Ladislav Špaček představil v Ostravě novou knihu a hovořil o etiketě

Na Ladislava Špačka, rodáka z Ostravy, mířily z publika zejména otázky na vztahy mezi ženami a muži. Například kdo nabízí tykání a zda je důležitý věkový rozdíl.

„Dospělá žena nabízí tykání muži. Je jedno, jestli je mezi nimi rozdíl deseti nebo dvaceti let. Samozřejmě jsou výjimečné situace, třeba kdybych byl Karel Schwarzenberg. Ale musíte si být bezpečně jistá, že na to starší muž čeká. Říkám vám Veroniko, ale stále vám vykám, není to stroze formální, ale jakmile vycítíme, že to tam funguje, tak si můžeme začít tykat,“ řekl Špaček moderátorce.

Jak se chovat v divadle, když začalo představení a diváci se mezi sebou baví? I na tento problém, jenž se nevyhýbá ani Ostravě, našel Ladislav Špaček odpověď. „Nemůžete dělat nic, jedině si o nich můžete něco myslet, nemůžete ani zavolat policii. Nemůžete dělat vůbec nic, jediné, co můžete dělat, je říci: Bože, co se dá dělat? Je to tristní, ale je to tak.“

Publikum se ptalo bez skrupulí dál i na intimní situace. A tak se dozvědělo třeba, že „v mnoha domácnostech jsou boje o zvednuté prkénko. Muži se musí ženám přizpůsobit už od 13. století a výsledkem musí být pohodlí ženy.“

Ladislav Špaček se poutavě pod vlivem i některých sofistikovaných dotazů z publika rozhovořil i o samotné podstatě etikety a jejím zrodu v okamžiku vlády Ludvíka XIV. Došlo i na politiku. „Na politickou kariéru vstupují politikové jako hotoví lidé, ale pořád to jsou lidé, kteří do politiky spadnou z úplně jiných světů. A teď po nich chtějte to, na čem jejich kolegové, opravdoví politikové, pracují od svého dětství… Jsou lidé, kteří se teprve po svém vstupu do politiky učí, jak se mají vyjadřovat, jak se váže kravata… Musíme k tomu teprve dospět. Školím politiky a manažery už léta, ti to potřebují ke své profesi, ale nemyslete si, že to podle toho na naší politické scéně vypadá. To ne. Politikům chybí pokora, snaha se učit a poznávat svoje chyby. Předpokladem úspěchu je naplňování etikety. U politiků vidím bohorovnost – mě přece zvolili a já jsem za vodou, tak co potřebuju vědět!“

A jaká byla situace za totality v Ostravě, když zde Ladislav Špaček působil? „Tehdy o etiketě nikdo moc nevěděl. Starší generaci se možná vybaví pořad, který natočil Karel Pech Tajemství výchovy o slušném chování. Díval jsem se na tento pořad, když jsem natáčel svůj 43 dílný seriál o etiketě a vypadal úplně nepoužitelný. Už je to legenda a legendy patří do historie… V té době to nikdo neřešil, existovala jenom knížka Dobromila Ječného a Marie Majerové, teprve nyní v současné době uvažují lidé, jak se vlastně obléct třeba na schůzku v Londýně, kde mají uzavřít smlouvu na 60 tisíc liber. Tato potřeba stále vzrůstá. Hlad je stále větší a větší, objevují se nové a nové skupiny, které chtějí být poučeny. Dnes moje kniha Dědečku vyprávěj, patří mezi nejúspěšnější knihy, zajímají se o ni třeba i tříleté děti.“

Beseda s publikem nabírala i aktuální obrátky, a tak se možná pod vlivem bližších kontaktů Česka s Čínou Ostravané pohotově dověděli, jak se chovat ve společnosti Asiatů. „V Číně dávají neustále lidé najevo, jak jim proces zažívání dělá dobře, naopak je pro Asiaty nepřekonatelné smrkání – říkají tomu, že smrkají lejno. Asijský člověk se na veřejnosti nesmí vysmrkat,“ vysvětloval zasvěceně vždy elegantní a vtipný Ladislav Špaček.