Petr Houska si léčí zlomená žebra a říká: Vyhovují mi tragikomické postavy

Co jste si pomyslel, když přišel ten osudný okamžik?

Říkal jsem si, že je něco špatně, a to jsem ještě netušil, že nebudu moci hrát. To mi řekli až v nemocnici. Byla to souhra nešťastných náhod. Zatím se mi na divadle nic podobného nestalo.

Naštěstí vaši postavu teď paradoxně hraje sám režisér Štěpán Pácl, který to všechno zrežíroval…

Režisér Štěpán Pácl to vzal za mě. Jen doufám, že se mu to moc nezalíbí a Williho si ještě někdy zahraju (smích). Známe se velmi dobře, už jsme spolu inscenovali Drahomíru v Divadle Jiřího Myrona a pak Ivanova v Divadle Antonína Dvořáka.

Jak jste se dostal k divadlu?

Je to de facto náhoda. Na gymnáziu jsem dělal ochotnické divadlo, pak jsem studoval Báňskou a po revoluci vyšel v novinách inzerát, že opavské divadlo přijímá elévy, tak jsem to šel zkusit.

V kterém okamžiku přišel režisér Janusz Klimsza, který vás přetáhnul do Národního divadla moravskoslezského?

Poprvé jsem Januzse potkal, když ve Slezském divadle v Opavě dělal Slečnu Julii, potom jsme spolu inscenovali hru A až králem, a až katem budeš. A po nějaké době jsem dostal nabídku přestoupit do Národního divadla moravskoslezského. V Opavě jsem prožil velmi krásná léta a teď je zažívám tady v Ostravě. Všechno mělo a má své kouzlo. Tady v Národním přišli noví kolegové, noví režiséři a nové impulsy, vjemy. Byl jsem  krásně přijat a jsem rád, že mohu být součástí tohoto souboru.

Jaký je pro vás Janusz Klimsza režisér?

Úžasný režisér. Myslím, že tím je řečeno vše.

Které inscenace patří k vašim oblíbeným?

Rád vzpomínám na Ostatní světy, byla to velmi pěkná práce, z těch současných Slož mě něžně, sešla se tam úžasná parta lidí. Příjemné bylo i teď zkoušení se Štěpánem Páclem, i když jsme to zatím nedotáhli do konce… Podle toho, co mi řekne doktorka, budu teprve vědět, kdy mohu nastoupit a kdy budu moci pana režiséra vystřídat.

Co děláte, když nemusíte hrát?

Čtu, chodím na procházky, luštím sudoku, jsem teď takový důchodce (smích). Naposledy jsem četl třeba severskou detektivku od Larse Keplera – Písečného muže. Také si znova listuji v Shakespearových sonetech v překladu Martina Hilského.

Co pro vás znamená divadlo?

Zdroj obživy (smích). Asi byste chtěl slyšet nějaké vyznání, ale to bych si s dovolením nechal pro sebe. Ale moc by mě mrzelo, kdybych z nějakého důvodu nemohl divadlo dělat. A znovu jsem si uvědomil, že ta hranice je někdy blíž než si myslíme.

Jaký typ rolí vám vyhovuje?

Nejvíce se mi líbí tragikomické postavy, kde je humor, zamyšlení i smutek. Prostě tak, jak je to namícháno i v životě. Myslím, že o tom byly již zmiňované Ostatní světy. Když se u toho člověk směje i pláče, tak je to krásné. Stejně tak boxeři  ve Slož mě něžně, lidé, kteří se tlučou světem a nemají to jednoduché. Mimochodem, v rámci přípravy jsem začal chodit na boxerské tréninky a pár naražených žebírek jsem si odnesl i odtamtud. Nebylo to ale tak hrozné.

Podle vaší situace se zdá, že divadlo je i drsná profese, která přinese herci nejednu modřinu.

Občas se to stane, ale zlomit žebra si můžete i tehdy, když uklouznete na chodníku. Člověka to nepotěší, ale nic víc s tím nenadělá. Beru to tak, že to k tomu prostě patří. Stávají se i takové věci.