiće i prolog chystané opery Borise Urbánka

Prvním chodem sobotního koncertu byl Janáčkův komorní orchestr, který letos slaví padesát let od založení. Druhým chodem bylo vystoupení chorvatského kytaristy Zorana Dukiće, který je kritikou považován za jednoho z nejlepších na světě. Třetím chodem, nebo spíš dezertem, byla předehra k opeře Judita, kterou napsal známý ostravský hudebník Boris Urbánek. Ta zazněla ve světové premiéře za přítomnosti autora.

Janáčkův komorní orchestr je vzácný úkaz. Kontinuita souboru, který vznikl přesně před padesáti lety, nebyla nikdy přerušena. Orchestr získal pod dlouholetým vedením Zdeňka Dejmka pověst špičkového hudebního tělesa, jehož repertoár zahrnoval skladby od baroka až po současnost.  V roce 2005 Zdeněk Dejmek předal žezlo uměleckého vedoucího Jakubu Černohorskému. Tento vynikající houslista, kterého Ostravané znají jako koncertního mistra Janáčkovy filharmonie, pokračuje ve výborné tradici souboru. V současné době zastihnete Janáčkův komorní orchestr jako těleso složené z mladých hudebníků, jejich spontaneita, erudice a souhra je skutečně mimořádná.

Program sestavený převážně z děl dvacátého století byl atraktivní a populární. Svůj díl na tom měly kompozice španělských skladatelů Turiny a Torroby. Španělská hudba první poloviny 20. století se až na vzácné výjimky nepouštěla do žádných experimentů, příznačných například pro druhou vídeňskou školu. Zůstala u inspirace bohatým a jedinečným folklórem v osobitém neoklasickém pojetí. Chorvatský kytarista Dukić předvedl hru plnou barev a vynikajícího dynamického odstínění. Velký podíl na tom měl kultivovaný sametový tón pravé ruky. Jeho muzikalita a dravost místy působila souhře s orchestrem problémy. Celkový dojem však byl velmi pozitivní.

Boris Urbánek a Judita. Starozákonní příběh má dostat podobu operního díla. Prozatím je však hotova předehra, která zazněla ve světové premiéře. Je to zvláštní dílo. Není prosto různých vlivů, přesto bylo zajímavé v melodických postupech, variabilním metru (evokovalo Stravinského Svěcení i progrockový Dream Theater) a zvláštní specifické barvě. Instrumentace však podle mého soudu nebyla bez problémů a rytmicky se na některých místech kompozice zdála překombinovaná. Předehra Judita slavila velký úspěch a Boris Urbánek byl očividně potěšen. Můžeme doufat, že brzy uslyšíme i pokračování, libretistou opery má být písničkář Jaromír Nohavica.

Umělecký vedoucí orchestru Jakub Černohorský (vlevo) a Boris Urbánek. (Foto: Petr Grimm)

Vít Zouhar a Ritorni pro smyčce a cembalo. Skladba olomouckého autora Víta Zouhara mne příliš neoslovila. Byla sice posluchačsky příjemná v jakémsi navázání na estetiku barokních kompozičních principů, v tomto případě však avizovaný skladatelův minimalismus, byl až příliš minimální. Skladba dýchala ozvěnou reminiscence a přinášela hlavně jeden z aspektů barokní tvorby: rytmus.

Zoran Dukića Antonio Vivaldi. Ryšavý kněz psal i pro kytaru. Tato známá věc líbivé melodiky byla přijata s nadšením a publikum si vytleskalo i přídavek v podobě Lobbetova Testamentu. Suita ve starém slohu Edvarda Hagerupa Griega představila Janáčkův komorní orchestr v tom nejlepším světle. Poskytla možnost ukázat precizní dynamiku i souhru, osobité odlehčené pojetí některých pasáží první věty a další pozoruhodné momenty.

Přídavek v podobě Concerta grossa č. 4 Petera Breinera uvedl Jakub Černohorský se slovy Good night. Překrásné zklidňující tóny této „ukolébavky“ inspirované The Beatles byly už znamením závěru. Sluší se popřát Janáčkovu komornímu orchestru k jeho padesátinám minimálně jednou tolik, Borisi Urbánkovi šťastnou invenci v pokračování Judity a řediteli festivalu Javůrkovi poděkovat za další výborný koncert, který má na svědomí.