Herec Robert Mikluš se vrací s Plavovláskami do rodné Ostravy

Jak dlouho jste v Ostravě pobýval? Předpokládám, že je to vaše rodné město.

Pocházím z Ostravy-Zábřehu, bydlel jsem u kina Luna. Vystudoval jsem Matiční gymnázium a poté jsem začal studovat JAMU v Brně. Ostravu mám moc rád a mám zde kromě rodiny také spoustu přátel. Prožil jsem zde osmnáct let. Je to mé rodné město a vždycky se rád vracím zpátky.

Kdy a za jakých okolností jste se rozhodl pro hereckou dráhu?

Divadlo jsem dělal od střední školy. Nejprve v Dividle pod Sašou Rycheckým a potom v divadelním souboru Tajfun pod vedením Jiřího Popiolka. Přišlo mi to jako krásná nestereotypní činnost a bavilo mě to. To bylo zásadní. Všichni se hnali do nějakých perspektivních oborů, kde mě maminka taky chtěla vidět, a divadlo byl takový můj trucpodnik. Kdyby mě ovšem nevzali na JAMU, tak by ze mně byl asi právník nebo kriminálník – to je dnes podobné.

Divadlo Husa na provázku bylo vaší první profesionální zkušeností na divadle?

Bylo to první profesní angažmá. Na škole jsem občas hostoval v nějakých malých rolích po brněnských divadlech, potom přišel konkurz a Vladimír Morávek, umělecký šéf Husy, mě vzal do angažmá, kde jsem teď již osmou sezónu.

Vystupoval jste v několika filmech, který z nich byl pro Vás nejpřínosnější?

Obecně asi filmy Roberta Sedláčka. Robert mi dává při natáčení velkou volnost, což mám moc rád. Kupříkladu postava pana Peška ve filmu Největší z Čechů vznikla téměř celá na place. Každý film, který natočím, je pro mě profesně důležitý. Jak jinak se to má člověk naučit, že? Hraní ve filmu je úplně jiný druh práce než na divadle. Detail. Napětí.

Film Sráči jste natáčel pro ostravské televizní studio. Jak na natáčení vzpomínáte?

Moc rád, protože ten film byl skvěle obsazen a já měl tu možnost poznat se s jinými kolegy. Málem jsem však naboural auto s Jaromírem Dulavou, protože moc často neřídím. Naštěstí to dopadlo dobře. Taky jsem měl při točení vysněný natáčecí den. Namaskovali mi díru po kulce mezi oči a já dělal dvě hodiny mrtvého. Kde tohle zažijete?

Máte možnost sledovat ostravské divadlo? Které inscenace jste třeba viděl?

Myslím, že Ostrava má skvělá divadla a skvělé inscenace. Jen se o nich moc neví, nebo se lidé o divadlo nezajímají, což je velká škoda. Skvělé soubory a skvělí herci. Osobně mám asi nejradši Arénu, ale třeba taková Pěna dní u Bezručů byla pro mne velký zážitek. Líbí se mi také inscenace Janusze Klimzsy a Petera Gábora v Národním divadle moravskoslezském přestože byly na letošním Ostravaru pod palbou kritiky.

Když přijíždíte do Ostravy, co z ní se vám nejvíce vybaví? Máte tady nějaká oblíbená místa, nezapomenutelné historky?

Mám. A nechám si je pro sebe. Lidé, se kterými jsem je zažil, si to pamatují.

Co zajímavého připravujete? V divadle i ve filmu?

Na Provázku teď zkoušíme inscenaci Amadeus s Mirkem Donutilem. Hraje tam i jeho syn Martin a doufám, že to pro všechny dopadne dobře. Ke konci sezóny se ještě těším na spolupráci s režisérem J. A. Pitínským a potom plánuji přesun do Prahy. Film je otázka příležitosti a také času, kterého se mi při mém vytížení v divadle zatím moc nedostává.