Irský kulturní festival skončil, kralovali mu skvělí Hermitage Green

Bonver Aréna byla krátce po šesté hodině zaplněna ze tří čtvrtin, když na pódium jako první vstoupila brněnská kapela Dálach, která se zaměřuje na tradiční irskou hudbu. Předvedla jak rychlejší instrumentální sety, tak pomalejší balady.

Dálach stojí na charismatickém projevu zpěvačky Michaely Riedlové. Sympatická mladá zpěvačka, která studuje v Brně muzikologii, příjemně překvapila nádhernou barvou hlasu a přirozeností projevu. Kapele to šlapalo dobře. Obsazení housle, příčná flétna, kytara a perkuse v tanečních instrumentálních skladbách postrádalo basový spodek, kytara chybějící harmonii prostě neutáhla. Dálach ale zvládli svůj set dobře. Houslista Ondřej Volčík se úspěšně popral s prasklou strunou a kapela byla publikem velmi dobře přijata. Jejich muzika byla moc příjemná.

V pauzách mezi chystáním dalších účinkujících si publikum mohlo vychutnat různé taneční formace, které předvedly tradiční irské tance, jež k irské hudbě neodmyslitelně patří.

To co platí pro Dálach, se bohužel nedá říct o některých irských kapelách, které na festivalu vystoupily. Například s hudbou rockových The Presidents vtrhla na pódium mladá energická formace, jejíž hudba měla s Irskem společnou snad jen občanskou legitimaci. Jejich předělávky známých rockových hitů byly příšerné a na hony vzdáleny tomu, co takový cover skutečně potřebuje, co se ještě snese a co už jde originální písni vyloženě proti srsti. Tak mohli diváci například v Another Brick In The Wall od legendárních Pink Floyd slyšet kytaristovo sólo, které bylo delší než samotná píseň v originále. Zvuk elektrické kytary byl přebuzený, agresivní, záplava zahraných tónů možná zněla efektně, rozhodně však písni nijak neslušela. A tak to šlo až do konce.

O tom, že ostravské publikum není hloupé, svědčil fakt, že nebylo z The Presidents nijak na větvi. České kapely Dálach si užívalo více než tuto irskou kapelu. Z fleku bych si mohl vzpomenout na několik českých cover kapel, které by The Presidents strčily do kapsy. To platí i o zpěvu, kdy při With Or Without You irských U2 zpěvák vůbec nezvládl falzetové části písně. Na druhou stranu pořadatelé koncertu nabídli divákům pestrý program. Ne všichni totiž přišli na tu sofistikovanější část programu, která ctí tradiční kořeny. Ale úroveň předělávek této kapely byla zkrátka mizerná. Kolem osmé hodiny už byla Bonver Aréna zcela zaplněná.

Kapela Hermitage Green, kterou je možno považovat za hlavní hvězdu festivalu, svou pověst  nejenom potvrdila, ale i překonala a opatřila puncem ještě větší kvality, než se dalo očekávat. Hermitage Green v Ostravě ukázali, že jsou skutečně úžasní a univerzální muzikanti. Jejich hudba se na irské folklórní kořeny odvolává už jen vzdáleně. Písně v sobě mají schovaný rytmický základ irské tanečnosti, ale celková aranž a forma skladeb byla daleko složitější.

Výborné vokály kapely, kdy v podstatě všichni kromě perkusionisty zpívají čtyřhlasně, byly úchvatné a neskutečně čisté. Hermitage Green předvedli úžasně muzikální vystoupení. Jejich hudba má obrovský hitový potenciál a přitom není podbízivá a efektní. Kapela hrála instrumentálně naprosto parádně, aranže písní byly zajímavé, pestré a působivé. Skvělá kapela vyvolala nadšení publika a potvrdila svůj světový věhlas. Na to, že existují tři roky, jsou Hermitage Green neuvěřitelně daleko a můžeme od této kapely očekávat do budoucna velké věci.

Další kapely festivalu zase pokračovaly v tradici rockovějších nadupaných pecek, které naplnily radostí tvrději založenou část diváků.

Irský kulturní festival i Megakoncert byl úspěšný. Spokojenost diváků je očividná a můžeme se těšit, jaké kapely pozvou pořadatelé na další již jedenáctý ročník. Doufejme jen, že kapel jako Hernitage Green a Dálach bude přibývat. Naopak dobrých cover bandů máme v Ostravě dost.