Petr Holub a Karel Jerie: Společný projekt se v Galerii Magna nevyvedl

Docela ojedinělý a inspirativní projekt dostal název Navzájem a představen byl například v roce 2011 ve výstavní síni Chrudim v Divadle Karla Pippicha. V Chrudimi ovšem oba umělci dostali k dispozici velkolepé výstavní prostory, v nichž experiment dvou generačních souputníků přiváděl návštěvníky k mnoha inspirativním úvahám. Socha, nebo obraz? Zněla ta nejzákladnější, z níž se odvíjela smršť podotázek. Jerie je mistr expresivního gesta, může mu ale adekvátně odpovídat střídmý realista Holub?

V Chrudimi úspěšně realizovaný dialog dvou umělců ale do Ostravy dorazil ve dvou nesrozumitelných větách. Prostory Galerie Magna jsou totiž velmi stísněné, takže bylo rozhodnuto namísto jedné výstavy udělat dvě. Napřed vystavoval Karel Jerie, nyní Petr Holub, přičemž něco málo z předešlé výstavy nechal Jerie viset na stěnách. Kouzlo kamarádského projektu, v rámci kterého se dva pražští intelektuálové interaktivně zkoumali, se v Ostravě rozplynulo vniveč.

Karel Jerie je absolventem AVU v ateliérech Antonína Střížka a Michaela Rittsteina, přičemž výtvarnou veřejnost zaujal právě „rittsteinovskou machou“, kterou dokázal převést i do oblíbených komiksů. Sochař Petr Holub zase dostal „výuční list“ od Vladimíra Preclíka a Michala Gabriela, přičemž nyní pracuje pro dalšího představitele současného českého sochařského nebe – Stefana Milkova. Vzájemná konfrontace Jerie vs. Holub se ovšem v Ostravě nekoná, nebo jen v chabém náznaku.

Aktuální výstavě Petra Holuba (a stejně tak té předešlé) nicméně Galerie Magna ubližuje i z jiných důvodů. Tenhle výstavní prostor totiž škodí každému umělci. „Nalevo šumí lán a napravo šumí lán / až k srdci sahají dlouhé osiny,“ napsal kdysi Konstantin Biebl, jedna z ikon meziválečného poetismu. Pro Galerii Magna v ostravské Bieblově ulici ale spíše platí tato parafráze: „Nalevo stojí paneláky a napravo stojí paneláky / až srdce bolí z té strašné šedi.“

V Galerii Magna na jednom z nejméně povedených ostravských sídlišť u Dolu Jindřich je totiž zakonzervován duch normalizace. Každá návštěva je totiž mrazivým výletem do časů, kdy Ostravě vládl neostalinistický tajemník Miroslav Mamula. A pokud se host vůbec dozvoní na galeristu, což se někdy nedaří, vstoupí do prostoru, který ze všeho nejvíce připomíná někdejší revoluční síně tradic.

V takovém prostředí je ovšem těžké vnímat jakákoliv umělecká díla, v paneláku v Bieblově ulici prostě asi nikdy galerie současného vizuálního umění neměla vzniknout. Snad by to byl dobrý prostor pro stálou expozici dokumentující brutální výstavbu ostravských sídlišť v sedmdesátých a osmdesátých letech, nikoliv ale pro výstavní síň.

Pánové Petr Holub a Karel Jerie nechť prominou, ale člověk je nakonec nejvíce rád, když za ním dveře Galerie Magna zaklapnou. A to ať si tam vystavuje třeba Lucian Freud. „Horečka, úzkost nemocného trápí / a těžké sny,“ napsal také kdysi Konstantin Biebl.

Výstava soch Petra Holuba (+ několika prací malíře Karla Jerieho) potrvá v Galerii Magna (Bieblova 3) do 4. května.