Ostravský knižní veletrh v bizarních kulisách z klobás a svatebních šatů

Městská knihovna ve třistatisícovém Ostravě je menší a méně reprezentativnější než třeba ta ve dvacetitisícovém Náchodě, která sídlí v luxusním sídle bývalého místního továrníka Cyrila Bartoně-Dobenína. Krajská Moravskoslezská  vědecká knihovna s právem povinného výtisku se zase tísní v trapném provizoriu v Nové radnici a z plánované novostavby v podobě takzvané Černé kostky z finančních důvodů sešlo.

V Ostravě se brzy spálí i každý knihkupec, který se nechá zmást velkoměstským počtem obyvatel. Academia na Masarykově náměstí se smrskla na polovinu, a to si její uchování museli místní čtenáři vymoci hlasitým křikem. Bývalý Librex zase rezignoval na náročnější četbu a není jisté, zda časem nebudou z budovy vytlačeny vůbec všechny knížky. V Ostravě se vždycky víc než na knihy dbalo na plnění pětiletých plánů nebo na počet pivních čárek na účtenkách. Uhlí, ocel, kořala a mix úderníků ze všech koutů zemí českých, Slovenska, Haliče, Bulharska i Řecka, to věru není zázemí pro čtenářské úderky a rozkvět knižní kultury.

Organizátoři IV. Ostravského knižního veletrhu, jenž se od pátku do neděle odehrává na Černé louce, ale nejsou dnešní a prokazují hluboké znalosti ostravské historie. Místním tradicím dokážou vyjít vstříc, takže pořádají hned tři veletrhy v jedné budově, aby knihy, nedejbože, nepřevažovaly. Tři v jednom a za jedno vstupné. Festival svatebních šatů, prstýnků a dortů Svatba je propojen s veletrhem cestovního ruchu a lázeňství Dovolená, přičemž veletrh knižní je k nim trochu násilně přifařen. Kiosky s domácím goralským špekem a klobáskami na výstavě Dovolená tak téměř bezprostředně sousedí se stánkem s knižní produkcí Masarykovy univerzity v Brně nebo Palackého univerzity v Olomouci.

Na veletrhu se letos představil známý záhadolog Arnošt Vašíček (Foto: Ivan Mottýl)

Ještě s mastnými prsty od uzeniny se je možno nahrnout třeba k pultíku, za nímž stojí známý ostravský záhadolog Arnošt Vašíček. Toho ovšem nic nerozhodí, ani kosmický koráb, jenž by právě přistával na Černé louce. „Díky spojení tří akcí je tu opravdu hodně lidí. Neprodám sice nějaké horentní množství knih, stejně jako na přednáškách se tu ale setkávám s mnoha svými čtenáři nebo kolegy z vydavatelské branže,“ pochvaluje si Vašíček veletrh. Podobný názor má i spisovatelka Eva Tvrdá, která svoje romány, většinou popisující pohnuté osudy obyvatel Hlučínska, vydává ve vlastní režii. „Čtenáři vidí, že ještě píšu, že vůbec existuji,“ směje se.

Do sálu s knižní produkcí sice přichází o něco méně návštěvníků než na dvě konkurenční výstavy, rozhodně je tu ale mnohem plněji než v běžný všední den v ostravských knihkupectvích. Pomalu vyhasínající ocelové srdce republiky nikdy nebylo městem Bible kralické ani Aloise Jiráska či Franze Kafky. V minulosti měla Ostrava jen jedinou svoji autorskou bibli, útlý svazek Slezských písní básníka Petra Bezruče. „Takovy tenky zešitek. První basničku, keru haviři recitovali, byla Maryčka Magdoňova. Haviři na taku knižku, jak su Slezske pisně, čekali, jak slepa kura na zrno,“ vzpomínal kdysi v časopise Radostná země jistý havíř Felix Uher na dobu svého mládí, když horníci hltali Bezručovy verše.

Dnes se v Ostravě čte určitě více než před sto lety, ovšem u stánku s produkcí uměnovědných knih odborného nakladatelství při Akademii múzických umění se zastaví jen málokdo. Živěji je u vydavatelství Fantom Print, které nabízí tituly s dryáčnickými názvy typu Před záhrobím nebo Lovci monster. Prťavé ostravské nakladatelství Protimluv, které se jako jediné ve městě snaží o vydávání současné poezii a prózy i časopisecké kulturní revue, se kupodivu na veletrh nepřihlásilo.

Bohužel, knižní kultura se do třetího největšího města v zemi hlavně dováží. Velký nakladatelský dům typu brněnského Hosta nebo Větrných mlýnů, který by měl celorepublikovou prestiž, tady od revoluce ne a ne vzniknout, což vždycky mrzelo i spisovatele Jana Balabána. Trochu komická je i skutečnost, že Ostravský knižní veletrh je vlastně importem z Havlíčkova Brodu, jenž má pouhých 23 tisíc obyvatel. Právě tam totiž žije Markéta Hejkalová, strůjkyně celé ostravské akce a pořadatelka dnes již renomovaného knižního veletrhu ve městě Karla Havlíčka Borovského, jenž má za sebou již dvacet tři ročníků.

Výběr vystavovatelů na Ostravském knižním veletrhu je nicméně překvapivě pestrý, procházka výstavou je zároveň hlubokou sociologickou studií. Hned vedle stánku s produkcí knih z renomovaného brněnského nakladatelství Host sídlí Spolek pro šíření Písma svatého z Pardubic. „Podívejte se, co nás čeká,“ laskavě mluví na potencionální čtenáře samozvaní misionáři z města perníku a rozkládají mapu s grafem, která uzavírá publikaci s názvem Ježíš Kristus opět přijde! Takzvaný Grafický přehled budoucích událostí údajně ukazuje, že se již brzy dočkáme sedmiletého údobí katastrof. Kdo ho přežije, ten se dočká Tisíciletého království pod vládou Krista. Ovšem má to háček, je nutno věřit v Boha. Kdo zůstane ostravským ateistou, ten má smůlu, neboť Pán mu řekne: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně.“ Tož to jsou hodně nešťastné vyhlídky, a proto od knižních bludů rychle zpátky na gorolské klobásy!