Lukáš Červenka sbalí smutnou princeznu a říká: Srovnání s Neckářem se nebojím

Co uvidí děti a jejich rodiče, kteří přijdou do Divadla loutek na Šíleně smutnou princeznu? Bude to film převedený na jeviště, nebo se dá čekat nějaké překvapení?

Já jsem přesvědčen, že se diváci mají na co těšit a že se nová pohádka bude líbit. Svoje udělají už jen písničky, které jsou totožné jako ve filmové předloze, i když je tam na konci drobná změna, protože princezna je v naší inscenaci na rozdíl od filmu menší než princ. Pokud jde o jevištní zpracování, tak myslím, že některé věci budou pro diváky trošku překvapivé. Ta pohádka byla už ve své době dělána moderně, i ty kostýmy byly pojaty modernějším způsobem. V podobném aktuálním duchu bude i naše inscenace, protože jsme tu pohádku z šedesátých let přesunuli do roku 2014 a přizpůsobili jsme tomu nejenom kostýmy, ale i všechno kolem.

Co vám prolétlo v hlavě, když vám řekli, že budete hrát postavu prince?

Že tohle teda ne (smích). Já, když jsem se dozvěděl, že budeme dělat tuhle pohádku, jsem si v první chvíli říkal, že by se mi líbilo, kdybych si mohl zahrát jednoho ze dvou rádců, kteří se jmenují Iks a Ypsilon. Právě rádcové a jejich píseň Kujme pikle, to je vždycky to první, co se mi vybaví, když si vzpomenu na ten film. Ale ono ejhle, nakonec to dopadlo tak, že budu hrát prince… Po pěvecké stránce to nebude vůbec žádný problém, protože jsem původně studoval na konzervatoři zpěv a teprve později jsem přešel na herectví. Zahrát si prince pro mne nebude jednoduchý úkol, ale určitě se s tím nějak poperu.

Ve stejnojmenném filmu tuto roli nezapomenutelným způsobem ztvárnil Václav Neckář. Počítáte s tím, že vás budou diváci srovnávat?

To určitě ano, tomu se samozřejmě nevyhneme. Naštěstí po všech těch zkouškách, které máme za sebou, si troufám tvrdit, že jsme na tom o něco lépe než v originále. V žádném případě nechci shazovat Václava Neckáře, který je úžasný zpěvák a s Helenou Vondráčkovou měl v té pohádce krásné duety. My jsme to ale udělali jinak, po svém, a myslím si, že se nemáme za co stydět a po hudební stránce se naše pohádka vyrovná originálu. A co se týče herecké stránky – jsem mladý, štíhlý jako Václav Neckář sice nejsem, protože pořád mám pár kilo navíc, ale to vůbec nevadí, myslím si, že diváci budou snad spokojeni.

Pokud mám správné informace, nepůjde o činohru, ale výraznou součástí inscenace budou loutky…

Ano, bude to kombinace činohry a loutek. Spolu s režisérkou jsme hledali způsob, jak celé představení postavit tak, aby v něm loutky dostaly náležitý prostor. Nakonec jsme došli k tomu, že v některých scénách půjde pouze o činohru a pak tam jsou situace, ve kterých využijeme loutky, protože se to samo nabízí. Myslím, že to bude fungovat a každý divák si v představení najde to svoje. Kdo chce vidět činohru se zpěvy, bude spokojen, a kdo chce vidět loutkové představení, uvidí ho taky.

O práci na inscenaci hovoříte v množném čísle. Z toho usuzuji, že režisérka vám dává poměrně volnou ruku…

Režisérka Lucie Málková už v našem divadle nastudovala inscenaci Sofiin svět a spolupráce s ní je velmi příjemná. Na jedné straně má svoji představu jako režisérka, zároveň nás ale nechává tvořit. U loutek je to složitější v tom, že pracujete s materiálem a je třeba dodržovat určitá pravidla. To, co u činohry zkoušíte patnáct minut, s loutkami může trvat hodinu až dvě. Když si posadíte na klín loutku, musíte dávat pozor, aby jí nespadla hlava nebo aby nepřestaly fungovat nohy. V tom je ta práce s materiálem náročná, ale když přijde ten okamžik, kdy vám předmět ožije v ruce, je to zároveň fascinující.

Jak vás tak poslouchám, mám pocit, že máte raději práci s loutkou než činohru. Není vám líto, že Divadlo loutek je tak trochu stranou pozornosti divadelní kritiky? Přece jen, hrajete hlavně pro děti. A když se rozdávají Ceny Thálie, na loutkáře nikdo nemyslí…

To už je loutkářský úděl. Možná i proto máme spoustu dalších aktivit, občas zabrousíme do jiných vod, do jiných divadel, do rozhlasu, anebo si vlastní prací vytvoříme to, co nám v loutkovém divadle chybí.. Ale stejně: není nic krásnějšího než vidět děti odcházet z divadla se spokojeným úsměvem na tvářích.

Co vás kromě hraní v Divadle loutek čeká v nejbližší době?

Je toho docela hodně – v květnu to bude třeba další představení kaberetu Hogo Fogo, který děláme už dva roky. Čeká mne další spolupráce na projektu Snění světového cimbalisty Daniela Skály. Projekt, na kterém s námi spolupracuje ještě výtvarník Tomáš Volkmer, představíme v Maďarsku, Rakousku a Německu. Spolu s Danem nás čekají ještě nějaké projekty s cimbálovkou, ve které hrajeme. S Josefem Novákem Wajdou chystáme také pořad k nedožitým narozeninám Vladimíra Vysockého. A samozřejmě se budeme připravovat na tradiční přehlídku Léto s pimprlaty, píšu autorské pohádky a skládám i hudbu, takže práce mám více než dost.