Recykliteratura dorazila o Velikonocích do Ostravy a zaplnila výklady padlé Textilie

Recykliteratura pronikla do Ostravy na Bílou sobotu, když ji v Galerii 1_7 vystavil duchovní otec celého žánru Vojtěch Mašek, pedagog Katedry scenáristiky Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Oficiální definice vysvětluje recykliteraturu jako „příběhy z fotografií a textů nalezených v knihách a časopisech“. Tyto příběhy může vytvářet kdokoliv, stačí dodržovat několik základních pravidel.

„Je to kombinování fotografií a textů nalezených v knihách a časopisech. Není ale třeba povoleno kombinovat různé fotografie formou koláží,“ vysvětloval v Ostravě Vojtěch Mašek skloněný nad hromadou starých filmových časopisů, přičemž další kupička skrývala snad stovku stránek vytrhaných z nejrůznějších knih.

Úkolem „recykliteráta“ je k původní časopisecké fotografii najít nový příběh. „A to využitím z textu vystříhaných vět či jednotlivých slov nebo písmen a jejich kombinací, jež se vlepí do fotografie. Vznikají tak krátké, často absurdní anekdoty nebo až znepokojující fragmenty,“ líčil Mašek u výkladních skříní chátrajícího obchodního domu.

Jaké typy anekdot a příběhů lze vytvářet, to Mašek didakticky ukazuje v pouliční výstavní síni. Na Facebooku se navíc k recykliteratuře může připojit každý, koho tahle zábavná kombinatorika osloví. Je to vlastně jistý druh „umění pro masy“, všelidová zábava, k níž stačí staré knihy, časáky, nůžky, lepidlo a trocha invence. A účastníci velikonoční vernisáže si mohli vše vyzkoušet i naostro, během workshopu ve Staré Aréně se lepilo a stříhalo celé hodiny.

Pro umění podobného typu má dnešní kunsthistorie poměrně přiléhavý název – aktivity. A ač se příznivci tradičněji pojatého současného vizuálního umění (včetně umění performance) chytají za hlavu, podobných aktivit přibývá a přibývá. Bohudík, ale i bohužel.

A teď malý příklad recykliteratury dle Vojtěcha Maška. Snímek z nějakého romantického filmu z padesátých let zobrazuje zamilovaný pár, který si právě vyměňuje vášnivé pohledy z očí do očí. Mašek muži na snímku vloží do úst: „Lidé našli cestu do mysli velryb.“ Žena stroze odpovídá: „Kabrňáci.“ Původně chtěl přitom Mašek po vzoru dadaistů pouze pracovat s textem, stříhat a skládat nové texty ze starých. „Ale velmi rychle se ukázalo, že vděčnější je kombinovat fotografii s textem. Ty filmové záběry si samy říkají o reinterpretaci,“ zjistil.

Vojtěch Mašek nežije jen recykliteraturou, je to i výrazný představitel současné české komiksové scény. V pozici scénáristy a v mnoha případech i jako výtvarník stojí například za takzvanými monstrkabaretními komiksy (ve spolupráci s Džianem Babanem) Sloni v Marienbadu, Za vším hledej doktora ženu a Poslední chobotango. S Jiřím Grusem zase vytvořil komiks Ve stínu šumavských hvozdů a čtenáři kulturního časopisu A2 dobře znají Maškův a Babanův komiks Hovory z rezidence Schlechtfreund, který nyní dostal i knižní podobu.

Komiksy podle scénáře Vojtěcha Maška od Velkého pátku představuje i přívozská Galerie Rubrum. Výtvarnou podobu dala libretu Madla Rutová, studentka Ateliéru grafiky a ilustrace IV. ročníku Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Cyklus Expert je jízlivá parodie českého intelektuálního rybníčku, který je přeplněn experty všeho druhu. Rutová s Maškem přitom do Ostravy přivezli i živého Experta, který skrz masku promluvil k hostům galerie.

A co třeba říká takový pravý pražský Expert? „V umění i životě můžete citovat, kopírovat vykrádat! Můžete si změnit jméno, účes, obličej i hlas! Národnost, vyznání, osobnost, názory, orientaci i politickou příslušnost! Můžete říkat opak toho, co si myslíte, a myslet si opak toho, co říkáte, že myslíte! Ale! Musíte za každou cenu zůstat pravdiví!“

Výstava Recykliteratura Vojtěcha Maška v Galerii 1_7 potrvá do 8. května, Madla Rutová v Galerii Rubrum vystavuje do 9. května.