Je mi ctí zahrát si v Ostravě, říká mladý hornista Přemysl Vojta

Jaké byly Vaše hudební začátky? Vzpomínáte rád na dobu, kdy jste se poprvé seznamoval s hrou na nějaký nástroj?

Na dobu, kdy jsem začínal se zobcovou flétnou, vzpomínám velice rád. Na hudebce, kterou jsem navštěvoval, byl skvělý pedagogický kolektiv a ještě dnes, když si na ten čas vzpomenu, žasnu, jací profesionálové a odborníci tam tehdy pracovali. O to víc mě mrzí, když vidím, jak dnes nová ředitelka „přehodnocuje“ léty osvědčený koncept a soustředí se hlavně na množství registrovaných žáků, aniž by pamatovala na kvalitu a kontinuitu samotné výuky. Velká část tamních pedagogických legend bud‘ odešla nebo byla vyhozena.

To zní děsivě. Pojďme raději zpátky k hudbě. Začínal jste na zobcovou flétnu. Lesní roh přišel po až po čtyřech letech. Je to běžná praxe? Dá se na lesní roh hrát i v raném věku, nebo je nutná příprava?

Na zobcovou flétnu začíná většina pozdějších profesionálních dechařů. Je to malý hudební nástroj, který si může dovolit koupit každá rodina. Navíc poměrně rychle jste schopni zahrát jakoukoliv melodii. V deseti letech pak děti pomalu přecházejí na jiné nástroje – třeba na klarinet nebo příčnou flétnu. Neznamená to však, že nemůžete začít přímo s dospěláckým nástrojem. Obecně na žestě se to však nedoporučuje. Dětem se v tomto věku mění mléčné zuby za druhé a tím pádem i nátisk. A může být pro žáka demotivující začínat pokaždé téměř od začátku.

Absolvoval jste Pražskou konzervatoř a následně Berlínskou univerzitu umění. Kde jste měl více času na cvičení? Platí názor, že co člověk nestihne na konzervatoři, na výšce už nedožene?

Je pravda, že na vysoké škole tolik času na cvičení není. Většinou si studenti musí i hradit náklady na studium a podobné to bylo i u mě. Ale naučit by se studenti něco měli, v opačném případě by to znamenalo, že je něco špatně. Buď škola, student nebo i samotný učitel.

Jak je to se sólovým repertoárem pro lesní roh? Ač pátrám, jak pátrám, napadají mne známé kusy – Weber, Schumann, Hindemith… Máte vlastně co hrát?

Podle mého názoru máme velmi široký a kvalitní repertoár. Čtyři hornové koncerty W. A. Mozarta, spoustu krásných koncertů od A. R. Rosettiho a V. Sticha-Punta, populární jsou romantické koncerty R. Gliera, C. Saint -Saënse nebo třeba od Richarda Strausse. V zahraničí často hranou Serenádu od B. Brittena a české 20. století se ctí zastupuje koncert Jiřího Pauera. Na druhou stranu je občas těžké prosadit si do dramaturgie něco nového, nejspíš proto máte v povědomí jen vámi jmenované skladby.

Myslím, že jste uhodil hřebíček na hlavičku. Obava pořadatelů o úspěšnost se podepisuje na odvaze a aktuálnosti programů. Řekněte mi, jakou oblibu má lesní roh v díle českých skladatelů?

Řekl bych úměrnou oblibě u skladatelů v zahraničí. Velmi kvalitní je repertoár české moderny (K. Slavický, P. Kofroň, E. Hlobil), snad i díky legendárním hornovým školám Františka Šolce v Brně a E. Kauckého v Praze. První jmenovaný měl tolik výborných studentů, že to nemá ve světě obdoby. Z klasicismu najdete obrovské množství literatury od již zmíněných A. Rosettiho, Sticha-Punta či Pokorného.

Znáte Koncert pro lesní roh a orchestr Johna Williamse? Připadá mi docela škoda, že se tato nádherná kompozice světového filmového skladatele neobjevuje v programech koncertů…

Johna Williamse bych si někdy velmi rád zahrál! Uvidíme, jestli se mi podaří ho prosadit. Stálo by to za to.

Kteří skladatelé jsou blízcí vašemu srdci?

Snažím se porozumět každému skladateli, kterého zrovna hraji. Někdy to jde hůře a někdy je to láska na první pohled. Avšak velmi rád hraji skladby od Gustava Mahlera, Antonína Dvořáka či Leoše Janáčka. Tito skladatelé mi připomínají můj domov. Mozart je geniální každou svoji notou – stále čitelný ale zároveň originální. V jeho hudbě najdete i akordy, které se vyskytly až později v jazzu! To je podle mě neuvěřitelné. Bach, Stravinsky, Strauss, Verdi, Wagner, Bruckner… mám jich hodně.

Jak se těšíte na koncert?  Skladba Richarda Strausse je nástrojově velmi vděčná. Náročná a efektní.

Na koncert se moc těším! Jak jinak. V Ostravě, kde mám spoustu přátel, je mi ctí si zahrát. A navíc 2. hornový koncert Richarda Strausse je oproti prvnímu víc o komorní hudbě, o spolupráci orchestru a sólisty. Melodie si předávají dřeva se smyčci a následně se sólovou hornou. Pro mě je to vyloženě svátek.

Má pro vás Beethovenův prsten osobní symboliku? Je to zavazující talisman?

Beethovenův prsten je krásné ocenění, které mě opravdu velmi překvapilo a potěšilo, ale symboliku ani nic jiného bych v něm nehledal.