Tématem festivalu Jeden svět bude i to, co trápí Ostravu, říká organizátorka

Na pondělním slavnostním zahájení v Minikině bude přítomen Šimon Pánek, ředitel nadace Člověk v tísni. Neoficiální zahájení Jednoho světa se ale vlastně již konalo.

Šimon Pánek přijede do Ostravy poprvé a jsme velice rádi, že jej můžeme přivítat po projekci filmu Allepo, zápisky z temnoty, jenž pojednává o největším syrském městě. Neoficiální zahájení se konalo ve čtvrtek v Atlantiku při projekci dokumentu Velká noc, který mapuje život lidí bez domova, kteří se bezcílně proplétají ulicemi Prahy. Od prostitutek přes dělníky v továrnách až po různé lidi bez domova. Součástí bylo divadelní představení Kruhu naděje, kdy bezdomovci zahráli scénky, které vycházejí z jejich života. Bavili jsme se o tom, jak těmto lidem pomoci. Na mne osobně to mělo větší dopad než u kteréhokoliv jiného divadla tím, že hráli příběhy ze svého osobního života. Vytáhli třeba z publika některé diváky a ptali se jich, jakým způsobem se vrátit zpátky do společnosti. Důležité je, aby člověk v sobě uměl sám najít chybu, kterou udělal.

Jakým způsobem byla sestavena ostravská část festivalu Jeden svět?

Ostrava má dramaturgii takovou, že jsme zařadili všech 38 filmů, které se nabízejí pro využití v regionech. Díky velkému počtu projekčních míst je to možné, na rozdíl třeba od jiných měst, kde si musí vybírat jenom některé dokumenty. Atraktivnější filmy dáváme do větších kin, jako je Art nebo Minikino. Komornější pak do Atlantiku, Staré Arény a Fiducie.

Součástí Jednoho světa jsou vždy diskuse a setkání se zajímavými hosty, často přímými svědky ožehavých konfliktů, které se ve světě dějí. Jak to bude letos?

Uskuteční se celkem osm debat po projekcích filmů. Ve Staré Aréně bude uvedena divadelní hra a na samotný závěr přijede Karel Schwarzenberg na debatu o Ukrajině. To jsme se dozvěděli teprve nedávno. Původně jsme chtěli vyhlásit soutěž divácky nejzajímavějších filmů, ale nakonec jsme se rozhodli, že vítězný film nepromítneme a místo něj bude beseda s panem Schwarzenbergem. Kromě toho jsou k vidění dvě výstavy fotografií – ve Fiducii Příběhy bezpráví, na kterých spolupracovalo deset škol v rámci republiky, v prostorách Domu kultury města Ostravy to bude výstava Voda nad zlato, což jsou fotografie z Etiopie o situaci, když dojde voda.

Proč je letošním tématem Jednoho světa práce?

Práce je téma, které všechny lidi spojuje, někdo ji má, někdo ji hledá. Problémy v západních zemích reflektují práci od přepracování, přes migraci až po práci dětí. Jak lidé pracují, jestli ji mají rádi, co to pro ně znamená.

Který snímek z festivalové nabídky vás oslovil natolik, že byste jej doporučila divákům?

Mě osobně přišel nejzajímavější film O trhu s orgány. Pokládá si otázku, na kolik je morální záchrana vlastního života na úkor cizího. Dívá se na to ale i z jiné stránky, že strašná spousta lidí umírá na selhání ledvin, obracejí se na černý trh, na druhou stranu lidem z Afriky to pomůže vymanit se z existenčních problémů. Není to jednostranný pohled. Velmi pěkný je český snímek Dál nic o nedostavěném kousku dálnice v Českém středohoří. Šest let se to řeší a pořád nic. A také je zajímavý dánský film o umírání tří žen Poslední sny. Pěkně natočený o tom, jaké jsou poslední okamžiky života. Spolu s Fiducií promítneme Báňský chlebíček a budeme k němu mít debatu o smršťování Ostravy – o tom, jakým způsobem zabránit vystěhovávání se zdejších obyvatel.