Do Ostravy připlula ponorka Kursk i duše 118 mrtvých námořníků

Ve středu se v PLATO představí ponorka Kursk finského umělce Markuse Coppera. Viděl jste už ten „oživlý stroj“ naživo, nebo zatím do Ostravy ještě nepřiplul? A pokud připlul, jaký je váš první dojem?

Nejblíže jsem se k němu dostal při organizování transportu z Finska a v posledních dnech částečně při jeho „sestrojování“ na místě. Instalace je náročná – jak technicky, tak fyzicky, umělci při ní pomáhala nejen jeho asistentka, ale také několik statných mužů a brigádníků z Ostravy. Myslím, že dílo je opravdu působivé a svou vážností vlastně vhodně doplňuje aktuální výstavu Vladimíra Houdka.

Vzpomenete si, jak na vás bezprostředně v srpnu 2000 zapůsobila samotná tragédie ponorky Kursk, při které zahynulo 118 námořníků?

Nevěřícně jsem sledoval zprávy v médiích a snažil si moc k tělu nepřipouštět představu, jak to museli prožívat námořníci. Markusova instalace by v tomhle směru mohla mít svým způsobem terapeutický účinek.

Výstava je zřejmě posledním kurátorským činem vašeho předchůdce Ladislava Kessnera, který připravil startovní program nové Galerie města Ostravy. Jak hodnotíte jeho projekty? Mne osobně třeba nadchla výstava Miloše Šejna a naopak zklamáním byla kolektivní výstava Intimní interakce…

Už jenom tím, že jsem kolegovy projekty ponechal v dramaturgii PLATO, byl vyjádřen můj postoj. Myslím, že splnily svůj účel a pomohly rozjet výstavní aktivity naší platformy.

Kursk je dílem finského umělce, vy jste ale v našem posledním rozhovoru sliboval zásadní ochutnávky přímo ze současné ruské umělecké líhně. Už se nějak rýsuje, kdo z Ruska bude vystavovat v Ostravě?

Rusista a vynikající znalec současného ruského umění Tomáš Glanc připravuje na mou žádost výstavu současné ruské umělkyně Iriny Koriny. Projekt zatím nemá definitivní název, ale vernisáž je naplánována na prosinec tohoto roku. Instalace moskevské umělkyně, která je kromě jiného významnou scénografkou, byla například centrálním dílem loňského bienále současného umění v Moskvě, které je nejvýznamnější mezinárodní přehlídkou v Rusku. V příštích letech bych rád připravil projekt s radikálním ruským uskupením Čto dělať.

Jak se vůbec daří současnému ruskému vizuálnímu umění? Netrpí pod putinovskými klepety? Jak se třeba dívají ruští umělci na ukrajinský konflikt a na nelegální připojení Krymu k Rusku?

Ruské umění je silné, inteligentní, razantní, podbízející se režimu i brutálně kritické vůči němu. Je součástí globálního oběhu uměleckých děl a idejí. Neztratilo nic ze své znepokojivosti. V poslední době například běží velká diskuse o tom, co znamená, když se putovní a prestižní evropské bienále současného umění Manifesta má konat v Petrohradu. Nejen současné ruská, ale také mezinárodní umělecká obec se vášnivě pře o to, zda tuto akci kvůli událostem na Ukrajině bojkotovat, anebo ne.

PLATO pořádá několik cyklů pro pravověrné milovníky umění, kteří dokážou třeba i pět hodin naslouchat náročné literatuře a následné diskusi, jak tomu bylo například při prezentaci textu Hlava umělce. Anebo si „dají“ jedno beckettovské představení hned třikrát za sebou. Říkal jste, že to bude takový test ostravských intelektuálů, zda tyto cykly přijmou? Přijali? Chytili se?

Z úvodní akce cyklu Hlava umělce, jsem měl velmi dobrý pocit – nejen, že jsem si čtení textu Milady Součkové opravdu užil, ale měl jsem dojem, že i pro ty, kdo přišli, se jednalo o mimořádný zážitek. Na Becketta jsme měli velmi dobrou návštěvnost, i když především na prvním představení. Takže pokud vydržíme, je tady velká šance vybudovat nejen věrné, ale časem i poměrně velké publikum. A nemusí se zrovna jednat o intelektuála – naše aktivity směřují zejména k lidem, které zajímá současný svět.

Občas vás potkávám v různých ostravských galeriích, naposledy minulý týden v Domě umění na vernisáži Geda Quinna a Vladimíra Pivovarova. Čím vás zajímají oba umělci a jak je podle vás povedená jejich ostravská konfrontace?

O výstavě jsem psal do Art and Antiques, takže ostravské repríza, která vyznívá jaksi věcněji, byla spíše potvrzením mého názoru z tohoto textu. Oba autory respektuji, Viktora Pivovarova mám dokonce ve veliké oblibě a dělal jsem mu jednu poměrně rozsáhlou výstavu v Brně.

Měl jsem z jednoho z rozhovorů s ředitelem Domu umění Jiřím Jůzou dojem, že obě galerie (PLATO i Dům umění) chtějí občas svoje síly spojit v nějakém společném projektu. Kdy se tak opravdu stane?

Zatím nemáme nic konkrétního, spíše se bavíme o možnostech společného postupu při propagaci umění a našich výstav.

Jak bude otevřeno PLATO během festivalu Colours of Ostrava? Chystáte nějaké speciální akce pro hudební publikum?

Budeme otevřeni co nejdéle. Chystáme především akce pro děti, workshopy, kreativní dílny, komentované prohlídky a vymýšlíme něco speciálního na odpoledne, kdy venkovní prostranství jsou ještě poměrně prázdná.

Colours asi také nesmírně zvýší návštěvnost galerie. Jak jste vůbec spokojen s počtem uměnímilovných Ostravanů, kteří k vám dosud dorazili. Kolik jich už bylo?

Přesné počty budu zveřejňovat na konci června. Colours z hlediska návštěvnosti jistě pomohou statistice. Nicméně – překvapivě dobře až nadstandardně jsou navštěvovány vernisáže. Průměrné počty zájemců za měsíc dosahují mnou předpokládaných čísel, takže v tomto směru jsem spokojen. Potenciál je ale zhruba dvojnásobný, což po první fázi konsolidace bude znamenat přidání klasických marketingových nástrojů, které zacílí na publikum, které se primárně nezajímá o současné umění.

A co Ostrava? Už si pravověrný Pražan, poznamenaný také dlouholetým pobytem v Brně, našel ve stále ještě ocelové metropoli nějaké nové přátele nebo oblíbená místa? Řečeno s nadhledem, viděl už jste naživo nějaké provozy Vítkovických železáren a poseděl v pivnici Výběr s hutníky, nebo dokonce sfáral na Paskově? A co studovny ve vědecké nebo městské knihovně, nevylekala vás ta maloměstská zatuchlost?

Myslím, že přátelé přibývají útěšně. Provozy jsem viděl už před nástupem a chodím kolem často. Do pivnice mě také tu a tam někdo zatáhne, takže ano, mám svá oblíbená místa i lidi. Na studium jako obvykle čas nezbývá…