Splněný sen: Stále skvělý Peter Gabriel provedl Ostravu svým hudebním vesmírem

Ve světové hudbě existuje jen několik osobností, které mají vzácný dar rozrušovat a posouvat hranice hudebních žánrů, rozšiřovat stylové škatulky o nové významy a být měrnou jednotkou kvality a způsobu vyjádření dané doby. Anglie měla v tomto vždy navrch: Beatles, David Bowie, Sting, Radiohead, Kaiser Chiefs a takto by se dalo pokračovat. A samozřejmě Peter Gabriel. Jeho sólové desky po odchodu z Genesis byly vždy velkou hudební událostí, která na delší dobu předurčila způsob, jak má hudba vypadat. Jako jeden z prvních začal mísit hudební kultury a výsledkem byla vždy osobitá autorská výpověď, s níž se ztotožnily a ztotožňují generace.

Tomu odpovídalo také publikum v ČEZ Aréně. Zpěvák 13. února oslavil své čtyřiašedesátiny. Na koncert ale dorazily všechny věkové kategorie. Bohužel nebylo vyprodáno, což pro mne bylo malým šokem, protože se jedná skutečně o zásadní postavu světové hudby.

Z koncertu Petera Gabriela v ostravské ČEZ Aréně. (Foto: Aleš Honus)

Gabriel krátce po osmé přišel s papírkem v ruce na pódium a česky přivítal publikum. Potom pozval na scénu dvě švédské hudební kolegyně: violoncellistku Linneu Olsson a zpěvačku Jennie Abrahamson. Ty v úvodu zahrály tři vlastní písně. Bylo to úžasné, na pódiu byly dvě krásné dámy, ale aranžérsky znělo jejich provedení neuvěřitelně propracovaně a silně.

Po hudební introdukci, která byla douškem čisté průzračné vody, přišli protagonisté večera: Peter Gabriel se suitou svých dvorních hudebních velmistrů, k níž patří kytarista David Rhodes, baskytarista Tony Levin, bubeník Manu Katché a klávesista David Sancious. Družina to byla v pravdě královská!

Koncert byl rozdělen do tří částí, jež měly mít postupně charakter akustický, experimentální a na závěr reminiscenční (provedení celé desky So). Hranice mezi nimi však byly velmi splývavé. V akustickém setu zazněly slavné hity jako Come Talk To Me, Shock The Monkey a Diggin In The Dirt. Experimentální elektrickou druhou půli koncertu uzavřela neuvěřitelně silná píseň Why Don´t You Show Yourself, kterou Gabriel zkomponoval pro film režiséra Guillerma Arriaga. Píseň je poměrně horkou novinkou a dává naději, že se fanoušci již brzy dočkají nového alba.

Z koncertu Petera Gabriela v ostravské ČEZ Aréně. (Foto: Aleš Honus)

Když spatřilo v roce 1986 světlo světa Gabrielovo album nazvané jednoduše So, nikdo zřejmě netušil, jak legendární hudební počin s nebývalým dosahem vznikl. Skladby z tohoto alba definovaly a přepsaly vnímání populární hudby. Ostravané se dočkali kompletního provedení celého alba, jak zpěvák v úvodu slíbil. Gabriel se představil ve vynikající hlasové formě a odzpíval všechny písně perfektně.

Jako přídavek zazněl song Biko. Píseň z třetího Gabrielova sólového alba pojednává o jihoafrickém aktivistovi proti apartheidu Stephenovi Biko, který byl v roce 1977 zatčen a ubit k smrti v policejní cele. Neuvěřitelně emotivní píseň dokázala strhnout celou ČEZ Arénu a korunovala celý koncert voláním po svobodě, rovnosti a lásce.

Z koncertu Petera Gabriela v ostravské ČEZ Aréně. (Foto: Aleš Honus)

Samostatnou složkou, jež by mohla být svěřena k recenzi renomovanému ostravskému výtvarníkovi, byla vizuální scéna na pódiu. Gabriel je i v tomto ohledu světovou jedničkou a velkým novátorem. Na rozdíl od velkolepé pódiové show provázející legendární Secret World Live z roku 1994 bylo včerejší pódium výtvarně minimalistické: nacházely se na něm jen černobílé terče a světla na pohyblivých ramenech, která roboticky dotvářela charakter jednotlivých songů. Vše ostatní bylo v režii kameramanů, her světla a stínu, přesně laděných barev. Vizuální show se promítala na obří obrazovku v pozadí.

Peter Gabriel v Ostravě stejně jako v dalších městech, kam v rámci turné zavítal, ukázal, že do starého železa rozhodně nepatří. Jeho projev byl skromný, neokázalý a přívětivý. Oděn byl do jakési tuniky, která připomínala hábit rytíře řádu Jedi či čínského jogína. Provedením alba So dokonale demonstroval, že existují skladby, jež jsou zkrátka nepřekonatelné a nic v současné ani budoucí hudbě se jim nemůže vyrovnat.