Nové Nohavicovo DVD z Noci plné hvězd je docela pěkný dokument. Nic víc

Přestože záznam z 29. června 2012 je velmi pěkným dokumentem, který je z profesionálního hlediska dokonale zvládnutý, pro řadu Nohavicových fanoušků asi nebude jednoduché strávit ho celý, aniž by určité pasáže, ve kterých vystupují někteří hosté, nepřeskakovali.

Už od počátku, konkrétně od úvodních zahřívacích písní Těšínská a Jdou po mě jdou, je více než jasné, že onen páteční večer provázela skvělá atmosféra. Lidé při Jarkově vystoupení tančili, jásali, mávali rukama, zpívali celé písně… prostě Nohavicovi doslova zobali z ruky.

Počasí festivalu přálo, pivo teklo proudem – a jak dokládá záznam, stříkalo i nad hlavami publika z kelímků, které někteří alkoholem zmožení návštěvníci festivalu občas vyhodili nad sebe.

Jarek jako vždy odvádí suverénní a profesionální výkon, kámen úrazu bohužel představují vystoupení hostů, kterými je jeho koncert přerušován. Markantní je to zejména ve chvíli, kdy na pódium přijde host číslo jedna – karvinská kapela Doga. Její vystoupení je nejslabším momentem celého záznamu a společná píseň s Jarkem Nohavicou působí jako násilný a nepříliš povedený pokus o setkání dvou hudebních světů.

Naopak pěkně to Jaromírovi ladí s dalším hostem, kterým je slezský soubor Gorole. Zajímavým momentem je i vystoupení zpěvačky Ewy Farné, avšak ani zde bohužel nebyla zvolená ta nejvhodnější píseň, protože Nohavica zpěvačce v refrénu písně Tam kdzie nie ma drog evidentně nestačí a jeho zpěv se při setkání s výrazným vokálem Farné téměř zcela ztrácí.

Je to velká škoda. Setkání Nohavici s několika žánrově zcela odlišnými umělci na jednom pódiu mohlo být příslibem něčeho opravdu zajímavého. To se ale nestalo hlavně proto, že slezský bard hosty silou své osobnosti zcela zastínil.

Na záznamu tak schází hudební jiskření mezi muzikanty, kteří by se vzájemně oslovovali a inspirovali. Jeho nejlepšími momenty jsou písně, které Nohavica zpívá sám. Ať už jde o největší hity, nebo srandičky typu písně Do prdele práce. Chybět v Třinci pochopitelně v roce 2012 nemohla ani „virtuálka“ Poker, kterou Nohavica složil na počest místního karbaníka Martina Staška, který si ze světového turnaje v pokeru přivezl výhru třinácti miliónů korun.

Záznam uzavírají dvě písně v podání souboru Legendy se vrací – kapely, jejíž jádro tvoří frontman Dogy Roman Izaiáš, pořadatel festivalu a producent Petr Šiška a především fenomenální kytarista Andonis Civopulos, který svými instrumentální výkony kapelu drží nad vodou. Po Nohavicově nejsilnějších písních Kometa a Mám jizvu na rtu však revival v podání Legend působí jak pěst na oko, i když jde o poctivě zahranou floydovskou Another Brick in the Wall a šestiminutový majstrštyk Purple Rain od Prince. To, co zcela jistě fungovalo na festivalu s velmi uvolněnou atmosférou, nemá v brutálně zkráceném sestřihu ten správný účinek.

Definitivní tečka pak patří ještě hymně HC Ocelářů Třinec – skladbě, kterou zpívají úplně všichni protagonisté večera a před kterou raději DVD nebo CD vypněte – pokud nejste Třinečáci anebo nepatříte k fanouškům tamního hokejového klubu,  popěvek O du a lajne, fazole su fajne nejspíš neoceníte.

Co říci na závěr? Album a videozáznam Jarek Nohavica a přátelé zcela jistě nebudou chybět ve sbírce mnoha těch, kteří se koncertu zúčastnili a kteří mají velkou šanci se na záznamu i poznat, protože kamery si skutečně dávají záležet na tom, aby zabraly co nejvíce obličejů.

DVD, které lze objednat v kompletu s dvojCD, představuje největší popstar české písničkářské scény ve skvělé formě. Přesto není ve svém celku ničím víc než jen dokumentem jedné červnové noci roku 2012.