Ostrava zažila grindcorový útok v podání kultovních britských Napalm Death

Napalm Death v Barráku! Zpočátku jsem tomu nemohl věřit. Když mi v patnácti brácha pustil jejich kultovní debutové album Scum, myslel jsem si, že si dělá srandu. Že tohle přece není hudba. Až později jsem pochopil, že když něco bereš vážně a přidáš k tomu texty, které jsou skutečně o něčem, můžeš hrát v podstatě cokoli a jakkoli. Třeba nejrychleji a nejzběsileji. A bude to mít sílu výpovědi.

V Barráku bylo skutečně narváno. Koncert byl dlouho dopředu vyprodaný, jak s nadšením avizovali pořadatelé. Prvním velkým překvapením pro mne bylo, když jsem zjistil, že Napalm Death hrají před americkými metal corovými Hatebreed, nikoliv až po nich. Ale ve finále to bylo úplně jedno.

Proslulí napalmoví smrťáci nezůstali své pověsti skutečně nic dlužni. Frontman Barney Greenway na mne zapůsobil takřka okamžitě. K většině songů se vyjádřil a přiblížil jejich obsah. Napalm Death jsou ve svých textech velmi kritická kapela. V tomto ohledu nikdy neopustili své rané punkové kořeny. Zazněly skladby proti fašismu, náboženskému fanatismu a dalším problémům.

Zpěvák skupiny Napalm Death během koncertu v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Greenway je fyzicky podsaditější pětačtyřicátník. Proto se nepouštěl do žádné zběsilé show. Přesto se mi jeho projev líbil. Grindcore je styl charakteristický využitím tzv. growlingu. Techniky, kdy zpěvák využívá co nejvíc zdeformovaný hlas evokující chropot a řev. Druhou zajímavostí jsou blast beats. To je prostě snaha vytřískat z bicích co nejrychlejší možné tempo. Spojíte-li si to vše dohromady, je jasné, že to nebude žádný med.

Pod pódiem se to mlelo, vřelo, žduchalo. Rozdivočelí fans reagovali spontánně na každou skladbu, včetně těch nejkratších s trváním několika sekund. Těm se zase pro změnu říká noise core. Žánroví fans, mezi něž se s trochou drzosti také řadím, se spokojeně pohupovali do rytmu a užívali si zejména kultovní pecky z dávných alb Scum, Harmony corruption a Utopia Banished.

Zdání klame, ale když si jejich muziku poslechnete v klidu, není to vůbec monotónní záležitost. Delší skladby Napalm Death obsahují zajímavé momenty v podobě střídání pomalých kytarových riffů s rychlými blast beats. Bubeník Danny Herrera hrál rytmicky pestře. Některé postupy byly jako vystřižené z punku, jiné zase z death metalu. Bylo zábavné si to užívat.

Trochu mne mrzelo, že se na koncertě našli duševně slabší jedinci, kteří lezli na pódium a dělali potíže kytaristovi Mitchovi Harrisovi. Ten několikrát musel vystartovat, aby se dotěrného nezbedy toužícího po své minutě slávy, zbavil. Možná by příště tahle věc měla být zabezpečena lépe. Nevrhá to rozhodně dobré světlo. Frontman Barney však dokázal, že je velmi empatický, protože když jeden fanoušek u schodů na pódium spadl na zem, s velkými obavami se díval, jestli se mu něco nestalo.

Napalm Death na mne silně zapůsobili a publikum v Barráku mnohokrát v pauzách mezi skladbami nadšeně skandovalo název kapely. Naprosto zaslouženě.

Na závěr nastoupili američtí Hatebreed. Také jejich metal coreová muzika vzbudila sympatie fanoušků a rozjetý večírek pokračoval až do pozdních půlnočních hodin. Kdysi se říkalo, že grindcore se nemá kam posunout, že je na ústupu. Říkalo se to také o death metalu. Včerejší večer dokázal, že tato muzika rozhodně ze scény mizet nehodlá.