Janáčkův máj má za sebou první kolo, hokejisté čtvrtfinále. Spokojenost na obou stranách
23.5.2014 08:56 Milan Bátor Hudba Recenze
Zahájení festivalu Janáčkův máj provázelo vedro a také vysněný postup českých hokejistů do semifinále. Velké vítězství se urodilo také v Ostravě v multifunkční aule Gong, kde se slavnostní zahajovací koncert Janáčkova máje odehrál. Nebylo naštěstí soupeřů, a tak nemohli být ani poražení. Vítězství však večer zaznamenal hned několik.
Klavírista Christian Ihle Hadland při koncertu Janáčkova máje 2014, kde nemohl Ostravan.cz chybět.
Foto: Petr Grimm
První gól: Janáčkova Sinfonietta. Letitá tradice a jedna z nejpěknějších skladeb české hudby. Španělský dirigent Manuel Hernández-Silva si od začátku získal sympatie posluchačů, skladbu provedl brilantně a povýšil ji o zajímavé netradiční momenty v dynamice a tempech.
Druhý gól: Romantické retro. Christian Ihle Hadland a Griegův klavírní koncert. Zaplněný Gong ani nedutal, protože si chtěl vychutnat každou notu tohoto populárního díla. Klavírista zaujal fascinující muzikalitou a technickou jistotou. Hadland si skutečně Griega vychutnal jako dobré jídlo. Bavila ho každá nota, komunikace s orchestrem.
Třetí gól: Španělský kolorit. Když se řekne jméno Manuel de Falla, může to vzbudit údiv a rozpaky. Domnívám se však, že skladby tohoto autora by měly být samozřejmou součástí koncertů současné hudby. Svou dravostí, svěžestí a odvahou tvoří most mezi tzv. vážnou hudbou a populárem. Jsou sdělné, zajímavé, v osobité zkratce ukazují španělskou hudební tradici.
Zahajovací koncert Janáčkova máje byl velmi povedený. Vítězi večera byli jednoznačně všichni hudební protagonisté. Janáčkova filharmonie hrála pod vedením Hernándeze-Silvy s chutí a očividnou touhou dokázat oprávněnost své pověsti. A to se jim skutečně povedlo. Sólista Hadland byl skutečně vynikající a jeho styl hry byl osobitý. Dovedu si představit, že tento mladý umělec za klavírem i spí.
Největší dík za povedený začátek festivalu však patří dirigentovi. Manuel Hernández-Silva nejen, že nastudoval všechny skladby večera jako by zněly poprvé, ale dal do jejich provedení takovou energii, že by mu to mohl kdejaký kolega závidět. Skladbu Třírohý klobouk si v závěru užíval s roztančenou pohodou, usmíval se, prožíval hudbu do poslední noty. A zejména: jeho pojetí bylo prostě skvělé. Tento pán hudbě evidentně rozumí a dokáže ji zpřítomnit a aktualizovat i posluchači, který není vytrvalým ctitelem klasické hudby. Zahajovací koncert festivalu nasadil vysokou laťku a můžeme jen doufat, že další koncerty budou mít stejnou úroveň.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.