Malíř Petr Pastrňák vystavuje v Domě umění a říká: O umění se moc nezajímám
5.5.2014 00:24 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Rozhovor
Další ze zakladatelů legendární ostravské umělecké skupiny Přirození se dočkal samostatné výstavy v ostravském Domě umění. Po Haně Puchové či Danu Balabánovi si to do exkluzivních výstavních prostor namířil malíř Petr Pastrňák. Výstava začne vernisáží v úterý a umělec o ní hovoří v rozhovoru pro deník Ostravan.cz.
Malíř Petr Pastrňák v Indii, kde nyní tráví spoustu svého času.
Foto: Archiv umělce
V Domě umění už jste vystavoval v rámci kolektivních projektů, teď se představíte na samostatné výstavě. Bude to výstava retrospektivní, průřez celoživotním dílem, uvidíme hlavně práce z posledních let, nebo snad bude svorníkem téma? Jak je výstava koncipovaná?
Je to spíše takový průřez za posledních dvacet let. I v katalogu bude uvedeno rozmezí 1994-2014. A je to docela slušný výběr, na který se přivezly i obrazy z několika sbírek.
Výstava se jmenuje Vítr vlní tichý les. Les je vaše dlouholeté téma, pamatuji si, jak jste si jednou někdy kolem roku 1990 v restauraci Na Společenstvu fascinovaně prohlížel mapu Slovenska a plánoval cestu do Levočských vrchů, což je na mapě zvlášť liduprázdný ostrov, kde jsou jen lesy a lesy a lesy a žádné osady. Už jste tam byl?
Bohužel, nikdy jsem se tam nakonec nevydal, tehdy mě bavilo jezdit do hor sám, dnes bych už se tam vydal jedině s nějakou spřízněnou duší. Určitě by to bylo krásné. Až na ty medvědy.
Jaké lesy na Ostravsku jsou vaše oblíbené a jaké v Praze a okolí, kde trvale žijete?
Na Ostravsku mám oblíbená místa na Lysé hoře, kde jsme měli za komunistů s Jiřím Surůvkou chatku. Je tam mnoho krásných pralesů, znám i takové, jaké nejsou označeny na mapách, mám kamaráda, který mě jimi provedl. Ukázal mi také staré vojenské pěšinky, které vedou často po vrstevnici přes celé Beskydy. Lysá hora je moje nejmilejší místo. V Praze jsem každý den na Petříně, tam jsou také krásná, skoro pralesní místa, občas chodím do obory Hvězda. Do okolí Prahy nejezdím, to mi nepřirostlo k srdci, všude jsou chatky. Zlaté Beskydy.
Dost cestujete po světě, zajímá vás hlavně jižní Indie. Jaké tam jsou lesy, pokud tam vůbec jsou?
Já v Indii žiji pouze na jednom místě, kde mám svůj byt a kde pracuji na zahradě ášramu. Lesů tam moc není a jsou spíše řídce zarostlé, ale zahrada, kde pracuji, je opravdu nádherná.
V roce 1997 jste v novinovém rozhovoru, který s vámi vedl kurátor Výstavní síně Sokolská 26 Milan Weber, odpověděl na jeho otázku „Co pro vás znamená malba“ takto: „To se dá těžko říci. Nejspíše zaplnění volného času. Něco člověk dělat musí.“ Jak na stejnou otázku odpovíte dnes?
Pro mne opravdu tvorba není nutností, něco bez čeho bych se neobešel. Pro mne je to věc spíše druhého plánu. Zajímají a fascinují mě jiné věci, o umění se vlastně až tak moc nezajímám. Myslím, že to mohu v klidu přiznat a věřím, že to vůbec neznamená, že bych svou práci odbýval.
Ve stejném rozhovoru doporučujete, ať si lidé sami malují a tím pak lépe pochopí současnou malbu? Ještě si to myslíte?
Myslím, že by to bylo príma, kdyby lidi sami více malovali. Mohla by například vzniknout nějaká dílna, kde by zájemce přišel a pod dohledem nějakého malíře by si sám namaloval nějaký „gaučák“ a hned by si ho odnesl domů. To by bylo radosti!
Na ostravské výstavě ale kromě vašich abstraktních lesů bude vystaven i jeden obraz Donbasu, tedy bývalé Nové huti v Kunčicích, dnes ArcelorMittalu. To byl kšeft, nebo vás opravdu zaujal ten les komínů?
