Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Hudební potopa Vladivojny hledá svou loď. Poslechněte si celé album Musica Scenica

Hudební potopa Vladivojny hledá svou loď. Poslechněte si celé album Musica Scenica

5.4.2014 08:24 Hudba

Album Musica Scenica vol. 1, které vydala známá ostravská umělkyně Vladivojna La Chia, obsahuje hudbu ze zajímavých počinů pražského Divadla Rokoko. První inscenace má název A voda stoupá, ve druhé části album přináší kompozice doprovázející drama Briana Friela Molly Sweeney. Deník Ostravan.cz přináší k poslechu celé album doplněné recenzí a notovými ukázkami nejzajímavějších momentů. Jak se poslouchá scénická hudba Vladivojny bez scény, scénáře a vizuální podoby?

Zvětšit obrázek

Vladivojna La Chia v plném koncertním nasazení
Foto: Archiv umělkyně

Velmi dramatická první skladba A voda stoupá má charakter intra. Na první chromatický motiv h – c – cis – c – h se postupně nabalují další, z nichž nejvýraznější je motiv č. 2.

a-voda-stoupa

Upozorňuji na určitou, byť možná náhodnou analogii k hudebnímu kryptogramu Dmitrije Šostakoviče. U Vladivojny se však s motivem nijak nepracuje ve smyslu jeho rozvíjení, změn, drobení či naopak rozrůstání do větších celků. Vše je záležitostí robustní orchestrace, která je založena na velkých dynamických kontrastech a má být patřičně dramatická. Bohužel díky minimální motivické práci je navozená atmosféra hudebně trivializována.

Druhý song Žabí opera je zábavný. Navození žabího kuňkání sborem hlasů je skutečně vtipné. Možná Vladivojna pokoří Leona Juřicu, jehož miniopera Žáby byla zapsána do Guinnessovy knihy rekordů, jako nejkratší operní dílo!

Jezus Kristus začíná opět sborem hlasů. Použití hallů je přehnané a sluchově nepříjemné. V druhé části se přidává pěknou melodií violoncello, které je posléze alternováno elektronikou s rychlejším pulsem.

Čtyřka Žabí Cella je variací na Žabí operu. Úlohu nositele melodie třímá opět violoncello dvorní hráčky Vladivojny Terezy Kovalové.

zabi-cella

Pronásleduje mne silný pocit, že by se ze zvukové matérie čtvrté skladby dalo udělat poněkud víc než skoro doslovná formální kopie Žabí opery jen s jinou instrumentací. Pravda však je, že tato varianta s nástupem perkusí začne vyznívat až Lynchovsky přitažlivě.

Polibek smrti zpočátku působí jako experiment. Improvizace. Postupně se ale rozvíjí do zajímavé podoby. Má atmosféru.

Noema začíná opět sborem, který mi pomalu, ale jistě začíná lézt na nervy. Nějak jsem téhle mutaci všech možných rytmů nepřišel na chuť. S melodií se autorka zřejmě příliš nepárala.

Noema

Také proto se jeho nosnost oposlouchá, než skladba dozní. Instrumentace v podobě různých „harakiri“ vstupů rytmů zavání kýčem.

Xerox Krabach je hudebně mnohem zajímavější skladba. Kontrastní části obou hudebních ploch však zůstanou v prenatálním stavu. Končí dřív, než je posluchač vychutná a stačí vstřebat.

Přehoďte výhybku, Molly Sweeney je úplně z jiného těsta. Začíná hudebním motivem, za který by se nemusel stydět ani Vladimír Václavek.

molly-sweeney

Nálada celé skladby mi připomíná zlatou éru brněnské alternativní scény (Rale, Sledě, živé sledě…). Molly Sweeney má vyloženě hitový potenciál. Skladba je neobyčejně vyvážená, koncizní a zajímavá. Aranžérsky je rovněž velmi zdařilá.

Další skladby alba Musica Scenica (Molly Staccato, Molly Crazy, Molly Teaser) nebudu komentovat zvlášť, neboť jsou variací na Molly Sweeney s různými aranžérskými kulišárnami. Nejsamostatnější ráz má asi Molly Temprchle.

Musica Scenica vol. 1 je opět výrazným autorským počinem této pozoruhodné osobnosti pocházející z Ostravy. Album se dá poslouchat a vnímat v několika rovinách. Všechny jsou však s otazníkem či vykřičníkem. V první půli alba se nachází kompozice, které na pomezí klasické hudby nabízejí spíše atmosféru než silné melodie. Bohužel si z klasických kompozičních postupů, kromě využití orchestrálních zvuků hudebních software, moc nevzaly.

Míra poslouchatelnosti pak záleží na tom, do jaké míry je s jednotlivými zvuky či motivy pracováno. Jestliže jsou ždímány až k nesnesitelnosti (pravím, že nelze očekávat velký účin, když samotný motiv není zajímavý), pak se oposlouchají velmi brzy.

Druhou stránkou jsou aranže alba. V některých případech je použitý až nesnesitelným způsobem hallový efekt tak, že vzniká nesrozumitelnost a akustický šum. Některé drobnosti jsou asi do počtu. U těch je na škodu, že se nerozvinuly šířeji. Mohly by být překvapivě účinné.

Musica Scenica je přinejmenším zajímavý počin. O tom není sporu. Ukazuje se však, že není scénická hudba jako scénická hudba. I ta musí mít své kvality, aby obstála v hudební rovině vnímání. Pro mne osobně obstála jen hudba k Frielovu dramatu.

Možná by nebylo na škodu, počkat si na podobné kompilace, až bude těch scénických počinů více a bude z čeho vybírat. Při eruptivnosti a nasazení Vladivojny to asi dlouho trvat nebude.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.