Herec Karel Čepek, bratr Petra Čepka, si také zahraje v Petrolejových lampách

Setkali jste se s bratrem Petrem Čepkem někdy společně na jevišti?

Ne, jen jednou v televizi. Když hrál Nikolu Šuhaje, nepřijel na natáčení v Rožnově herec, který tam měl hrát, a já jsem tam náhodou byl. Jsem tam v několika záběrech před titulky a během nich. Velký zážitek jsem měl tenkrát především z toho, že jsem při natáčení potkal Danu Medřickou, byl jsem z ní unešen – užasná, normální ženská.

Měl jste více příležitostí hrát ve filmech nebo v televizi?

Po převratu jsem dostal mockrát nabídky a seznamy. Ale vždycky jsem je vyhodil. Tohle ne. Není o co stát. Brácha to taky nikdy nedělal. Neměl tu potřebu. Dokonce je o něm známo, že jeden seriál odmítl. O fabrice Radiana, který vyráběla radiátory. Pan režisér tomu nevěřil, nakonec prohrál. Ale když jsme tehdy dělali televizní inscenace, tak všechny byly krásně nazkoušené.

Na první poslech je znát, že máte s bratrem velmi podobné hlasy.

Je pravda, že v telefonu nás ani vlastní maminka nerozeznala.

Jak to, že jste nešel za bratrem do Prahy?

Nechtěl jsem, naopak mým cílem bylo vyniknout někde jinde. Ostrava je mé rodné město. Bratr byl odjinud, narodil se v Praze. Já jsem tady doma. Jsou herci, kteří nad Ostravou ohrnují nos. Říkají, že je tady hrozný vzduch a bohužel je to tak. Od roku 1980, když jsme se přistěhovali zpět z Olomouce do Poruby, tak v místech ulice 17. listopadu byla pole a když jsme se večer vraceli, tak to bylo jako na výtopně…

Vidím, že jste si na naší schůzku přinesl knihu, snad nečtete Havlíčka?

Ano, Neviditelného. Když má na to člověk čas a klid, tak se to dá číst. Je podrobný, nezdá se Vám? Ale jeho příběhy jsou úžasně zajímavé, ale na jeho styl je třeba mít povahu, nebo aspoň dost let.

Chodíte do zdejšího divadla, neviděl jste třeba Strýčka Váňu?

To je to první, co musím vidět.

V Petrolejových lampách hrajete starého Malinu, otce filmového hrdiny, kterého tak silně ztvárnil váš bratr ve filmové verzi Juraje Herze. Jaký byl váš skutečný otec?

Zemřel v 29 letech, měl jsem jeden rok a já za to můžu, protože, když jsem se narodil, v Praze se vykoupal, bylo to v listopadu, a když mě šel přihlásit, nachladil se a za rok odešel. Znám ho z fotografií. Byl to vyloženě filmový herec, podobou, černé kudrnaté vlasy…

To je skoro jako váš bratr. Ten v Divadle Petra Bezruče začínal svou hereckou kariéru a vy jste byl také u toho.

Chodil jsem bratra sledovat. Jak v Ostravě zkoušel Jan Kačer, tak jsem si divadlo vždycky představoval. Rovněž jsem byl u toho, když někteří herci museli v Praze bydlet v šatně. Teď zpětně musím říci, že to byla báječná doba, a vůbec nelituji, že jsem nakonec skončil v ostravské operetě nebo že hraji v Těšínském divadle. Naopak.

I tak máte řadu pěkných hereckých příležitostí, třeba v Petrolejových lampách

Ano, a tím se kruh uzavírá, po letech.