Ne, žádný kšeft to nebyl. Ten obraz vznikl v Číně v roce 2008. Jeli jsme tam na čtrnáct dní s přítelkyní na pozvání Galerie Sklenář, kde byly ateliéry vybudovány v bývalé továrně. Původně jsem neplánoval žádné malování, bylo tam ale hodně čínských umělců, kteří tam měli ateliéry, a tak jsem nakoupil plátna a začal pracovat taky. Byla tam neobyčejně silná pracovní atmosféra. Na zemi se tam všude válely jakési savé papíry a tak jsem vymyslel takovouto techniku: Pomaloval jsem plátno barvou a přikládal ty papíry tam, kde jsem chtěl vysát barvu. Vypadalo to dobře a tak jsme tam takto udělali několik velkých obrazů. Nařezali jsme hlavně hranaté tvary a pásy, z nichž vznikaly hlavně domy, města a továrny. Našel jsem na netu obrázek ostravské Nové huti a tak vznikl i tento obraz.
A poslední dvě lesní otázky. Četl jste v dětství Lesní noviny, což byla taková oblíbená knížka sovětského autora, kterou dětem všude cpali?
Na ty příběhy si moc nepamatuji, docela se mi ale líbily obrázky z té knížky, měl jsem ji i doma.
V Ostravě loni vznikl klub Les. Slyšel jste o něm, už jste v něm byl?
Ne, neslyšel jsem o tom ještě, určitě se tam podívám, zní to pěkně.
Do Lesa často chodí malířka Puchová, už jsem tam potkal i malíře Balabána a Bendu nebo básníka Milana Krupu, což jsou všechno exčlenové zaniklé umělecké skupiny Přirození, která byla v Ostravě založena na sklonku normalizace. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Byly to pro mne začátky zájmu o moderní umění, začal jsem dost pozdě, takový Dan Balabán už byl v té době velmi zkušený. Odebíral Art in Amerika a seznamoval nás se zajímavými věcmi. Ale brzy jsem pak odjel na AVU do Prahy a ztratil se skupinou kontakt. Ten název Přirození si myslím byl opravdu vtipný. Myslím, že důležité bylo hlavně to společenství, které tehdy vznikalo.
V jednom katalogu (Hořící les) uvádíte, že žijete střídavě v Praze, Beskydech a v jižní Indii. Do Ostravy už se nikdy nemíníte natrvalo vrátit?
Já mám Ostravu moc rád, ale necítím sentiment k žádnému místu. Kdyby na to přišlo a měl bych si vybrat jen jedno místo, tak by to byla určitě Indie, ta je teď pro mne nejdůležitější. Kromě jiného jsem žil také dva roky na Vysočině u Pelhřimova a mám to tam též hodně rád. V Praze už sice žiji hodně dlouho, ale stále cítím, že jsem z Ostravy. Kdybyste mne v noci vzbudili a zeptali se, odkud jsem, tak bych asi řekl, že z Ostravy. Jestli se v Ostravě zase usadím, to nevím. Dokážu si to ale představit.
Výtvarný teoretik Tomáš Pospiszyl o vás předloni napsal: „Samostatných výstav měl pomálu. Po zániku galerie MXM se o něj a jeho práci příliš nikdo nestará, nikdo se jej nesnaží prosadit. A co víc, jeho práci chybí soustavná kritická reflexe, snaha teoretiků a kurátorů vysvětlit, v čem jsou jeho obrazy vlastně tak geniální.“ Takže to zbývá na vás. Proč jsou vaše obrazy tak dobré?
Krásně se to poslouchá, ale já bych se neodvažoval svoje práce objektivně posoudit. Myslím si ovšem, že důležitá je koncentrace a množství práce, které člověk do toho dá. Pak začnou výsledky. Pokud jde o mou prezentaci, tak je to takové, jaké to je. Když tady nejste a moc nekomunikujete, tak nemůžete čekat, že se o vás někdo bude zajímat. Jestli bude dobré to, co dělám, tak třeba nakonec vznikne nějaké dílo, které se prosadí. Já teď chci hlavně vždycky udělat svoji práci a odjet zpět do Indie, kde se věnuji tomu, co mne nejvíce zajímá
Kam půjdete po úterní vernisáži? Do Lesa, do lesa, nebo někam jinam?
Ještě nevím, byl jsem ale někam pozván na skleničku. A pak třeba zajdu do klubu Les.
Výstava Petra Pastrňáka v Domě umění začíná v úterý 6. května v 17 hodin a potrvá do 29. června.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.