Světlušky, alkohol a sex kódované do videí: V PLATU vystavuje Jan Šerých

Na sklonku téměř jarní středy, během níž se teploty vyšplhaly až na krásných šestnáct stupňů nad bod mrazu, jsme před multifunkční galerií PLATO ve vítkovické Dolní oblasti našly metráky sněhu. Že by umělecký manažer galerie Marek Pokorný pozval na vernisáž Bílé divadlo, aby na zdejší improvizované běžkařské dráze předvedlo pár skečů ze svého nejslavnějšího kusu Ty, který lyžuješ?

Žádní nazí herci ale nebyli v dohledu, na běžkařské dráze funěli ostravští sportsmeni a do PLATA mířila ostravská výtvarná elita. Bizarní až surrealistický obrázek, skutečné Lautréamontovo „setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole“. Zpocení sportovci se proháněli kolem vyhaslých vysokých pecí, zatímco v nitru plynojemu se schylovalo k představení tvorby umělce, který podle kurátora PLATA Marka Pokorného patří k nejpodstatnějším tvůrcům současného českého umění. Namísto kalení oceli umělý sníh a umělecká avantgarda až z Prahy, někdejší vedoucí tajemník krajského výboru KSČ Miroslav Mamula se musel obracet v hrobě.

Jan Šerých není v Ostravě neznámou osobností. Už v roce 2000 vystavoval v přívozské Galerii 761 (dnes Galerie Rubrum) a dvakrát ho od Vltavy k Ostravici dotáhl i kurátor Vladislav Holec, do Černého pavouka a do galerie v Minikině. V Ostravě se také mnohokrát představili i další z umělců sdružených v devadesátých letech v umělecké skupině Bezhlavý jezdec, do níž patřil i Šerých. S již zesnulým Jánem Mánčuškou se mohli Ostravané setkat třeba na nedávné výstavě Začátek století v Domě umění, kde byla k vidění jedna z jeho nejslavnějších instalací Prostor za zdí. Další Bezhlavý jezdec Tomáš Vaněk, nyní rektor Akademie výtvarných umělců v Praze, zase loni vystavoval v Galerii Rubrum.

Stejně jako Tomáš Vaněk potřebuje i Jan Šerých přemýšlivého diváka. Tento typ vizuálního umění si v galerii žádá spíše zaníceného čtenáře, který se rád zahloubá i do textů filozofujících, nikoliv jen návštěvníka emočně lačného po výtvarném zážitku. Kurátor Marek Pokorný proto pět videí, které tvoří výstavu, uvedl náležitě návodně. „Před zahájením vernisáže jsme zkoušeli funkčnost mikrofonů a uvědomili si, že člověk má při každé zkoušce mikrofonu tendenci počítat, užívat číslovek. To je přitom jen kód, neutrální číslovky, kterými zdánlivě nic neříkáme. Jenže my tím říkáme, že nevíme, co máme v ten okamžik říkat. A tohle je přesně ta strategie, s níž přistupuje k tvorbě Jan Šerých,“ představil Pokorný věčně experimentujícího umělce.

Jan Šerých (vlevo) a ředitel Galerie města Ostravy Marek Pokorný. (Foto: Ivan Mottýl)

Vystavená videa jsou totiž minimalistickou výpovědí o lidské komunikaci či spíše nekomunikaci. Výstava dostala název WYSIWYG, což je zkratka známá z počítačového světa a označující textové editory, v nichž se editovaný text zobrazuje tak, jak bude vytištěn na papír. What you see is what you get. Co vidíš, to dostaneš.

Šerých divákovi rovněž nabízí jen to, co je návštěvník schopen v jeho díle vidět. „To, co vám Šerých nabízí, je výsledkem kódování, například určitého příběhu, často velmi osobního, který se ale kódováním ztrácí. Divák ale kód může znova rozečíst, nebo na sebe jen nechat působit formu toho zakódování,“ vysvětloval kurátor Pokorný, zatímco Jan Šerých pouze pozdravil účastníky vernisáže a autorské komentáře k videím rozdal v písemné podobě. Pokorný posléze promluvil o jedné zahraniční instalaci, která analogicky souzní s tím, o co se snaží Šerých. Jistý umělec vysílal do vesmíru signály v Morseově abecedě, do které přeložil starovelšský epos, dnes jazykově zcela nesrozumitelné dílo i v samotném Walesu. Kódování na druhou, na třetí…

Před podobnou nesrozumitelnost staví diváka i Jan Šerých. „Jsem zvědav, co tahle výstava udělá s řadovými návštěvníky městské galerie, tohle bude zajímavá zkušenost,“ přiznává Pokorný, že vůbec jeho první kurátorský počin v PLATU je do jisté míry i docela odvážným experimentem.

Každý tu opravdu dostane, co vidí. Třeba změť písmen na obrazovce a do sluchátek klavír a harfu. Je pouze na něm, co chce vidět, fantazii se meze nekladou. Může se jen nechat strhnout grafikou videa, jazykem téhle zvláštní geometrie. Může se pokusit dát slovům smysl, zahrát si na elitního šifrovacího agenta a pojmout pět vystavených videí jako Enigmu. Posléze si ale vezme k ruce i autorské komentáře a třeba se dozví, že změť bodů na jedné z obrazovek je uměleckou reakcí na jistou nezapomenutelnou událost, kterou Šerých prožil 24. června v romantickém pražském údolí Divoká Šárka a v níž hrála roli neobvyklá koncentrace svatojánských mušek čili světlušek. Ale také alkohol a sex.

Dostali jsme, co jsme viděli. Před PLATEM stále funí běžkaři. Pfff, pfff, eeeh. Teď už jim rozumíme, tohle jsou kódy pro radost z pohybu, pro chtíč potlačovaný fyzickým vyčerpáním a kdo ví, pro co vše ještě.