Když má výtečný frontman kolem sebe skvělou kapelu, dějí se zázraky

Kryštof v Garage je synonymem naprostého šílenství. Vměstnat do klubu takovou masu lidí je skutečně prubířský kámen. Už cestou na koncert jsem to musel u Garage otočit a zaparkovat až u supermarketu Hruška – prostě nebylo místo. Auta stála i na poli. Další překvapení mne čekalo u vchodu. Asi dvacetimetrová fronta, která se v té zimě nijak moc nehýbala. I přesto všem svítily nedočkavě oči a nikdo si nestěžoval.

Krátce po sedmé vlítla na pódium první kapela večera. Airfare, kytarová partička, jejíž jméno není zcela neznámé, dostála pověsti kapely, která to umí na pódiu rozbalit. Jednou z písní, jež fungovala spolehlivě, byla Sorry Baby s nakažlivým refrénem „úúúú aha“. Ani další písně se nijak nevzdálily z těchto vydobytých pozic a většinou se omezily na podobně „kreativní“ refrény. Airfare to ale jinak hrálo velmi slušně. Kytarista Lukáš Chromek hrál parádně a jeho sóla byla invenční. Zpěvák a frontman Thomas J. Lichtag také dokázal, že mu to naživo zpívá výborně. A že si ty melodické linky nepíše dvakrát lehké! Podtrženo sečteno – úkol splněn. Publikum spokojeno, roztančeno a v očekávání svých favoritů.

Za zvuků heroické reprodukované hudby synťáků nakráčeli hrdinové večera na pódium a mejdan mohl začít. Kryštofové ukázali v podstatě totožnou show, jež byla k vidění na koncertech v minulém roce. Prostor klubu Garage je sice menší, ale kapela nepůsobila na pódiu nijak stísněně. Krajčo si mohl dovolit všechny své parádičky.

Výběr songů kráčel v zajetých kolejích rádiových hitů a skladeb z poslední desky Inzerát. Bylo vidět, že ta je ještě stále v uších posluchačů čerstvým ovocem, protože písně jako Inzerát, Zatančím či Křídla z mýdla vzbudily velký ohlas. Nejinak tomu bylo u starších hitů z předešlých alb. Zkrátka každý si našel to své. Jedním z překvapení byla coververze legendárního songu Boba Marleyho No Woman, No Cry. Reggae Kryštofům šlapalo pěkně od podlahy.

Za zmínku stojí instrumentální výkony kapely. Evžen Hofmann si s kytarou hraje ve velkém stylu. Zvukově vytříbený, technicky brilantní. Trochu mě už sice unavovalo notorické opakování vyhrávek, které jsou v některých písních na vlas totožné, jen podložené trochu jinou harmonií. Ale chápu, že se s tím více posluchačů ztotožní. Je jim to „povědomé“ a blízké.

Naprosto nejvíc mne z kapely oslovily bicí Kuby Dominika. Ty byly kreativní, stylově naprosto univerzální a měly moc pěkný zvuk. Basa Nikolaje Arichteva bohužel nebyla moc slyšet a byla upozaděná, což je určitě škoda. Dechová sekce zvládla své vstupy bez chyb. Trumpetista Nikos Grigoriadis moc pěkně zpíval druhé hlasy, hlavně v Inzerátu. A zbytek dechové sekce? Saxofonista Nikos Koulouris a pozounista Ondra Kyjonka byli výborní. Jen jim bylo málo dáno.

Kryštof zahráli standardně dva druhy písní. Jeden spočívá v obsazení celé kapely se sóly dechové sekce a druhý má kytarovější zvuk. Oba fungovaly dobře. Těch, kdy dechaři Kryštofů na pódiu místo hraní tančí a vytváří atmosféru, mohlo být míň. Je škoda tak skvělé muzikanty, jakými všichni tři jsou, nevyužít.

Frontman Krajčo zazpíval celý koncert velmi slušně. Před čím smekám klobouk, je jeho nasazení a práce s publikem. Neustále byl v pohybu. Těkal, bavil, provokoval, trousil vtipy, kritizoval. Prostě lidský projev se vším všudy. Žádné kecy kolem a kolem například o tom, jak je to úžasné, že jsme se tu všichni sešli.

„Hledá se starší sestra holčičky, která brečí, že se ztratila. Kdybyste ji někdo potkali, tak s ní nepijte,“ komentoval Richard zprávu, kterou obdržel od ostrahy. Dostal obrazně řečeno publikum na pódium. Ztotožnil se s ním a to jej dělá nejlepším frontmanem v naší zemi.

Ruku na srdce, kdo z hudební branže je u nás takový tahoun? Kdo přitáhne na koncert a dostane do varu pětileté dítě i šedesátiletou dámu? Kdo pluje po lidech a šťastně si užívá, když se na ně zvolna snáší konfety? A kdo dokáže prodat tisíc vstupenek na koncert během čtyř minut?

Fenomén Kryštof stojí na Richardovi a jeho životní filozofii, která dokáže v textech ve zkratce vyjádřit to podstatné, co lidem chybí, nebo naopak to, co jim přebývá. Žádná pivní poetika, ani love story se nekonají. A přesto to funguje.

Když má kolem sebe skvělou kapelu, která drží pohromadě, podaří se i zázraky. A pak že se nedějí. Čtvrteční koncert Kryštofů v Garage jistě pro nejednu posluchačku i posluchače takovým malým zázrakem byl.