Proti Valentýnovi nic nemám, říká Jiří Kovanda, autor slavného Líbání přes sklo
14.2.2014 00:01 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Report
Vykašlete se na nákupy sladkostí a oslavte svátek zamilovaných v Galerii města Ostravy PLATO. Na právě probíhající výstavě Intimní interakce je totiž k vidění až valentýnsky inspirativní velkoplošný záznam z londýnské Tate Modern Gallery. Autorem performance Líbání přes sklo je Jiří Kovanda, jenž deníku Ostravan.cz přiblížil zrod své proslulé performance.
Kovandovo Líbání přes sklo je vidět nyní v PLATU i v Domě umění.
Foto: Archiv
Aktuální výstava Intimní interakce ve vítkovickém Gongu, v němž sídlí nová městské galerie, je zasvěcena jemným předivům lidské blízkosti, především pak lásce. PLATO se tedy na svatého Valentýna stává ideálním místem pro netradiční prožití svátku zamilovaných, páry tu budou mít určitě o čem přemítat. Deník Ostravan.cz nyní upozorňuje na jediné z vystavených děl, které je vlastně pouhým velkoplošným záznamem performance, jež se v březnu 2007 odehrála v prestižní londýnské galerii moderního umění Tate Modern Gallery.
Český performer a konceptualista Jiří Kovanda tehdy využil rušnou chodbu Tate Modern, rozdělenou skleněnou stěnou, k velmi intimnímu a zároveň i zvláštně odcizujícímu happeningu. Kovanda totiž na průhlednou stěnu umístil výzvu, v níž návštěvníkům nabízel polibek přes sklo. Reakce byly různé, část návštěvníků galerie ale skutečně přistoupila ke sklu, naklonila se a vyšpulenými rty se dotkla průsvitné stěny. Totéž učinil i umělec, takže rty se potkaly na skleněné bariéře. Mlask! Padla občas i pusa jak malina, až se sklo na chvíli zamlžilo.
Těžko říct, co se při takové bezdotykové puse honilo účastníkům akce hlavou. Pro někoho to ale zřejmě muselo být maximálně odvážné rozhodnutí, pro jiného nečekaná něžnost v šedivém londýnském dni a pro dalšího prostě legrace ve stylu Mr. Beana. A jak se celý nápad vůbec zrodil?
„V Tate Modern po mně chtěli něco nového, co ještě nebylo nikde prezentováno. Už si ale nevzpomínám, co bylo podnětem k samotnému nápadu, jednoduše mě to v tom prostoru napadlo,“ vzpomíná Jiří Kovanda. Původně vyučený zedník, autodidakt, jenž se za normalizace ironicky pasoval na nedělního malíře a proslul osobitými minimalistickými performancemi, které často „uvařil“ z toho, co bylo k dispozici na místě činu. Konečně, tak tomu bylo i v Londýně v roce 2007, to už ale Jiří Kovanda patřil k uznávaným umělcům v celém evropském kontextu, jenž měl v zahraničí více samostatných výstav než doma (Madrid, Vídeň, Berlín, Paříž, Amsterdam i jinde).
Kritici nicméně Kovandovi vyčítali, že svoje londýnské Líbání přes sklo povolil natočit na video. Do té doby totiž umělec svoje výstupy zaznamenával jen fotograficky. „Hlubší jedinečnost by akce Líbání přes sklo získala tehdy, když by zdokumentována nebyla, kdyby jen proběhla a odpařila se. Tímhle videem se Kovanda až příliš zapojil do uměleckého provozu a do značné míry popřel svou největší hodnotu – důsažnou nenápadnost,“ napsal v roce 2007 kritik Josef Chuchma.
„Jedna věc je, že v sedmdesátých letech jsme žádné video neznali. A ta druhá, že v Londýně to byla skutečně výjimka, já jsem nikdy jindy žádné video neudělal a tohle vzniklo výhradně z popudu Tate Modern,“ vysvětluje po letech Jiří Kovanda. Zajímavé je, že Kovanda nyní v Ostravě vystavuje Líbání přes sklo hned dvakrát. V pouhém fotografickém záznamu na výstavě Začátek století v ostravském Domě umění a ve formě velkoplošného videa v městské galerii PLATO. „Vím o tom, je to shoda okolností, určitě ne žádný záměr,“ směje se Kovanda.
Spojitost akce Líbání přes sklo se sv. Valentýnem, což je trochu umělá konstrukce autora tohoto textu, ovšem Kovanda neodmítá. „Nemám s Valentýnem žádný problém, je to docela hezký svátek. Mně je ale šedesát, a protože jsem svátek nezažil jako mladík, už ho asi nevezmu za svůj. Pro mě je čas lásky spojen spíše s májem,“ vypráví Kovanda.
Líbací akci považuje za jednu z Kovandových zásadních prací i umělecký manažer PLATA Marek Pokorný. „Řekněme, že dokonce za jednu z klasických prací. Pokaždé mě ten záznam fascinuje – skoro stejně jako fotografie s Jiřího rozpaženýma rukama uprostřed Václavského náměstí ze sedmdesátých let. Nějak ty dvě akce spolu souvisejí, jsou o kontaktu a nekontaktu, obě nenásilné, vyjadřující stav společnosti v danou chvíli, ale i autorovo životní nastavení, které se za těch třicet mezi oběma akcemi nijak zásadně nezměnilo, což je v tomhle případě hodno obdivu. Zdrženlivost a cudnost je v obou případech tím nejsilnějším vyjadřovacím prostředkem. A mementem,“ říká o Pokorný o Kovandovi. A k valentýnskému „promítání“ Líbání přes skla přidává i dvě upřímné rady: „Dívejte se pozorně! A klidně se nechte dojmout!“
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.