Koupelny Dolu Michal zaplavila nahota, studenti dvanácti škol vystavují akty

Kresebné studie nahého lidského těla vždy patřily k tomu nejzákladnějšímu, co musel zvládat adept akademického výtvarného vzdělání. Na Dole Michal teď proto vládne nahota, zdejší Národní technickou památku si ale přicházejí prohlédnout i prudérně založení návštěvníci. Nebojíte se, že takové množství nahých těl, navíc předváděných před desátou hodinou večerní, může vyvolat i negativní reakce?

Jan Šnéberger: Do řetízkových šaten a navazujících hornických koupelen nahota vždycky patřila. A teď se tam jen znova vrací. Je tu pouze jediný rozdíl, dokud se na Dole Michal fáralo, potkali bychom tem ve sprchách jen chlapy, my jsme z těch prostor udělali smíšené šatny a smíšené sprchy (smích). Tahle výstava nikoho pobouřit nemůže, možná snad nějaké ty staré havíře…

To si vůbec nemyslím, havíři by se rádi sprchovali společně se ženskými. Zeptám se obecněji, může dnes nahota ve výtvarném umění ještě někoho pobuřovat?

Jan Šnéberger: Nahota v té formě, jak je nyní prezentována na Dole Michal, asi v Ostravě nikoho pobuřovat nebude.

Šatny a koupelny Dolu Michal zaplnily akty studentů vysokých škol. (Foto: Ivan Mottýl)

Jaroslav Koléšek: Vystavujeme klasickou figurální kresbu a ta vzdělané výtvarné publikum nepobuřovala už ani v devatenáctém století. Je ale možné, že ostravské publikum na podobné výstavy není zvyklé, takže mohou přijít i negativní reakce. Sám jsem si užil dosti pobouřených reakcí, když jsme někdy kolem roku 2000 vystavovali se skupinou VY 3 (Katarína Szányi, Aleš Hudeček a Jaroslav Koléšek) v odsvěcené kapli na hradě Hukvaldy.

Co turisty pohoršilo?

Jaroslav Koléšek: Nelíbili se jim plastiky – torza těl v intimních situacích. Tehdy jsme dokonce ta díla museli z výstavy odinstalovat.

Musí dnes student vysoké výtvarné školy vůbec prokazovat, že umí nakreslit figuru?

Jan Šnéberger: Třeba naše sochařská škola na Fakultě umění Ostravské univerzity je na práci s figurou založena. A z ní vše vychází, to je základ.

Potřebuje ale umět nakreslit figuru student multimediální tvorby? Není pro něho důležitější nápad? Třeba takový, že si na hlavu postaví hlávku zelí, do ní vloží rachejtli a tu odpálí.

Jaroslav Koléšek: Neučím multimédia ani intermedia, takže netuším, zda je kresba pro tyto studenty nutná. Rozhodně jim ale prospěje, když kresbou projdou. Na Fakultě umění v Ostravě je navíc figurální kresba povinná pro všechny obory, každý si ji zkusí. Vlastně také proto před třinácti lety vznikla přehlídka Figurama, neboť kresbou projdou studenti většiny výtvarných škol. Kresba je totiž jedním z mála pojítek, která sbližují všechny vysoké výtvarné školy, minimálně ve středoevropském prostoru.

Kdo a kdy vlastně přehlídku Figurama vymyslel?

Jaroslav Koléšek: Figurama vznikla v roce 2001 z iniciativy Karla Pokorného z Fakulty architektury Vysokého učení technického v Brně a Borise Jirků z Vysoké školy uměleckoprůmyslová v Praze, kteří uspořádali společnou výstavu figurálních prací svých studentů. Z původně jednorázové akce se pak stal každoroční projekt, který hned následující rok získal mezinárodní charakter, když se k vystavujícím přidala i vídeňská Univerzita užitého umění. Postupně se k projektu připojovaly další a další školy, na přehlídce v Ostravě jich veřejnost uvidí dvanáct. Je to ale přátelský koncept, nikdo k účasti nikoho nenutí.

Cítíte rozdíly mezi jednotlivými kreslířskými školami na vysokých výtvarných školách?

Jaroslav Koléšek: Určitě ano. A také proto se Figurama pořádá, aby docházelo ke vzájemné konfrontaci. Co učitel, to jiný přístup, každý klade důraz na něco jiného, takže jednotlivé školy se opravdu dosti odlišují. Nepozná se to možná hned, až na druhý pohled, ale třeba kreslířská škola Borise Jirků se diametrálně liší od polských škol. Poláci prosazují u kresby více existencionální přístup, je tam více temnoty, Jirků zase více pracuje s perspektivou a převádí kresby do volnější tvorby. Jiné školy se zase zaměřují spíše na klasický přístup ke kresbě.

Figurama se koná víc než jedno desetiletí, jsou studenti pořád lepšími kreslíři?

Jan Šnéberger: Když porovnám katalogy z prvních ročníků s těmi z posledních let, tak musím přiznat, že kvalita dříve bývala vyšší. Kreslířská zručnost klesá.

Jaroslav Koléšek: To je pravda, výsledky jsou horší, což souvisí už s výukou výtvarné výchovy na základních školách.

Jan Šnéberger: Výtvarná výchova na základních školách je považována za odpočinkový předmět, kde se nemusí nic dělat. Ve skutečnosti je to jedinečná šance, jak dětem otevřít oči, naučit je výtvarné umění vůbec vnímat a zároveň do nich narvat i určitou zručnost.

Jaroslav Koléšek: Figurální kresba, to je ale jen cvičení. Na fakultě nás zajímají hlavně talentovaní studenti, kteří na tomhle základě dokážou postavit něco dalšího, překročit tu figurální studii a postavit na ní vlastní stavbu. A to je dnes docela velký problém.

Problém by to ale neměl být pro pedagogy, kteří studenty na vysokých výtvarných školách vyučují. Ti od středy vystavují v rámci přehlídky Figurama v klubu Cooltour, a tam už skutečně moc nahých figur nevidím. V některých pracích dokonce nemohu najít vůbec žádnou postavu. Nebo ji prostě nevidím?              

Jaroslav Koléšek: Většinou tam ta figura někde zakletá je.

Na Figuramě v kulturním centru Cooltour mě zaujal třeba nový obraz Jiřího Surůvky, který ani tak nezobrazuje figury jako spíše ostravské figurky. Surůvka se docela krutě vysmívá ostravské kulturní malosti. Líbí se vám ten obraz?

Jan Šnéberger: Surůvka mě touhle alegorií Ostravy dost pobavil, navíc docela potřebně odlehčil závažnosti celé přehlídky Figurama, což je dobře.

Figurama začíná ve středu 16. dubna v 17 hodin na Dole Michal (potrvá do 30. května) a tentýž den ve 20 hodin v klubu Cooltour (potrvá do 16. května).