S hercem Vladimírem Polákem o přípravách na jeho životní roli Macbetha

Jaký je váš pocit pár dní před premiérou?

Stejný jako před jakoukoliv jinou premiérou.

Dramaturgyně Klára Špičková v rozhovoru pro Ostravan.cz hovořila o připravovaných studených obkladech na hlavu překladatele pana profesora Martina Hilského. Budete i vy potřebovat studené obklady?

Pan profesor Hilský je úžasný znalec Shakespeara. Je to skvělý překladatel. Snaží se ve svých překladech dopředu pomáhat i hercům. Když je například na konci verše v originále foneticky slabika „aj“, on tam prostě dá „ou“ a následně pracuje v této souvislosti s veršem. Ale hlavně říká, že text je jenom text a Shakespeare či jeho hra vyroste až z jednání na jevišti.  A tady mám velkou důvěru v režiséra Rastislava Balleka. Ví, co chce, a já tomu, co chce, rozumím. Ne, nemyslím si, že budu potřebovat studené obklady, dokonce si myslím, že je nebude potřebovat ani pan profesor Hilský.

Jste politický člověk, zajímáte se o současné politické dění. O divadle se říká, že je vždy dobře, když se inscenace potká s realitou. V čem je v inscenaci Macbetha to politikum, kterým se dotkne dnešní skutečnosti?

Ta hra je o vraždě. A také o čase. O tom, že nám všem běží čas a že něco přinese, že se něco stane. Ale jak chcete dnes oslovit diváka jen tím, že na jevišti předvedete vraždu?  Po tom všem, co přinesla historie světových válek, bojů o moc, či co dnes a denně vidíme v televizi? Musíte jít dál a do větší hloubky, a otevírat souvislosti, upozorňovat na možné příčiny dějů. A tady opět musím zmínit režijní záměr režiséra Balleka. On se z toho Shakespeara s prominutím neposere, jde do toho a zcela jistě pracuje s dnešní realitou.

Pojďme k roli Macbetha. Jste svým způsobem znalec Shakesearova díla, ostatně pořádáte Letní shakespearovské slavnosti na Slezskoostravském hradě. Snil jste někdy o tom, že si zahrajete některou z Shakespearových postav? A pokud ano, tak kterou?

Já jsem už na konzervatoři snil o tom, že si zahraju některé velké postavy. I když jsem tehdy byl mladý, snil jsem spíše o postavách starých mužů. Ano, třeba o králi Learovi. Nebo o postavách, jako jsou třeba Molierův Lakomec a Shakespearův Kupec Benátský. Přiznávám, že Macbeth mezi nimi zpočátku nebyl. Byly to postavy, které v té době v Ostravě hrál Milan Šulc. Ve svém docela pokročilém věku. A já si je už tehdy chtěl zahrát. Ne Romea, ale Leara.

O postavě Macbetha se říká, že patří k nejsložitějším vůbec. Někteří herci říkají, že k tomu, aby odevzdali dobrou práci, musí postavu „pustit do sebe“. Co pro vás bylo nejtěžší v přípravě na roli Macbetha? Opět se odvolávám na dramaturgyni Kláru Špičkovou, která prozradila, že jste se chtěl hned vrhnout na studium všeho, co s Macbethem souvisí, a že vás od toho zrazovala…

Byl bych rád, kdyby se v divadle takto pracovalo, Říká se, že Jan Tříska přišel na první čtenou zkoušku Krále Leara a uměl celý text.

Nezlobte se, možná jsem příliš dotěrný, ale rád bych se dozvěděl ne to, jak to dělá Jan Tříska, ale jak to děláte vy.

Ale já nevím, jak to dělám. Prostě dostanu roli a začne proces, ve kterém hrají roli požadavky režiséra, na inscenaci pracuje celý tým. Když jsme začínali pracovat na Macbethovi, tak nám bylo řečeno, že to nebude žádná „rytírna“, nebudou alžbětínské kostýmy a brnění, ale že se pokusíme udělat Macbetha po svém. A já věřím, že to jde. Že prostě neexistuje nějaká ideální podoba Shakespearových děl, nebo postav, že je možné, ba dokonce nutné se pokusit skrze Shakespeara říci to, co je samozřejmě v textu, ale také v dnešní době a v nás.

V den, kdy děláme rozhovor, zbývají do premiéry tři dny. Těšíte se na ni, nebo byste přivítal ještě nějaký čas?

Kolega herec Honza Filip blahé paměti mi říkal: Když se řekne před premiérou, že to chce ještě týden, tak to ten týden bude potřebovat i před tou další, o týden odloženou premiérou.