Sex, drogy a zhulení plyšáci. Představení Squat mělo v Cooltouru derniéru

Určité momenty napříč banalitou jsou skutečně famózní, a tak i páteční derniéra v Multižánrovém centru Cooltour opět spojila několik místních scén a ukázala, jak se dá vcelku fádní téma natáhnout do téměř uměleckého tvaru, který má svá silná plus, ale také nulové přešlapování na místě a několik nezodpovězených otázek. Třeba co je to vlastně squat a proč se mladá generace tak směšně klaní Facebooku?

Že by to byl zakuklený kabaret? Úvodní a vlastně rámcový tvar inscenace se slibným názvem Squat vytváří konferenciér v podání super stálice ostravské profi scény a známý bavič Vladimír Polák. Jeho neotřelé bezprostřední výstupy tentokrát příjemně naladí na divácké očekávání. Vynikající jsou zejména jeho sebezpytné momenty, kdy se zamýšlí nad svou minulostí, popisuje vytáčení na starém telefonním čiselníku a někdy se zdá, že jeho postava je skutečně autobiografická, a to zejména v etudě ze Studénky,  když vypráví, jak se do ní jako šestnáctiletý poleno vydal hledat svůj idol -konzervatoristku Svatavu.

Jeho další proměna v šíleného Němce Horsta zaostává za skvělým rozjezdem. Divácky velmi milé je naopak setkání s jeho hereckou kolegyni Andreou Mohylovou, která sice poletuje sem a tam (bodový reflektor stěží stíhá) s mikrofonem, ale bohužel se nijak zvlášť dlouhou dobu neprojeví, ale nic není ztraceno, protože naštěstí má ve Squatu i jiné role! Takže příznivci ztepilé horalky z Podbeskydí se mohou kochat její hipísáckou matkou, sice čtyřicítkou, ale kdyby to neprokecl některý z jejich spoluhráčů, vůbec to nepoznáte, naopak, je to šídlo jak čertvě vylíhnutá střela.

A ještě jeden moment k dobru ji musí divák přičíst – okamžik těsně před pauzou (protože Squat, hra o zmatených teenagerech v drogách a sexu trvá dvě hodiny a má jednu diváckou pauzu). Ještě než se diváci nadechnou, osvěží a občerství, Andrea Mohylová coby nesmělá konferenciérka promluví! Pravda, zadrhává, ale i přesto je to namístě, konečně, mohl by říci divák nedočkavec, škoda, že nemá její role minimálně stejný prostor jako bavič Váva Polák, byla by to ideální dvojka.

Squat se poté snaží opustit kabaretní formu a tváří se jako seriózní inscenace, plná sáhodlouhých dialogů, herci pobíhají tam a sem, pak zase sem a tam. Z jednotlivých scén vyniká třeba ta s ledničkou, kde se bravurním způsobem vejde celá postava nejvyššího herce na scéně, a to hlavou k zemi.

Další suverénním okamžikem je záhadné objevení a zmizení Terezy Dočkalové v roli podivné zfetované dívky, patrně ducha, kterého vidí jen podroušení herci a překvapivě taky všichni diváci. Aniž to tuší publikum, je vlastně celou dobu zfetováno, možná chtěně, kdo ví?

Zajímavý rozměr inscenaci dává nepochybně živá hudba, škoda, že nemá větší prostor. Neméně zvláštním je propojení s předtočenými videovstupy, kde nechybí taková herecká esa jako je Jan Fišar nebo René Šmotek, ovšem trestuhodně „visí“ jen a jen na plachtě a ne už ve skutečnosti. Převálcuje je armáda plyšáků, realita, ale na divadlo moc, opravdu ale moc fádní.

Squat je možná přemrštěně ambiciózní výpovědí o mladé generaci, pokud se to tak dá vůbec nazvat, která hledá místo ve světě, ale ve své zahleděnosti je banálně směšnou záležitostí. Děj by se mohl bez větších úprav odehrávat klidně v 50., 60. nebo 80. letech, v době kýčovitých pornohitů á la Jódlující kožené kalhoty.  Na scéně skutečně nechybí pochybný německý režisér Horst, kila kokainu, no všechno, co zlatá mládež potřebuje, tak proč si pak vlastně zoufá? Nonsens se nechtěně stává hlavním tématem, škoda, mnohem inspirativnější a životnější ve své výpovědi je svébytný kabaret Zajíc v pytli od totožných tvůrců, který lze měsíc co měsíc navštívit ve Staré Aréně. Tam snad nehrozí, že se o vaší přízeň budou dvě hodiny ucházet dospívající zhulení plyšáci.

Ale Squat je možná vypovědí o životním pocitu dnešní nastupující generace, i když Vladimír Polák má už nejlepší léta možná za sebou. Kdo ví, přesto jede na jedné lodi s neznámými tvářemi a dělá, že k nim patří, budiž.

Cooltour snad na autorské divadelní scéně ukáže v budoucnosti větší generační výpověď než jen bloumání v jednom bytě. I když vlastně už teď dává najevo jinými programovými akcemi, že má v Ostravě nezastupitelné místo.