Ukrajinské krveprolití, ostravské vernisáže a čtení v prázdném sále

Ve Výstavní síni Sokolská 26 je téměř nedýchatelno. Obrazy asi nejvýznačnějšího současného ostravského malíře Daniela Balabána chtějí vidět jeho studenti i ostravský establishment. Hodiny na Nové radnici ukazují pět minut po páté a některé hloučky návštěvníků galerie vášnivě diskutují a krvavých nepokojích na Ukrajině. Někdo vytahuje mobil a čte nejnovější zprávy. „V Kyjevě podle ministerstva zdravotnictví od úterka zahynulo 64 lidí, podle kyjevské radnice 67 a podle opozice více než 70 jen během dneška,“ zní jedna z nich. Všechny informace přicházející z Ukrajiny jsou stejně depresivní.

Kurátor Výstavní síně Sokolská 26 Milan Weber si bere slovo. Hovoří stručně, téma výstavy totiž koresponduje s ukrajinským umíráním. Weber vypráví o nevyhnutelnosti pozemské konečnosti, což je i jedno ze stěžejních témat nové Balabánovy výstavy. Až na výjimky všechny vystavené obrazy návštěvníka galerie niterně zneklidňují. Přes jakýsi betonem zbytnělý obrys lebky se třeba na jednom z vystavených obrazů díváme někam do minulosti, snad až do dětství, kdy jsme podstatu smrti ještě nechápali. Dohlédnout tam ale stejně nejde a ani takový návrat nemá smysl. Balabánova výstava se jmenuje Live, nicméně k životu patří i smrt. „Umírám,“ napsala kyjevská zdravotnice Olejsi Žukovská na Twitter hned po tom, co byla ve čtvrtek střelena do krku.

Chrám svatého Michala nedaleko Majdanu je ve čtvrtek večer plný zraněných Ukrajinců, kostel se mění v lazaret. V 18 hodin začíná v Ostravě další ze série videoartových vernisáži v Galerii V Rámci, která sídlí v hostinci U Peciválů ve Stodolní ulici. I tady se vedou bezmocné řeči o ukrajinském krveprolití a šest nově vystavených snímků od předních českých tvůrců uměleckých videí náhle dostává nový rozměr.

Kurátor Petr Pavlán při vernisáži v Galerii V rámci v klubu U peciválů. (Foto: Ivan Motýl)

Snad nejsymboličtěji působí video Pavla Mrkuse nazvané Racek. Zlatý pták, jenž byl původně součástí bohaté štukové výzdoby v rokokovém zámeckém sále, obživne a hledá cestu na svobodu. Jsou to čtyři minuty napětí a divák spíše čeká, že Mrkus racka nechá nějak efektně a postmoderně zahynout, než aby ho skutečně vysvobodil. Pták ale nakonec ze zámku fantazijně vyletí přes velké zrcadlo, přičemž podobný pohádkový happyend snad čeká i Ukrajince, kteří se rozhodli roztáhnout křídla a také letět za svobodou.

Ostrava žije ve čtvrtek večer nejen obrazy, ale i slovem. V 19 hodin si v ostravském klubu Atlantik dává schůzku skupina umělců sdružená kolem literáta Milana Šťastného a dramaturga klubu Vladimíra Šmehlíka. Pořad nese název 15 dkg lásky bez kýče, přičemž slibuje „literární pohledy na lásku bez příkras, laciné romantiky a sentimentu od klasiků světové i domácí literatury“. V klubu, který je součástí takzvaného Centra kultury a vzdělávání, se ovšem schází přesilovka účinkujících vůči divákům, konkrétně 5:4. Dramaturg Šmehlík chvíli uvažuje, zda má cenu čtení vůbec odstartovat, nakonec ale černobílým šachovnicovým praporkem přece mávne.

Literát Milan Šťastný během čtvrteční akce v klubu Atlantik. (Foto: Ivan Motýl)

Proti akci ale žádná. Kultivované hlasy čtou domácí i světovou básnickou klasiku a v sále zazní Jáchym Topol, Lawrence Ferlinghetti, František Halas i Paul Verlaine. Následuje dojemná próza Itala Calvina, jenže atmosféra v klubu Atlantik je zvláštně sterilní. Pěkné školené hlasy kontrastují s nulovou spontánností. Beatnik Lawrence Ferlinghetti by tu asi dost trpěl a raději by zmizel na baru u whisky, nebo by začal vyzývat publikum k nějaké solidární akci za trpící Ukrajince.

Odcházím. Ze čtyř diváků zůstávají v klubu Atlantik jen tři. Populární ukrajinská zpěvačka Ruslana za chvíli na náměstí Nezávislosti v Kyjevě zazpívá státní hymnu na podporu opozice a demonstranti zamávají zapalovači a rozsvícenými mobilními telefony směrem k netečné a do sebe zahleděné Evropské unii.