Komedie Scapinova Šibalství u Bezručů je oslavou herectví a skvělou zábavou
17.5.2014 06:47 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Divadlo Petra Bezruče uvedlo v pátek v premiéře poslední titul této sezóny, inscenaci jedné z vrcholných Moliérových komedií Scapinova Šibalství. V režii Štěpána Pácla ukazují členové hereckého souboru hloubku svého tvůrčího potenciálu a publikum z divadla odchází nadšeno.
Výjev z inscenace Scapinova šibalství, herec Dušan Urban uprostřed.
Zhasne světlo v sále, ke klavíru usedne Vlastimil Ondruška a na scénu do řady nastoupí všechny postavy Moliérova Scapinova šibalství kromě Scapina samotného, který zatím utajeně sedí v hledišti. Postavy jsou oděny do barevných pseudobarokních kostýmů. Zazní první tóny hudby, rozsvítí se reflektory, a postavy se dají do vícehlasého sborové zpěvu doprovázeného stylizovanými pohyby paží. Po chvíli je publiku zřejmé, že půjde o režijní partituru se stylizovaným herectvím propracovaným do nejmenšího detailu. A hned zpočátku je hodně veselo.
Příběh o dvou mileneckých párech a lakomých a hloupých otcích je v dramaturgii Daniely Jirmanové představen bez snahy o společenskou kritiku, i když ani té se inscenace nevyhne ve chvíli, kdy je řeč o soudech a jejich pomalém a mnohdy zmanipulovaném jednání. Hlavně však jde na jedné straně o lidskou tupost a na druhé o oslavu chytrosti a vtipu, které jsou proti lidským nedostatkům jedinou zbraní.
Hraje se v překladu Jiřího Žáka. Autor výpravy Andrej Ďurík postavil na scénu dva velké bílé sloupy a do prostoru mezi nimi umístil dlouhé a pohyblivé přes metr široké a stejně tak vysoké bílé molo, na kterém se odehrávají akcentované scény. Hudbu Jakuba Kudláče, navazující v moderním stylu na barokní motivy, hraje Vlastimil Ondruška živě.
Šibal Scapin nastoupí do akce přímo z publika ve chvíli, kdy mladí zamilovaní muži potřebují pomoci. Jakoby tím režisér říkal divákům: máme na to, jen vezměme hlavu do hrsti a začněme uplatňovat myšlení a vtip. Oblouk tohoto režijního mementa je uzavřen v závěrečné scéně, kdy je na scéně po všem tom veselí a hereckém dovádění i varování: tupost a bezduchá sebestřednost může i zabíjet, když se jí nikdo nepostaví.
Celému představení vedle detailní režie Štěpána Pácla dominuje herecký výkon Tomáše Dastlíka v roli Geronta – otce Leandra a Hyacinty. Jeho kreace připomínající Spejbla probouzí v publiku salvy smíchu a potlesky na otevřené scéně. Zdárně mu sekundují Ondřej Brett v roli Oktáva a Lukáš Melník coby Leandr. I když dívčí role nejsou tak rozsáhlé jako chlapecké, Oktávova milenka Hyacinta v podání Pavly Gajdošíkové i Leandrova Zerbineta ztělesněná novou posilou souboru Sarah Hlaváčovou celek dostatečně osvěžují živými výkony plnými temperamentu. Druhého z dvojice myšlenkově tupých a lakomých otců, Arganta hraje Karel Čepek. I když jeho herectví je spíše tradiční, podařilo se mu do celku celkem zdárně zapadnout. Celek doplňují Marcela Čapková coby kojná Nerina a Vojtěch Říha jako sluha Silvestr.
Představitel hlavní role Scapina Dušan Urban hraje v souladu s režijním záměrem nestylizovaně, téměř realisticky. Jeho Scapin je sice vtipný a mazaný, ale herec postavu vybavil i zvláštní rozhodností, se kterou trestá lakomství a nepřejícnost, nevyhýbaje se ani silné ráně holí. Jakoby vyzýval: vymlaťme je!
Scapinova šibalství v podání Divadla Petra Bezruče jsou skvělou podívanou, jsou oslavou herectví a divadla jako takového. Režisér ukazuje stejně jako herci hloubku svého tvůrčího potenciálu a divák poprávu odchází nejen spokojen, ale doslova nadšen.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.