Toman čůral do peřin a Neumann zvracel, teď se okrašlují jejich ostravské ulice

Čas je milosrdný lékař, který rány zhojí. Tak měl přemítat už římský básník Ovidius. Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu nyní přišel s novou iniciativou. Obyvatelům moravskoslezské metropole chce formou naučně zábavných happeningů připomínat, proč se řada ostravských ulic jmenuje po některém z tuzemských literátů. Jejich život a dílo sice spolek hodlá oprašovat s náležitou pietou, v žádném případě ale nechce zakrývat nic z toho, co se pokusil zhojit slovutný to lékař jménem Čas. Kdo se například v tomto týdnu vydá ulicí pojmenovanou po básníkovi S. K. Neumannovi (příčná ulice mezi Českobratrskou a Mlýnskou v centru Ostravy), může být při pohledu do výkladních skříní tamních krámů či restaurací notně překvapen.

Literární historik Pavel Hruška totiž se svolením majitelů živností vytvořil v ulici dočasnou literární galerii. Kromě Neumannových veršů je tu však osobnost S. K. Neumanna (1875-1947) odhalena v plné nahotě. Jak známo, za socialismu nám byl tento básník líčen především jako proletářský poeta a až v druhé linii jako dekadent či přírodní lyrik. O jeho bohémství a alkoholismu pochopitelně ani slovo, Pavel Hruška však dal v ulici S. K. Neumanna hlas také básníkově manželce Boženě Neumannové. Ta na svého muže, jemuž říkala Bouřlivák, mimo jiné vzpomínala i takto: „Protože Bouřlivák každé peníze, které vydělal, dovedl nesvědomitě utratit a mně potom zbyly jen starosti, bývaly u nás často hádky. Tu vydrážděn, odcházel znova do hospod a vracíval se za ranního svítání s krvavými víčky, hospodským pachem a zatuchlými šaty, nesmírně zvraceje. Hnusil se mi. Ale musela jsem jeho zlořečené výkaly uklidit, smutné pozůstatky jeho nesmrtelné inteligence.“

Minulý čtvrtek sice spolek v ulici S. K. Neumanna zorganizoval recitaci skvostných básníkových veršů a Pavel Hruška do mnohých výkladů umístil stejně skvostné strofy, ve starožitnictví na rohu s Českobratrskou ulicí ale Božena Neumannová opět líčí, jaký byl její muž strašlivý manžel a celoživotní alkoholik. Když si například Neumann dovedl domů básníka Karla Tomana (1877-1946), nastalo učiněné peklo na zemi. „Sebe považovali za bohy, kteří si mohou vše dovolit, a tak když Toman neměl chuť jít na záchod, udělal mi to klidně za skříň nebo i do postele. A jeho nechuť k záchodu byla tak silná, že ji nedovedl skoro nikdy přemoci a já pravidelně sušila po něm peřiny, prostěradlo a slamník,“ uvedla Neumannová ve svých vzpomínkách Byla jsem ženou slavného muže. A mimochodem, Ostrava má dokonce i ulici pojmenovanou právě po čůrajícím poetovi: Ulice Karla Tomana se nachází v Mariánských Horách na zlomu s třídou 28. října.

Dějiny totiž u literátů nehledí na život, podstatné je dílo. Sympatická snaha spolku Za krásnou Ostravu představovat čítankově zkamenělé autory také jako hříšné jedince však nyní může mít docela pozitivní dopad na městské zastupitele, kteří si nedovedou představit, že by některá ostravská ulice mohla nést jméno třeba spisovatele Jana Balabána, písničkáře Josefa Streichla nebo malíře Stanislava Cigoše. I tito umělci se totiž občas dokázali proměnit v pořádně nezkrotné bouřliváky, jejich úctyhodné životní dílo je ale dostatečným důvodem, aby nějakou tu ostravskou uličku brzy dostali. První podmínku už umělci splnili – všichni tři jsou po smrti. Teď je na tahu město a deník Ostravan.cz nyní napjatě čeká, kolik roků či desetiletí bude zastupitelům tento tah trvat.