Poslechněte si: Kapela TTIOT mixuje nejen elektroniku, hardcore a metal

Je docela zábavné sledovat, jak se v hudbě posledních dvaceti let množí nové škatulky. Když někdo neví, jak by co nejoriginálněji vyjádřil prostý fakt, že si půjčil scream z death metalu, heroické refrény z heavy metalu, rytmy z hácéčka a celkovou aranž písně z crossoveru, nazve to prostě post post post cokoliv.

Kapela The Truth Is Out There by mohla být ukázkovým příkladem zmnožení takových různých vlivů a hudební kritikové by si nevěděli rady, co ještě mají vymyslet. Naštěstí je případ The True Is Out There jednodušší, přímočařejší a vcelku prostý. Ale prostý geniálně.

Kapela, která v březnu vydala své druhé EP s názvem A Strange Game. The Only Winning Move Is Not To Play (Zvláštní hra. Pouze nehrát, je vítězný tah), se sama charakterizuje jako hardcore-elektronika z Ostravy, což vcelku přesně odpovídá jejich hudbě. Pojďme se tedy kouknout TTIOT na zoubek.

Cédéčko obsahuje pět kousků. Get Enough, 4 o´clock, Salad Fingers, Boxes a Like A Stone. Obal je zahalen do ponuré černi, z níž dole vystupují obrysy nějakého setmělého kina, kde sedí kapela.

Hned první skladba Get Enough ukazuje explicitně jak vlastně TTIOT svoji muziku vaří. Začátek je elektronický, takový melodický úvod. Pak je vystřídán hardcoreovým nářezem, kde do ostrých a někdy nepravidelných rytmů řežou kytary a bicí. Slušný kontrast je na světě. Refrén je propojením obou přístupů – elektroniky a metalové agrese – a nad tím se klene táhlý melodický zpěv, často zdvojený do tercie, s využitím rapu a sborů. Elektronické pasáže a samply TTIOT jsou vcelku příjemné a vynikají neotřelými, zvukově vytříbenými postupy.

Druhý song 4 o´clock ukazuje takřka stejný postup. Hudba je opět originální záležitost, ale refrén staví na harmonicky stejném vzestupném modelu. To je trochu škoda. Aranže jsou neskutečně vypiplané. Pořád se něco děje, objevují se různé předěly, vsuvky, změny a překvapivé, nečekané pasáže. Proto se sluchově poddávají až na několikerý poslech a dávají tak v české hudbě vzácnou možnost užívat si opravdu bez nudy různých aranžérských, melodicko-harmonických či zvukových fines.

Třetí skladba Salad Fingers už je rytmicky stereotypnější, chromatické pasáže jsou hodně tvrdé (mix ska, tekna, reggae, screamu). Je to trochu drsnější pecka, které chybí melodický refrén, ale je zajímavá právě onou chromatickou drsností. Zajímavé progresivní postupy – dvojhlasy elektroniky a kytar, jsou střídány perfektním screamingem a rapem. Nejčastěji jsou refrény vloženy do stoupající harmonie, jako by píseň stoupala vzhůru po schodech – sloky jsou zatěžkané a hutné.

Další dvě skladby jsou stejně originální, vícevrstevné, zkrátka pořádně znepokojivé. Skladba Boxes zaujme rytmickou variabilitou. Střední pasáž by snesla i orchestrální předivo smyčců, z mnoha důvodů je to pro mne jedna z nejoriginálněji písní alba.

Like A Stone, poslední skladba tohoto vynikajícího épéčka, je zadumaná, atmosférická. Jediný lyričtější a jemnější příspěvek alba. Že by nějaká aluze ke stejnojmenné písni legendárních Audioslave? Každopádně tady ten screaming moc písni nesluší. Elektronika je ovšem opět bezchybná.

V souvislosti s TTIOT často padá jméno hvězdné formace křížící elektro s post corem – Enter Shikari. Ale jakékoliv podsouvání plagiátu není na místě. Elektronické pasáže britských Enter Shikari jdou v mnoha případech úplně jiným směrem: k industriálu, zvukovému hledačství a mnohdy kráčí až artificiálním směrem a zní jako současná vážná hudba. TTIOT užívají elektroniku programově jako melodický prvek, podporují melodičnost ve skladbách.

Vzniklo minialbum velmi originální a zvukově naprosto nadstandartní. Celková koncepce pěti písní projevuje naprostou jistotu ve všech parametrech skladeb – melodice, harmonii, formě, rytmice.

TTIOT jsou příkladem, že skvělá hudba může vzniknout bez velkých firem a zvučných jmen. Kapela si stojí si za svým, a to se skutečně cení. Mohu je skutečně vřele doporučit!