Puberťáci v ostravském Minikině aneb Horor může začít

Bartovice smog, Radvanice smog, Slezská i centrum města jakbysmet To, že se od hřbitova na Slezské nevynořily hordy lidožravých zombie, muselo být čiré nedopatření. Nevadí, Minikino a přehlídka španělských filmů je teprve před námi, navíc ve 22 hodin slibuje program horor!

Kupodivu v Minikině panuje klid, pokladna je v provozu: „Bude na třicet diváků, je skoro plno!“ optimisticky hlásí pokladní Adam. U baru sedí vedoucí kina Jarka: „Udělala jsem skvělý marketingový tah, pět studentů dostane vstup jen za padesát korun!“

No super! Konečně se nebudeme bát v kině sami. Ne jako v Cinestaru, kde na Hranici smrti nebo Kruh bývá pozdě večer jen pět a půl nohy. Chyba lávky, horor teprve začne a to netušíme, že nám bude skutečně vstávat husí kůže proti srsti. Nikoliv však z famózního filmu, ale z přítomných puberťáků.

Vše jde hladce, fanoušci hororu obsazují zadní místa, předek je volný, nezbývá než se pohodlně usadit do druhé řady a celé plátno je vaše, i s bubáky. Promítač Vláďa Jemelka se evidentně těší, zase jednou provětrá kotouče na pětatřicítku. Překladatel, tedy odklikávač titulků, je taky ve střehu, trochu nervózně běhá kolem, ale to už k mimořádným projekcím patří.

Hrají se Paměti padlého anděla, film anoncovaný jako horor z roku 1997. Španělsko je velmoc hororů, hned po Itálii a Velké Británii, ale o tomto filmu jste se jen tak nedoslechli. Místo něj tady mohly být desítky jiných španělských skvostů od 60. let, přes ságy sedmdesátek o Slepých templářích, kultovní horory o zombích, filmy s Paulem Nashym a jeho sérii o vlkodlaku Daninském, nebo aspoň jeden ze stovky famózních trashových počinů Jesse Franca, který loni v zasloužilém věku zesnul, těsně poté, co získal národní cenu za celoživotní zásluhy. Kdepak, organizátoři přehlídky se v hororu buď nevyznají, mají nulový rozpočet a jsou odkázání na to, co nikdo jiný už v Evropě a v dalších kontinentech nechtěl, anebo prostě nemají ambice se zabývat vůbec španělskou klasikou.

Co naplat, ale vidět neznámý horor v deset večer ve smogem zahalené černé Ostravě, taková šance se nezahazuje. Promítání o prokleté anomálii v kostele může začít.

Ale ouha, odněkud se na poslední chvíli přiřítí pětice teenagerů a místo toho, aby se uklidili někam do zákulisí, obsadí zbývající místa v čelní druhé řadě. Minikino má sedmdesát míst a v deset hodin večer třicet diváků znamená velké terno. Navíc je úterý!

Peklo s pubertálním chechotem může začít. Co naplat, že prostředí hororu, španělská katedrála, skvěle souzní s nedalekým nejstarším místem Ostravy – přilehlým kostelem sv. Václava.

Stupidita diváků je velkolepá a dokáže hravě přehlušit sebelepší dramatické scény. Tak tohle se vám nestane skutečně ani v Cinestaru.

Minikino není svaté a rozhodně neznamená, že do něj chodí kdovíjaká inteligence, o to hůř v tuto noční hodinu, kdy zřejmě mládež nemá lepší útočiště, než jít exhibovat na španělský horor. Doufám, že to není ta pověstná jazyková sekce z hladnovského gymnázia, co se podílí na přípravách, ale kdo ví, dnešní divák hororů vymykajících se teenagerovské vlně zábavy musí mít zatracené pevné nervy.

Škoda, už ani Minikino není posvátná půda pro filmové nadšence a realita je krutější než ty chuchvalce smogu, ve kterých se ztratily i ty krvelačné zombie. Promítaný horor sice není až tak hororem a pubertálního pištění se i otrlý divák záhy nabaží, takže se ani tak moc nestalo.

Pokud ale chcete ještě někdy vyrazit do Minikina na noční promítání hororu, buďte rozhodně ve střehu a raději si zakupte všechna místa v řadě vedle vás i za vámi. Rozhodně se to vyplatí, jinak bude lepší si pustit kvalitní horor raději doma.